(15.20 hodin)
(pokračuje Konečná)
Je dobré si také v této chvíli, kdy jednáme o vstupu Chorvatska a Albánie do NATO, připomenout, že to byla také česká vláda a její konkrétní představitelé, kteří za tento agresivní čin nesou odpovědnost. Tedy také toto vědomí by nás mělo vést k dnešnímu rozvážnému rozhodování.
Bushova administrativa prosadila uznání Kosova za nezávislý stát a díky hanebnému rozhodnutí vlády jsme zase byli u toho, třebaže tím byly porušeny zásady o neměnitelnosti hranic i příslušný dokument Rady bezpečnosti OSN o Kosovu. Prostě Balkán je pro americké neokonzervativní architekty globální mocenské politiky USA významným faktorem politickým i vojenským. Zapojení Chorvatska a Albánie, zemí dostatečně závislých na Spojených státech, pak má vést k dalšímu posílení americké politiky na Balkáně po skončení vlády nynější republikánské administrativy v USA. NATO je pak pro to nejvhodnější. To jen v pseudostátu Kosovo je možné vybudovat obří americkou vojenskou základnu.
Jak říkal někdejší francouzský prezident François Mitterrand - cituji: Atlantická aliance je jediná mezinárodní organizace, kterou je ochoten Bílý dům uznávat jako vhodný politický a vojenský nástroj, protože ji od začátku plně kontroluje. Její posílení zeměmi závislými na USA, jako je Chorvatsko a Albánie, znamená další zásadní posílení amerického vlivu v této části Evropy. Dlužno podotknout, že na úkor Evropy.
Myslí si snad někdo, že rozšíření NATO o obě tyto země přispěje ke stabilizaci Balkánu? Neopakujeme chyby počátku devadesátých let minulého století, kdy se rozpadala Jugoslávie a zejména pod vlivem německé politiky docházelo krok po kroku k dezintegraci Balkánu, k postupnému uznávání nových států podle politiky dvojího metru? Ano, mnozí vědí, že podporou kosovského separatismu se udělala obrovská chyba a že nevyhnutelnou budoucností je snaha nejen kosovských Albánců o vybudování velké Albánie. Domnívají se však, že tyto extremisty překreslující mapu Balkánu by bylo možné sevřít prstencem členských států NATO. Tato koncepce je ovšem chybná nejen tím, že z tohoto strategického plánu vypadla možná prozatím Makedonie.
Nesmyslnost spočívá ještě v něčem jiném. NATO jen těžko může přispět, a zejména po svém kosovském angažmá, k uklidnění balkánské situace. Řešit tamní problémy jistě nelze bez Republiky Srbsko, kde NATO požívá důvěry snad jen u několika nejvěrnějších spojenců. Pro běžné Srby je však důvěryhodné asi jako Javier Solana.
Příznačné také je, jak Severoatlantická smlouva postupně rozmělňuje svůj hodnotový řád, podle kterého jsou jednotlivé země do aliance přijímány. Připomeňme si nároky, které musela splnit Česká republika, nebo důvody, které vedly k oddálení vstupu Slovenska do NATO. Domnívá se někdo, že země jako Albánie splňuje takováto ještě nedávno vyžadovaná kritéria demokratické země? A vůbec ne na okraj - nebylo by správné před rozhodnutím o přijetí Albánie do NATO osvětlit údajný podíl některých vlivných albánských činitelů na kosovskoalbánském obchodu s lidskými orgány?
Jaké tedy NATO je a bude společenství? Těžko najít důvody, které by měly vést k souhlasu s přijetím Chorvatska a zejména Albánie do společenství Severoatlantické smlouvy. Snad jen jediný. V Evropě a v Evropské unii je vytvářen další problém, který nevyvoláváme, ale budeme muset s vysokými politickými i hospodářskými náklady řešit, podobně jako jsme nesmyslně, ale lživými záminkami byli vtaženi do Iráku nebo Afghánistánu. Nepřispívejme souhlasem s předloženými protokoly o připojení Albánie a Chorvatska k vytvoření nových problémů na Balkáně, ale i v celé Evropě a v Evropské unii. Bude to konečně i v zájmu Spojených států po 4. listopadu, po odchodu George Bushe a Dicka Cheneyho, kteří i Americe zanechávají k řešení příliš mnoho jiných problémů. Konečně i vláda Mirka Topolánka na tom, jak ukázaly nedávné volby, není nijak růžově.
Na závěr mi dovolte podotknout jediné. Bezpochyby by si obyvatelé Albánie a Chorvatska zasloužili, aby o svém vstupu do NATO mohli hlasovat především oni sami. Ani v tom se však NATO nepoučilo a i dnes zůstává rozhodování o národní bezpečnosti a suverenitě jen v rukou vyvolených. O referendu o přistoupení znova, koneckonců jako ve všech státech, nemůže být řeč. Proč? Možná ze stejných důvodů, z jakých se bojí referenda vláda naše.
Za poslanecký klub KSČM proto navrhuji zamítnutí předložené smlouvy. Děkuji. (Potlesk z řad KSČM.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: To je pořád obecná rozprava, do které se hlásí pan poslanec Dub.
Poslanec Tomáš Dub: Děkuji vám, pane předsedající. Jenom jsem chtěl navrhnout zkrátit lhůtu na projednání ve výborech na 30 dní, tak aby se Albánie a Chorvatsko skutečně mohly zúčastnit summitu NATO v dubnu 2009 jako řádní členové.
Možná jen replika na předchozí vystoupení. Já jsem přesvědčen, že geopolitický zájem na transatlantické vazbě máme nejen my, ale i ostatní evropští partneři v NATO.
Děkuji vám.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Kdo dál se hlásí do obecné rozpravy? Pokud se nehlásí nikdo do obecné rozpravy, musíme obecnou rozpravu ukončit.
V rozpravě zazněl návrh na zamítnutí. Ještě je možnost, že by se k tomu vyjádřil třeba ministr nebo zpravodaj, ale to záleží na vás. Pan ministr se k tomu vyjádří. Prosím, máte slovo.
Ministr zahraničních věcí ČR Karel Schwarzenberg Pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, je sice pro mě pochopitelné, že u některých lidí nadále přetrvávají předsudky vůči spojenectví NATO, které byly vytvořeny před několika desetiletími, ale které, jak jsme se během vlastního členství v NATO přesvědčili, neodpovídají pravdě. Jde o úplně něco jiného. Víme sami, že Balkán je poněkud neklidný prostor, že samozřejmě společným členstvím v NATO tam zabráníme dalším ozbrojeným konfliktům. To je jeden dobrý důvod.
Druhý dobrý důvod, proč taky samozřejmě i Albánie o to usiluje, je následující. Jak jsme sami zjistili před několika lety, naším vstupem do NATO se prudce zvýšily investice v České republice. Musíme brát na vědomí, že peníze je to nejzbabělejší na světě, tudíž investoři se hrnou pouze tam, kde se cítí úplně jistě. A samozřejmě v okamžiku, kdy Albánie bude členem NATO, tak také pocit investorů bude mnohem bezpečnější, tudíž zvýší to hospodářský pokrok Albánie. To je jeden z důvodů, proč bych prosil velice o souhlas k této smlouvě.
Děkuji mnohokrát.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. To byla reakce na vystoupení paní poslankyně Konečné. Ještě se hlásí - technicky. Ale víte, toto bylo závěrečné vystoupení ministra. Takto jsem to mínil a omlouvám se panu poslanci Jandákovi. Vypadá to, že mu dnes nechci umožnit vystoupit, ale toto bylo pouze závěrečné vystoupení ministra, které shodou okolností obsahovalo také reakci na vystoupení paní poslankyně Konečné.
Nyní gonguji, protože budeme hlasovat o návrhu paní poslankyně Konečné, který zazněl v rozpravě. Proto žádám všechny, aby se dostavili zpět do sněmovny, protože budeme hlasovat o návrhu na zamítnutí v prvním čtení.
***