(11.00 hodin)
(pokračuje Schwarzenberg)
Mezníkem aliančního úsilí, jehož katalyzátorem byla nepochybně i nabídka Spojených států umístit do Evropy prvky svého systému protiraketové obrany, bylo rozhodnutí summitu NATO v Bukurešti 2008. Členské státy zde jednotně uznaly zásadní přínos plánovaného rozmístění evropských prvků protiraketové obrany Spojených států pro ochranu spojenců. Všechny země rovněž shodně zdůraznily, že tento radar bude integrální součástí jakékoli budoucí protiraketové obrany na aliančním základě. Šlo o výsledek dlouhých jednání o podobě budoucí alianční protiraketové obrany NATO a vyslaný signál byl prostý: Evropa má o protiraketovou obranu zájem a bude ji podporovat. Americký projekt bude nedílnou součástí všech dalších aliančních úvah.
Dovolil bych si tady podtrhnout, že je to výsledek také velikého snažení české diplomacie. Byla to česká iniciativa, neskrývám to, která přivedla Američany k tomu, aby tak silně systém protiraketové obrany byl zapojen do celkové architektury NATO. Zde jsme měli opravdu veliký úspěch a přesvědčili jsme naše americké spojence, že toto je nutný krok, a také naše evropské spojence - intenzivněji se zabývat touto technikou a těmi ohroženími, která jsou.
Často se ozývá, že bychom se měli vyhnout protiraketové obraně s ohledem na Rusko. Já bych zde podtrhl, že Česká republika považuje Ruskou federaci za váženého, respektovaného partnera, jehož názory vnímáme a bereme v úvahu. Rusko samozřejmě dobře ví, že systém protiraketové obrany, včetně evropského prvku, není namířen proti němu, nemá žádný vliv na jeho strategické schopnosti. Rovnováha sil mezi západem a Ruskem je založena na zcela jiné koncepci odstrašení, než je protiraketová obrana s jedním radarem a deseti protiraketovými interceptory. Skutečnost, že Rusko protestuje proti výstavbě evropských prvků systému v České republice a v Polsku a je přitom ochotno připustit jeho rozmístění v tradičních členských zemích NATO, svědčí spíše o geopolitické motivaci jeho nesouhlasu a dlouhodobých snahách Moskvy vytvořit ve východní Evropě jakousi neutrální zónu, v níž by klasické bezpečnostní záruky západních obranných uskupení platily jen na papíře. Je to bohužel setrvání politického myšlení v Moskvě v kategoriích 19. století a první poloviny 20. století.
Rusko přesto dostalo nabídku se na celém systému podílet a samo se rozhodlo ji odmítnout. O podobě eventuální ruské účasti na projektu se bude nadále jednat. Pro Českou republiku, stejně jako pro Polsko však platí nepřijatelnost trvalé ruské vojenské přítomnosti na základně.
Stabilita obranyschopnosti Evropy závisí na transatlantické spolupráci. Transatlantická vazba byla v druhé polovině 20. století zárukou bezpečnosti pro západní Evropu a její udržení a posílení je nezbytné i dnes pro celou Evropu. Spojené státy jsou spojencem, který stál v klíčových okamžicích dějin vždy po našem boku. Také díky nim jsme před necelými deseti lety jako jeden z prvních států postsovětského bloku rozšířili řady členských států Severoatlantické aliance, která je jedinečným garantem naší bezpečnosti. Pokud nás tento spojenec žádá o příspěvek, který je obrovským přínosem pro bezpečnost nejen naší země, ale celého euroatlantického bloku, měli bychom se jako spojenec zachovat i my.
K další práci na systému protiraketové obrany zajišťující komplexní pokrytí dalších aliančních spojenců je potřeba zejména politická vůle. Na americké straně ji prokázali členové obou komor Kongresu Spojených států, když minulý měsíc schválili vyčlenění dostatečné částky na financování protiraketové obrany, včetně jejích evropských prvků, na rok 2009. Pro pokračování budování systému protiraketové obrany se jasně vyjádřili i oba prezidentští kandidáti, senátoři McCain a Obama. Na vůli spojenců NATO mluví bukurešťská deklarace a současně intenzivní práce směřující k naplnění bukurešťského zadání.
Nyní je ale řada na nás. Aliance očekává naše konečné vyjádření... (projev zdravotní indispozice) … odpusťte, mám takové blbé nachlazení - aby mohla své úvahy realizovat. Alianční spojenci, tedy ani Česká republika se v tomto ohledu nemůže zastavit v půli cesty. Komplexní protiraketová obrana je zásadní součástí transformace NATO v reakci na nové výzvy a nové hrozby 21. století.
Domnívám se, že nastal čas, abychom našim spojencům vyslali rozhodný signál. Uvědomme si existenci hrozeb a uvědomme si také, že my máme díl odpovědnosti a své odpovědnosti bychom měli dostát.
Děkuji mnohokrát za vaši pozornost. (Potlesk části poslanců ODS.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu ministru zahraničí. Mám zde další přihlášku s přednostním právem. O slovo mě požádal místopředseda vlády a ministr životního prostředí Martin Bursík. Má tedy slovo nyní. Po něm je zde řádná přihláška pana poslance Jiřího Paroubka a dalších jedenáct přihlášek.
Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Martin Bursík: Děkuji pěkně. Paní místopředsedkyně, dámy a pánové, dovolte, abych se vyjádřil ke čtyřem aspektům projednávaných dvou bodů, ke kterým si myslím, že je namístě, abych vystoupil nejen jako ministr životního prostředí, který byl odpovědný za vyjednávání pasáží, které se týkají ochrany životního prostředí, ale také jako předseda Strany zelených, která k tomuto tématu postupně vlastně vytváří postoj. Myslím, že v principu můžeme uvítat to, že se tady v Poslanecké sněmovně vytváří prodloužením té lhůty o 60 dnů dostatečný prostor k tomu, abychom diskutovali veškeré detaily vládou vyjednávaných smluv, které jsou navzájem provázány.
Já bych se rád pozastavil u čtyř bodů, přičemž ten první pokládám za nejdůležitější, a to je premiérem zmíněná natoizace. Jen bych si tady dovolil mírně korigovat to stručné vyjádření. Požadavek na natoizaci zamýšleného projektu radarové základny nebyl požadavkem opozice, ale byl požadavkem Strany zelených, která otevřela právě na tomto tématu diskusi uvnitř vlády a s koaličními partnery. Velmi nám záleželo na tom, aby tento projekt nebyl vnímán ze strany našich spojenců jak v NATO, tak v Evropské unii úkorně, aby nebyl vnímán jako bilaterální projekt, který není konzultován a není v souladu s bezpečnostní politikou Severoatlantické aliance a Evropské unie.
***