(16.30 hodin)
(pokračuje Exner)
Zkušenosti s Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii ukazují na to, že se takový tribunál může stát výběrovým tribunálem, který soudí jenom jednu stranu konfliktu a odmítá jako nepřístupná podání na druhého účastníka příslušného konfliktu, aniž by ta otázka byla posuzována. Měli bychom se vyhnout tomu, aby případně čeští občané, například na vojenských misích v zahraničí, byli stíháni za něco, za co země, která je vedoucí silou mezinárodních koalic, například postihována nebude a příslušné činy se stanou v součinnosti, nebo dokonce na základě společného velení příslušných ozbrojených sil.
Domnívám se, že je namístě zatím znovu odložit ratifikaci Mezinárodního trestního tribunálu. Uvědomuji si, že Česká republika je už posledním státem v Evropské unii, který příslušnou smlouvu neratifikoval. Nebojím se osobně problému s Ústavou České republiky. Bojím se však toho, že takovýto orgán, který má podporu spíše menších a středních států, ale nemá podporu rozhodujících států, v dané chvíli může způsobit více škody než užitku.
Za sebe se zdržím hlasování o této věci. Myslím si však, že by bylo lépe přerušit jednání o tomto bodu do doby, dokud nedojde k ratifikaci Římského statutu nejméně dvěma dalšími stálými členy Rady bezpečnosti. To také navrhuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Navrhujete přerušení projednávání toho bodu do doby, než dojde k ratifikaci. Ptám se, aby to bylo přesně. To je vlastně termín, do kdy.
Poslanec Václav Exner: Než dojde k ratifikaci nejméně dalšími dvěma stálými členy Rady bezpečnosti. Je to podmínka. Nemusí být stanovena jinak.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Nejméně dvěma dalšími. Pan ministr chce na to reagovat?
Ministr zahraničních věcí ČR Karel Schwarzenberg Pane předsedo, vážené poslankyně, poslanci, krátce bych na vystoupení pana poslance rád odpověděl.
Musíme přiznat, samozřejmě, že Mezinárodní trestní soud ještě, co se týče soudnictví, stojí na svém začátku a že zdaleka ještě není perfektní. To ale u žádného soudu, u žádného soudnictví ve světě nebylo. Teprve tehdy, když se vytvoří jistá tradice, jistá stálost v rozhodování, může plnit plně svůj účinek. Právě zkušenosti s mezinárodními soudy, které byly ustanoveny jenom pro jistou příležitost, jako například soud o bývalé Jugoslávii, svědčí o tom, že bychom měli míti instituci, která je stálá, která je nejméně ovlivněna událostmi dne a náhlými zájmy, která vytvoří vlastní soudní nezávislou tradici.
Vyžadovat, prosím, aby bylo přerušeno do doby, až další dva stálí členové ratifikují Římský statut… Já bych si dovolil poznamenat, že to znamená posunout rozhodnutí o Mezinárodním trestním soudu na den svatého Dyndy, protože každý z nás ví, že další stálí členové Rady bezpečnosti, mimo Velké Británie a Francie, které - to chválím - už hodně udělaly, to prostě neudělají. To nám musí být jasné.
V zájmu pokroku práva, v zájmu toho, aby opravdu nejhorší zločinci světa byli postižitelní, vás prosím, při uznání všech jistých slabostí, které ještě tento soud dneska má, abyste - prosím - odsouhlasili, ratifikovali, tento soud. Děkuji mnohokrát.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. Viděl jsem potom pana poslance Jičínského, další přihlášku do rozpravy. Prosím, pane poslanče. A tam vidím zase znovu pana poslance Exnera.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedající, kolegové, kolegyně, i já v této věci návrhu kolegy Exnera souhlasím s panem ministrem zahraničí. On řekl na svatého Dyndy, já bych mohl říci s odkazem na řecký výrok ad calendas graecas, to znamená také na někdy.
Teď ale nejde o to, abychom se hádali o to, zda tento odklad má, nebo nemá praktický smysl. Já si myslím, že nemá praktický smysl. A souhlasím i s tou argumentací, kterou tady uvedl pan ministr Svoboda, že z vnitrostátního hlediska Česká republika při všech problémech, které máme s fungováním našich justičních orgánů, opravdu je právní stát a nehrozí, že by někdo, kdo se dopustil trestných činů, na něž by se vztahovala působnost Mezinárodního trestního tribunálu, nebyl trestán českými orgány. To nebezpečí opravdu nehrozí. Tato námitka tedy, podle mého soudu, důvodná není.
Stejně tak myslím, že není důvodná ani námitka zpochybňující ústavní stránku tohoto problému. Pochybnosti tady byly v minulém období, kdy tento návrh předkládala vláda vedená sociální demokracií. Myslím, že v průběhu let se tyto pochybnosti podařilo rozptýlit a že skutečně ani z ústavněprávního hlediska tyto problémy reálně neexistují.
K argumentaci kolegy Exnera. Má samozřejmě pravdu v tom, když zpochybňuje fungování Mezinárodního trestního tribunálu. Myslím si, že je ale třeba si jasně říci, že v této souvislosti tady neplatí žádná absolutní hlediska, žádné absolutní argumenty. Platí tady hlediska relativní. Jestli si myslíme, že v rámci současného mezinárodního stavu má význam posilovat mezinárodní právo a instituce, které jeho uplatňování zajišťují, jestli máme za to, že můžeme důvěřovat určitým mezinárodním institucím, nebo ne. Pokud ne, pak se opravdu stavíme na pozice těch velmocí, včetně USA, které si myslí, že mezinárodní právo pro ně závazné není a že se jím řídit nemusí.
Ale to není pozice malých a menších států. Jestli malé a menší státy chtějí, aby jejich pozice byla zajišťována, potom musí stát na straně mezinárodního práva, ne zpochybňovat jeho význam, jakkoli víme, že ne vždycky mezinárodní právo je dodržováno, že dokonce velmi často je porušováno. Ale to přesto není argument pro to, abychom se toto porušování nesnažili alespoň minimalizovat.
Já mu také dávám za pravdu, protože si nemyslím, že by Mezinárodní trestní soud, který posuzuje zločiny v bývalé Jugoslávii, postupovat zcela nestranně. A osvobození kosovského Haradinaje považuji také za skandální. Ale opět platí to, že si myslím, že přes všechny problémy bylo dobře, že alespoň někteří z těch, kteří se těch hrozných činů proti lidskosti, proti tomu, co tento mezinárodní tribunál má posuzovat, před něj postaveni byli a byli potrestáni.
Takže s vědomím relativity těchto věcí skutečně po mém soudu je v zájmu České republiky, aby tuto smlouvu ratifikovala. A ta skutečnost, že jsme posledním v rámci Evropské unie, který tak neučinil, v době před předsednictvím České republiky má velký symbolický význam. Svědčí to o tom, jakou váhu Česká republika přikládá těmto mezinárodním institucím a dodržování mezinárodního práva.
Tak opět opakuji: Nejsou tady absolutní argumenty, jsou tu argumenty relativní. A já si myslím, že ty relativní argumenty svědčí pro to, že je v zájmu České republiky, aby tak učinila, i proto, že pověst České republiky je tak vystavena v sázku.
***