(11.50 hodin)
(pokračuje Paroubek)
Byla to přirozená reakce na historickou zkušenost našeho národa z let 1968 až 1989. S přechodnými pobyty vojsk ústava počítala, ale trvalá vojenská základna byla tehdy nemyslitelná.
Budu-li se dnes společně s vámi dělit o důvody, které nás vedou k odmítnutí radaru, připomínám, že jsou umocněny vynikající podporou, kterou nám opakovaně během jednoho týdne dali občané České republiky ve volbách do krajských zastupitelstev i doplňovacích volbách do Senátu. Tyto volby byly mimo jiné také referendem o radaru - a voliči jasně znají naše zamítavé ne.
(V sále je velký hluk, někteří poslanci postávají ve skupinkách a hlasitě se baví.)
Já bych především chtěl požádat paní předsedající, jestli ta kolokvia, která se tady...
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Promiňte, pane poslanče, to je moje chyba. Měla jsem uhlídat to, abyste mohl mluvit před Sněmovnou, která vás bude poslouchat. Všechny kolegy, zejména z vaší politické strany, žádám, aby zasedli do lavic a věnovali vám pozornost.
Poslanec Jiří Paroubek: Já si myslím, že to nebylo jenom z jedné politické strany. Myslím, že jedovatosti podobného typu si můžeme ušetřit. Ten hluk byl, řekl bych, standardní ze všech politických stran, ale možná že je to chyba řečníka.
Já bych chtěl říci, že pokud jde ještě o referendum, pan předseda vlády to poněkud zlehčil, když hovořil o tom, že je to nějaký třináctý důvod pro rozhodování voliče. Možná že je to osmý, desátý, třináctý nebo pátý, já nevím, ale my na předvolebních setkáních s voliči jsme o tom otevřeně hovořili a všichni jsme viděli tu velmi živou odezvu, kterou to mělo mezi lidmi, pokud jsme hovořili o nesmyslnosti umístění radarové základny na našem území.
Je pro mne dále alarmujícím projevem arogance moci a elementárního nedostatku politické kultury a neschopnosti vyvodit alespoň trochu pokory před rozhodnutím voličů, že se ODS na poslední chvíli snaží ve starém složení Senátu, nemajícím z valné míry opory v přání voličů, tyto smlouvy prosadit. Ukazuje to jen jedno - ODS je nepoučitelná, někteří její členové chtějí v této zemi vyvolat a vyvolávat trvalou konfrontaci. K tomu říkám otevřeně - tento boj nemůže Občanská demokratická strana vyhrát.
V této souvislosti však pokládám za nezbytné znovu připomenout, že mluvím jménem politické strany, za jejíchž vlád došlo k novému zahraničněpolitickému zakotvení naší země jak v Evropské unii, tak v NATO. Cítíme proto přirozeně odpovědnost nejen za minulost, ale především za budoucnost, a proto se snažíme citlivě zvažovat, na které otázky je třeba odpovědět ano a na které ne. Říkáme-li ne radaru, neznamená to rozhodně na našemu spojenectví se Spojenými státy.
Slýchávám v této souvislosti od mnohých novinářů, pravicových politologů i politiků, papouškovat jednoho po druhém, že po nástupu nové americké administrativy se v zahraniční politice Spojených států nic nezmění. Dámy a pánové, větší nesmysl jsem neslyšel. Jestli se totiž po nástupu nového prezidentství něco změní, pak je to především strategie i taktika v zahraniční politice Spojených států.
Ostatně před rokem, když jsme spolu s předsedou klubu sociální demokracie Michalem Haškem navštívili Kongres USA a vedli jsme velmi podrobné rozhovory s kongresmany, tak zejména ti demokratičtí kongresmani - jejich kandidát má velkou šanci získat prezidentství, což koneckonců ukáží nejbližší dny - všichni ubezpečovali, američtí demokratičtí kongresmani, že nové prezidentství zcela nepochybně přistoupí ke generální revizi zahraniční politiky USA, což je logické. V zásadě s každým prezidentem Spojených států zažíváme jiné těžiště zahraniční politiky, jiné formy, a upřímně řečeno, i jiné metody. V amerických dějinách tak zažíváme etapy izolacionismu, ty byly typické spíše pro minulost, etapy politiky koexistence a nyní jsme zažili zcela exkluzivní etapu uplatňování doktríny preventivních válek, podle které Spojené státy mohou kdykoliv a kdekoliv preventivně vojensky zasáhnout, dospějí-li k závěru, že ta která země je součástí osy zla. Dílčím dopadem této doktríny je budování protiraketového deštníku.
Aby bylo jasno, nedovedu si představit, že by tato politika neskončila s odchodem George Bushe. Těch důvodů je vícero, ale hlavním je, že v žádném případě neučinila svět bezpečnějším, lepším. Naopak, dědictví prezidenta Bushe je nepříjemné. Udržování dvou válek, v Iráku a v Afghánistánu, nárůst protiamerických nálad v zemích Latinské Ameriky a hluboká finanční a hospodářská krize, která se přenáší do celého světa, která přirozeně Spojené státy a jejich pozici ve světě minimálně psychologicky značně oslabuje, to vše zákonitě povede k tomu, že nový americký prezident bude muset zahraniční doktrínu své země zcela zásadně přehodnotit, a tady je obdoba i s námi - podrobit kritické sebereflexi dosavadní americkou politiku jak uvnitř země, tak přirozeně i navenek. USA budou muset více diskutovat se svými spojenci, zejména s Evropskou unií, budou ovšem muset více než dosud také respektovat názory jiných regionálních velmocí, Číny, Indie, Ruska, Brazílie či Japonska. To jsou nezadržitelné trendy ve světě. Potřeba řešit závažnou hospodářskou krizi, jejíž zvrat může nastávat až někdy koncem roku 2009 nebo i později, bude měnit přirozeně také priority.
Svět je příliš složitý a stále ne příliš bezpečný, než aby bylo zapotřebí vytvářet nová ohniska napětí, například ve střední Evropě. Nová a bohužel stále rostoucí síla terorismu, většinou spojeného s islámským fundamentalismem, bude vyvolávat novou potřebu nové formy kolektivní bezpečnosti.
Proto jsem přesvědčen, že nová administrativa USA již z důvodů strategických bude v zahraniční politice, ale i v politice domácí, zejména hospodářské, hledat jiná řešení. To platí tím spíše, že nejnovější studie Pentagonu, zveřejněná 24. října t. r., konstatuje: "Není žádný důvod stavět nové základny v Polsku a v České republice, neboť studie konstatuje, že tento systém potřebuje zásadní opravu, protože protiraketová agentura nesmyslně spěchala s rozmisťováním systému na úkor výzkumu a pečlivého vývoje nástroje, který skutečně funguje." Tuto studii nechal vypracovat Pentagon, který jistě nepracuje ve službách ruské špionáže nebo našich aktivistů z Ne základnám a byl veden uznávaným odborníkem, generálem Larry Welchem.
Co k tomu říci? Že už dva roky v této zemi bojuje na jedné straně koalice a na straně druhé opozice a také občanská veřejnost o rozmístění nesmyslného, neefektivního, a tedy nepotřebného protiraketového systému. Tento systém ovšem bohužel vyvolává reálné a nebezpečné reakce Ruska, které na nás hodlá zamířit rakety s jadernými hlavicemi. Na rozdíl od virtuálního protiraketového systému tyto rakety budou bohužel zcela reálné.
Vybudování radaru na našem území má nepochybně značný geopolitický rozměr z hlediska proměny strategického myšlení. V tomto ohledu se svého času jednoznačně vyjádřil prezident Klaus. Cituji: "Já jsem od začátku říkal, že mně strašně moc jde o udržení té transatlantické vazby.
***