(12.30 hodin)
(pokračuje Jičínský)
Teď samozřejmě sklízíme plody, protože určité věci nebo spory by se možná přece jenom v průběhu těch jednání mohly eliminovat. A nelze také přehlížet, že mezitím došlo k významným věcem i z hlediska evropské politiky. Problém Evropské unie, Rusko, USA; ty všechny věci dostaly jiné dimenze i vzhledem k tomu, co se mezitím na reálné scéně uskutečnilo.
A také bych byl rád, kdybychom si odpustili určité argumenty, které mě opravdu vadí. Musím to s jistou dávkou, řekl bych, zvláštní ironie, nebo nevím, jak to nazvat, když to posuzuji jako chartista. Prohlášení Charty bylo také něco, co se týkalo koncepcí zahraniční politiky. Tehdy jsme byli obviňováni, že jsme agenty Washingtonu. A nyní ti, kdo mají kritické poznámky k tomu, že se tady buduje radarová základna, jsou obviňováni, že jsou agenty Ruska, s odvoláním na nějaké zprávy tajných služeb, z nichž nic takového samozřejmě neplyne, protože je to obvinění nedokazatelné. To jsou opravdu známá ideologická klišé, kterých se používá v rámci ovlivňování veřejného mínění.
Ale vážení kolegové, a teď bych se zejména obrátil na kolegy z vládní koalice, a zejména tedy na ODS. Vy máte jeden z vašich think-thanků, myšlenkových dílen, jmenuje se CEP. To je instituce, která pořádá velmi zajímavé konference. Je to nepochybně instituce blízká i Václavu Klausovi. Chtěl bych vám připomenout newsletter ze září 2008, kde je pod titulkem "Drážděný medvěd vrací ránu" článek Patricka Buchanana, což je významný americký konzervativec, ale ne neokonzervativec, konzervativec. Zakladatel magazínu Americký konzervativec. Je to v americkém konzervativním prostředí nepochybně osobnost velmi významná. A přečtu vám proto z tohoto článku určité pasáže, které mají zprostředkovaně dosah, i pokud jde o radar, byť jsou vyprovokovány zejména akcí USA a NATO v Gruzii, respektive ve vztahu k rusko-gruzínskému konfliktu.
"Rozhodnutí Michaila Saakašviliho využít zahájení olympijských her k odvedení pozornosti od gruzínské invaze do Jižní Osetie se co do stupidity vyrovná rozhodnutí Gamála Abd an-Násira uzavřít Tiranskou úžinu izraelským lodím. Americké obviňování Ruska z agrese duní prázdnotou. Gruzie ten boj začala, Rusko jej dokončilo. Rusko provedlo invazi do suverénní země, hřímá Bush. Ale nebombardovaly Spojené státy Srbsko po 78 dnů a neprovedly invazi, aby jej přinutily vzdát se provincie Kosovo, na které mělo Srbsko mnohem větší historický nárok než Gruzie na Abcházii či Jižní Osetii?"
A tady pod mezititulkem "Dvojí metr" říká Buchanan dále: "Jsou secese a rozdělení národů chvályhodné, pouze když jsou v zájmu neokonzervativců, z nichž mnozí nerozumně testují ruskou trpělivost? Ale není ruská zloba pochopitelná? Roky předhazuje Západ Rusku jeho prohru ve studené válce a jedná s ním jako s Výmarskou republikou. Porušili jsme slib daný Gorbačovovi, nastěhovali jsme naši vojenskou alianci do východní Evropy, pak dokonce až před ruský práh. Šest bývalých členů Varšavského paktu a tři bývalé sovětské republiky jsou nyní členy NATO. Spojené státy unilaterálně anulovaly smlouvu o raketách dlouhého doletu, protože naše technologie byla lepší, pak naplánovaly umístit protiraketovou obranu do Polska a České republiky jako obranu před íránskými raketami, ačkoliv Írán nemá ani rakety, ani jaderné zbraně. A ruská protinabídka spolupracovat společně na protiraketovém štítu umístěném v Ázerbájdžánu byla smetena se stolu."
To jsou citace z tohoto článku, které zprostředkovaně nepochybně se vztahují k tomu, o čem tu jednáme.
Samozřejmě se můžeme dohadovat o tom, jaké všechny důsledky bude mít změna amerického prezidentství. Ale myslím, že není pochyb o tom, že Bushovo prezidentství mělo velmi negativní důsledky pro celou světovou politiku. Myslím, že nikdo dneska už se nepostaví za to, že jeho vojenské přepadení Iráku bylo něčím pozitivním, že posloužilo v boji proti mezinárodnímu terorismu. Opak je pravdou. A myslím, že dneska i v Americe tyto skutečnosti jsou také známy. Zdá se mi jenom, že na české straně, kde podpora Bushovy administrativy v tomto směru byla až příliš velká - mám na mysli za této vlády - nechtějí se některé tyto elementární skutečnosti vzít na vědomí. (V sále je rušno.)
Je škoda, že vedeme tuto rozpravu jenom o tomto izolovaném tématu, protože to je opravdu součást širší rozpravy o české zahraniční politice. V tomto směru lituji, že nebyl přijat návrh, abychom jednali i o koncepci českého předsednictví EU, protože jak známo, i v době oné gruzínsko-ruské války, nebo rusko-gruzínského konfliktu, Evropská unie představovaná především Sarkozym jako tím, kdo představuje předsednictví Francie v rámci Evropské unie, vyvinula celou řadu iniciativ, které, nemyslím si, by byla s to vyvinout Česká republika, zejména i proto, že v tomto konfliktu zaujímala příliš jednostranné stanovisko ve prospěch Gruzie, což také není pozitivní, protože nepochybně v tomto konfliktu takovýto jednostranný viník, kterým by bylo Rusko, nebyl.
Jiná věc je, jak Rusko té záminky, kterou mu Saakašvili poskytl, využilo. To je druhá záležitost. A v této souvislosti opravdu tato věc -
Paní místopředsedkyně, poprosím vás...
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Ano, promiňte, pane kolego. Dámy a pánové, opět vás žádám všechny o to, abyste věnovali pozornost řečníkovi.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Nemusí mi věnovat pozornost, ale neměli by přece jenom rušit jednání Sněmovny.
Takže je to součást naší diskuse o širším konceptu naší zahraniční politiky. V tomto směru to, co dělal Bush, ve velké míře ohrozilo existenci NATO, protože USA za jeho vedení si myslely, že NATO nepotřebují, a podnikly jednostranné vojenské akce. A my tady teď mluvíme za vaší vlády o strategickém partnerství USA s Českou republikou. Četl jsem to, co se říkalo o tom, co je jeho obsahem, ale po pravdě řečeno, skutečný smysl si představit neumím. Ale aby bylo jasné, před závorku, já jsem také stoupenec severoatlantického společenství, jsem stoupenec členství České republiky v rámci NATO, ale jsem pro to, abychom v rámci NATO uplatňovali své názory na řešení určitých mezinárodních otázek.
Je známo, že Američané mají v sobě zakódováno, že mají ve světě zvláštní poslání. A to si musíme ujasnit, jestli i my si myslíme, že se můžeme na tomto zvláštním poslání USA podílet. Ale přitom není pochyb o tom, a už to tady také bylo řečeno, že v rámci představy USA o zvláštním poslání - a tady jistě můžeme uznat, budu souhlasit s panem premiérem, že určité konstanty v americké zahraniční politice existují. Ale v tomto obecném rámci se konkrétní zahraniční politika USA velmi mění. A dneska je to opravdu v USA předmětem velkých diskusí, velkých sporů. A pokud se spojují v celé Evropě a v celém světě, a tak tomu je, o tom je dostatek důkazů, naděje s tím, že novým prezidentem bude představitel demokratické strany, tak se s tím spojují také naděje, že USA nebudou uplatňovat svou roli jednostranným způsobem, že budou chtít jednat s ostatními jako s partnery, aby určité představy o dalším mírovém vývoji světa a o eliminaci ohnisek ohrožení tohoto mírového vývoje, aby se dosahovaly v rámci obecné kooperace.
***