(12.20 hodin)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji, zkusím se vejít do dvou minut. Já jsem chtěl jenom namítnout na to, co tady řekl pan premiér. To je očividně nepřesné, když říká, že si nedovedeme nikdy v historii představit změnu politiky Spojených států v zahraniční politice, protože nedávno, myslím, že to vyšlo v Rakousku v Profilu, je text, který ukazuje, že jsme zažili přesně to. Po odchodu Billa Clintona a nástupu nové Bushovy administrativy jsme zažili obrat o sto osmdesát stupňů. Vezměte si, jak jednala Madeleine Albrightová v Severní Koreji. Nástup administrativy Bushe znamenal konec těch rozhovorů a úplné utnutí, utnutí vlastně americké diplomacie od té chvíle.
Takže tedy shrnuji článek rakouského Profilu: zažili jsme zásadní změnu zahraniční politiky po výměně prezidenta. Nemáte prostě pravdu! A politika George Bushe právě proto, že znamenala takovouto změnu, vedla k některým důsledkům, které jsme tady prozatím nezažili. Ten koncept v podstatě vedl k tomu, že se začaly nepěstovat, nebo přestaly se budovat vztahy kontroly zbrojení a odzbrojování ve světě. Spojené státy začaly vystupovat z těchto závazků. A důsledkem těchto kroků je také budování protiraketové obrany ve střední Evropě. Tady je porušena kontinuita dokonce i do té doby politiky Spojených států amerických. My tedy vlastně nechceme nic víc než vrátit se k této politice.
A já s vámi naprosto nesouhlasím, že radar znamená kontinuitu s listopadem 1989. To se nezlobte, ale to je nesmysl. Já jsem přesvědčen, že lidé v listopadu 1989 nedokázali rozhodovat o tom, o čem my rozhodujeme dnes, po dvaceti letech. Nezjednodušujte takto ideologicky tento problém. Toto je podle mě otázka daleko vážnější, jak stavíme bezpečnost tohoto státu v 21. století. A vy tu debatu tímhle zjednodušuje a ideologizujete!
Mně to tedy připadá, že je nešťastné, pokud tato debata ve Sněmovně bude vedena tak zjednodušenými tezemi. Buďme právi tomu, jak ten problém stojí. Já se domnívám, že je třeba naopak držet kontinuitu české zahraniční politiky, a vy tuhle kontinuitu tímto rozhodnutím chcete porušit a změnit!
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: To byla faktická poznámka místopředsedy Sněmovny Lubomíra Zaorálka. Faktická poznámka zpravodaje Tomáše Duba.
Poslanec Tomáš Dub: Děkuji, paní předsedající. Já jsem opravdu jenom fakticky chtěl reagovat na bonmot pana poslance Paroubka, který řekl, že Rusko chce zaměřit reálnými jadernými raketami náš virtuální protiraketový systém. Tento protiraketový systém není virtuální, ten totiž nebude sloužit k odstraňování raket nějak vysoce sofistikovaných. My přece bereme v úvahu vývoj v Íránu, v Severní Koreji, popř. v Pákistánu. Myslím si tedy, že to je reálný protiraketový systém.
Co je ale virtuální, je ruská teze o zaměření naší země jadernými střelami, protože víme, že tyto střely nemohou být použity, to by bylo napadení NATO jadernými zbraněmi a způsobilo by to samozřejmě jaderný armagedon. To, co Rusko skutečně zaměřuje, je české veřejné mínění. Je to samozřejmě součást jeho vlivové agendy, ale myslím, že jsme tady všichni natolik inteligentní, abychom na to neskákali.
Děkuji. (Potlesk poslanců ODS.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane zpravodaji. Další faktická poznámka - pan ministr Cyril Svoboda. Prosím.
Ministr vlády ČR Cyril Svoboda Kolegyně a kolegové, budu velmi stručný. Za prvé, už to řekl pan premiér, naše ústava počítá s tím, že právě o pobytu vojsk rozhodují poslanci a senátoři. A je to správně, protože tuto otázku svěřit referendu znamená utéci od odpovědnosti. Možná že opozice má pravdu, ale možná že také pravdu nemá. A já chci, aby v dějinách naší země bylo zaznamenáno, kdo jak hlasoval, protože referendum může asi dopadnout negativně, s největší pravděpodobností negativně. A kdyby potom nastalo skutečně ohrožení naší země, tak by lidé řekli - neřekli jste nám všechno, nesdělili jste nám všechny informace. To je vždycky nejsnazší způsob reakce na takto citlivou otázku. Z tohoto důvodu si myslím, že je odpovědné, aby o tom rozhodovali poslanci a senátoři. Tady asi mluví přesvědčení k přesvědčeným. Jsem tedy zastáncem toho, že nemáme utíkat od této odpovědnosti a s odvahou se rozhodnout, protože rozhodujeme o budoucnosti naší země.
A poslední poznámka. Mluví se tady o administrativě George Bushe. Je zajímavé, že Kongres, kde většinu mají demokraté, tento proces nezastavil, abychom tedy netvrdili, že to je jenom názor teď administrativy George Bushe, ale že to je dlouhodobý vztah.
A úplně poslední poznámka. Já chci budovat spojenecké vztahy. Jenom spojenectví nás činí silnými. Každé okopávání spojenectví znevěrohodňuje nás, ne naše spojence.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu ministrovi za faktickou poznámku. A nyní tedy dvě přednostní práva. Nejprve coby zpravodaj má slovo pan kolega Zdeněk Jičínský, po něm místopředseda Sněmovny Vojtěch Filip.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Děkuji, paní místopředsedkyně. Pan premiér vnesl do této diskuse myslím až zbytečně vášnivý a příliš ideologický tón, který neslouží věcnému přístupu k této problematice. A já si myslím, že o zahraniční politice, jejíž součástí je i problematika případného zřízení radarové základny, je třeba jednat s maximální věcností. To neznamená, že se zbavujeme svých politických ideologických pozic, ale měli bychom přece jenom mít na zřeteli určité základní skutečnosti a neměli je mást.
Já na rozdíl od pana premiéra, což není jeho nedostatek, je to jenom konstatování jistého rozdílu, jsem se účastnil hned po listopadu 1989 koncipování základů zahraniční politiky. Tehdy, jak víte, představa byla, že budeme požadovat zrušení jak Varšavské smlouvy, tak budeme požadovat i zrušení Severoatlantického paktu. Tato koncepce byla poměrně záhy přeměněna. Pocítili jsme jako Česká republika, resp. tehdy Československo, které se chce stát opět součástí západního společenství, euroatlantické civilizace, že NATO má nadále důvody pro existenci. V tomto směru tedy představa, že je možné zrušit oba pakty, byla poměrně brzo opuštěna, a snad kromě komunistů to tehdy nenašlo nějaké jiné oponenty.
Ale pan premiér, a předtím to myslím říkal i vicepremiér, se mýlí v jedné věci. Já říkám záměrně se mýlí, nerad bych říkal, že záměrně říkají nepravdu. Postoj sociální demokracie nebyl proti NATO, postoj sociální demokracie byl pro vstup do NATO, s tím, že jsme dávali přednost, aby tento vstup byl spojen s referendem. Ale podstatné nebylo to, že chceme referendum, podstatné bylo, že chceme do NATO. Čili proto když strany vládní koalice vyvinuly onu iniciativu, aby Československo se stalo součástí NATO, tak to sociální demokracie podporovala, protože, opakuji znovu, požadavek referenda nebyl v této souvislosti prioritní, prioritní byl vstup Československé republiky do NATO.
Byl bych rád, aby některé tyto základní skutečnosti byly brány v úvahu, abychom se zbytečně neutloukali argumenty, že někdo je pacifista atd., což už předem znamená odsudek vzhledem k minulosti. Ale jestliže jsem proti válečným akcím, které nepovažuji za dobré, tak tady v tomto směru mně připisovat pacifismus je absurdní. Byl bych tedy pro to, abychom k těmto věcem přistupovali, pokud je to možno, skutečně s maximální věcností.
A zdá se mi, že jak tady, tak zejména i v mediálním prostředí se velmi často používá laciných argumentů a ti, kdo jsou proti radarové základně, jsou obviňováni z antiamerikanismu nebo z mnichovanství apod. Odpusťme si tyto předem odsudky, protože opravdu znemožňují vážnou diskusi, a myslím si, že to je vada. A toto je odpovědnost této vlády, že jsme neměli možnost ve Sněmovně průběžně o těchto otázkách diskutovat. Vždyť problematika jednání o radarové základně byla přeci soustavně z iniciativy vlády vyřazována z programu schůze. My jsme neměli možnost v parlamentním prostředí o tom vést normální diskusi. Dostávali jsme informace, to je pravda, ale neměli jsme možnost tyto informace podrobit naší kritice. Čili to jsou prostě vážné věci.
***