(11.10 hodin)
(pokračuje Bursík)
Když shrnu úsilí, které jsme věnovali právě zajištění garancí a poskytnutí dostatečných garancí a zájmu, že tento bilaterální projekt bude začleněn do budoucí architektury NATO, tak si myslím, že tady je několik mezníků, které nám poskytují informaci, a je poté na vyhodnocení každého jednoho z nás, jak čteme reakci NATO a jak vlastně vnímáme vyjádření ze strany partnerů v NATO, jestli jsou pro nás dostatečnou garancí o tom, že NATO vážně uvažuje a podniká konkrétní kroky směrem k začlenění této radarové základny do NATO.
Myslím, že tady je nejpodstatnější zasedání Severoatlantické rady na úrovni hlav států 3. dubna v Bukurešti, kde mezi nejdůležitější závěry bukurešťského summitu, které byly - podtrhuji - přijaty konsensem, patří za prvé potvrzení, že šíření balistických raket představuje zvyšující se hrozbu pro alianční jednotky, území a obyvatelstvo. Podle NATO je protiraketová obrana součástí širší odpovědi na takovou hrozbu. Za druhé uznání, že evropský pilíř, a tedy i radar v České republice, je podstatným příspěvkem k ochraně spojenců. Za třetí zdůraznění, že tento radar bude integrální součástí jakékoliv budoucí protiraketové obrany na aliančním základě a že za tímto účelem již v NATO spojenci pracují na propojení evropského pilíře s probíhajícím aliančním úsilím. Za čtvrté úkol, aby do příštího summitu NATO v roce 2009 byly předloženy ke kompetentnímu politickému rozhodnutí varianty všezahrnující protiraketové architektury pokrývající celé území NATO.
Tady myslím stojí za to odcitovat články 37 a 38 deklarace bukurešťského summitu, nebo alespoň jejich část, které hovoří: "Hledáme způsoby, jak propojit tuto kapacitu se současným aliančním úsilím v oblasti protiraketové obrany, a to tak, abychom zajistili jeho úplnou integraci do budoucí alianční architektury protiraketové obrany. Majíce na vědomí princip nedělitelnosti bezpečnosti spojenců a alianční solidaritu, uložili jsme Severoatlantické radě, aby pro kompetentní politické rozhodnutí na summitu v roce 2009 rozpracovala alternativy pro vybudování komplexní architektury protiraketové obrany, která rozšíří pokrytí na celé alianční území a obyvatelstvo jinak nechráněné systémem USA." Tohle si myslím, že jsou závěry, které by i ti, kteří v emotivně laděné debatě slyšet nechtějí, měli zaznamenat.
Podstatná byla také návštěva generálního tajemníka NATO Jaapa de Hoop Scheffera 5. května v Praze, který mimo jiné se vyjádřil tak, že pokud se budeme držet principu jeden za všechny, všichni za jednoho, což je zároveň zásadní princip NATO, pak musíme najít na existující hrozbu odpověď. Pokud k tomu může Česká republika pomoci tím, že poskytne místo pro radar, bude to velmi pozitivní vývoj. A zároveň se vyjádřil v tom smyslu, že v dnešním nejistém světě nelze čekat na potvrzení hrozeb, a teprve pak se na ně připravit.
Tolik vyjádření k prvnímu tématu, totiž natoizaci. Já bych rád poděkoval všem kolegům, především ministru zahraničních věcí, který odpracoval právě ve věci natoizace tohoto projektu ohromný kus práce, a samozřejmě dalším kolegům ve vládě včetně předsedy vlády, jestli se to hodí. Ale tady si myslím, že požadavek Strany zelených, který zprvu poté, když byl formulován na sjezdu strany, zněl jako cosi, co je nerealistické, že se nám nepodaří ovlivnit bilaterálně formou vyjednávání s vládou Spojených vztahů to, že bychom vlastně zapojili do debatu Rady Severoatlantické aliance, a to, že bychom dostali vyjádření, která jsem zde citoval, tak se ukázalo, že tady ten pesimismus nebyl namístě.
To druhé téma se týká stručného připomenutí historie, protože si všímáme, že primárně v době předvolebních kampaní vystupuje opozice velmi tvrdě, a především sociální demokracie, ve vztahu k možnému umístění radarové základny. Myslím si, že kromě všeobecně známého faktu o tom, že vyjednávání tohoto projektu bylo zahájeno za vlády sociální demokracie, tak že stojí za to, aby pozorovatelé tohoto dnešního jednání Sněmovny slyšeli naprosto konkrétní argumentaci a konkrétní milníky ve vyjednávání, aby si mohli udělat obrázek o dnešních takto tvrdých a odmítavých postojích sociální demokracie.
V září 2002 projednával problematiku umístění radarové základny na návštěvě Spojených států ministr Tvrdík. Vyjádřil pochopení pro postup USA. Uvítal, že USA chtějí tuto otázku konzultovat se spojenci jak na bilaterální, tak na alianční úrovni. Uvedl, že Česká republika se v současné době, to je září 2002, nachází ve fázi zvažování případného zapojení do tohoto projektu včetně případného poskytnutí českého území, což bude předmětem strategického rozhodnutí ústavních činitelů.
V lednu 2004 připravilo Ministerstvo obrany materiál pro jednání vlády Informace o technických požadavcích na výstavbu základny protiraketové obrany USA na území ČR. Vláda projednala materiál na uzavřeném utajeném jednání s usnesením č. 119/D dne 4. 2. a pověřila Ministerstvo obrany dále pokračovat ve výměně technických informací o předběžných technicko-organizačních otázkách týkajících se problematiky missile defense. V lednu až v únoru připravilo Ministerstvo obrany návrh možných odpovědí a také popsalo tři vytipované vojenské újezdy - Libavá, Brdy a Boletice.
Od počátku roku 2006 probíhaly v Praze uzavřené technické konzultace mezi zástupci Ministerstva obrany a americkou stranou, přičemž hlavním obsahem jednání byla příprava možné prohlídky lokalit vytipovaných pro realizaci tohoto záměru. 15. až 25. července 2006 proběhla za účasti 22členného expertního týmu USA prohlídka zmíněných vojenských újezdů. Americký tým vysoce ocenil průběh prohlídky a kvalitu předaných informací. Předběžně byly vojenské újezdy Brdy a Libavá hodnoceny z hlediska infrastruktury a geologicko-hydrologických podmínek pozitivně. 15. až 18. srpna 2006 ve Washingtonu proběhla konzultace delegací Ministerstva obrany, Ministerstva zahraničních věcí a mimo jiné byl vyřazen vojenský újezd Boletice.
Myslím, že tyto naprosto konkrétní kroky, které byly činěny za minulé vlády, dávají také do určitého kontextu ta dnešní stanoviska sociální demokracie a ostrá slova, která, předpokládám, přijdou bezprostředně po tomto mém vystoupení, protože poté je přihlášen pan předseda sociální demokracie Paroubek. Tolik tedy k druhému bodu, který se týká stručné procházky historií projednávání této základny.
To třetí, co bych chtěl zmínit, se už týká explicitně kompetencí, za které nesu ve vládě odpovědnost, totiž ochrana životního prostředí.
Rád bych vás informoval alespoň v úvodu, samozřejmě poté podrobněji ve výborech, budete-li mít zájem, o tom, že původní návrh dohody v oblasti životního prostředí, který zahrnoval tři řádky, byl postupně velmi složitým vyjednáváním extendován na rozsah zhruba čtyř stránek. Americká strana se zavazuje, že bude respektovat příslušné právo České republiky v oblasti životního prostředí. Spojené státy budou odpovídat, respektive odpovídají za kontaminaci životního prostředí, nebezpečné odpady, nebezpečné materiály. Před opuštěním radarové stanice Spojené státy zajistí včasný odvoz a likvidaci veškerých známých nebezpečných odpadů, nebezpečných materiálů. Ještě předtím, než bude stanice v případě pozitivní ratifikace a realizace toho projektu používána, Spojené státy na vlastní náklady připraví výchozí podrobnou studii, která se bude týkat životního prostředí. Na druhé straně Česká republika je odpovědná za veškeré staré škody, které na tomto území vlastně existují. Výměna informací, monitoring, sankce v případě porušení standardů. To všechno obsahuje článek 15 Dohody mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými o zřízení radarové základny protiraketové obrany.
V těch vyjednáváních jsem několikrát slyšel postesk partnerů ze Spojených států o tom, že žádná ze zemí, kde jsou umístěny základny - a tady stojí za připomenutí, že se jedná celkem o 18 zemí Evropy, z toho 16 zemí Evropské unie - žádná z těch zemí nemá takto podrobně vypracovánu a vyjednánu a zároveň schválenu pasáž, která zahrnuje souvislosti ochrany životního prostředí se zřízením a provozem této stanice.
***