(10.40 hodin)
Ministryně obrany ČR Vlasta Parkanová Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci. Vláda vám předkládá k projednání vládní návrh na vyslovení souhlasu s ratifikací Dohody mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými o právním postavení ozbrojených sil Spojených států přítomných na území České republiky, podepsané v Londýně 19. září letošního roku. Tato smlouva je sjednávána v souvislosti s umístěním radarové stanice Spojených států amerických v České republice.
Před více než rokem byla zahájena pod vedením expertů Ministerstva obrany intenzivní jednání o textu dohody s americkou stranou. Tohoto jednání se účastnili i příslušní odborníci z dalších resortů a orgánů státní správy. Cílem, který měl český vyjednávací tým před sebou, bylo vyjednat co nejvýhodnější podmínky budoucího možného působení amerického personálu na území České republiky v souvislosti s výstavbou a provozem radarové stanice Spojených států, které budou zároveň přijatelné pro druhou stranu. Materiál, který vám zde předkládáme, je splněním tohoto cíle, kdy ve všech důležitých otázkách naplňuje české požadavky a zachovává a v některých případech překračuje standard obvyklý u těchto smluv, které upravují pobyt amerických vojáků, a nejen v zemích NATO. Vyjednaný text dohody není samozřejmě výsledkem práce jednoho ministerstva. Je to výsledek úsilí celé státní správy, protože úprava se opravdu týká mnoha rozličných oblastí.
Účelem dohody je úprava právního postavení civilního personálu, ozbrojených sil i závislých osob, které pobývají na území České republiky v souvislosti s radarovou stanicí. Dohoda se v principech opírá o Dohodu mezi smluvními stranami Severoatlantické aliance o statusu jejich ozbrojených sil, která byla podepsána 19. června 1951, tedy ta původní stará známá NATO SOFA. Ta počítá s tím, že jednotlivé smluvní strany mohou své vztahy v této věci upravovat samostatnými dohodami, a toto má být jeden z těchto případů. Toto je tedy sjednávaná dohoda, která upravuje záležitosti, které ustanovení NATO SOFA z roku 1951 neupravuje nebo je upravuje pouze v omezeném rozsahu.
V dohodě je uplatněn princip, že pokud není stanoveno jinak, použijí se ustanovení původní NATO SOFA z roku 1951, která, jak většina z vás ví, protože jsme tady někteří u toho byli, byla projednána a poté schválena jako č. 1 z roku 2002 Sbírky mezinárodních smluv, a je tedy součástí našeho právního řádu.
Rozsah úpravy dohody, která je vám zde předložena v návrhu, je velmi široký a týká se kompetencí mnoha ústředních orgánů státní správy České republiky. Primárně upravuje pobyt osob v souvislosti s radarovou stanicí, nicméně obsahuje i možnost aplikovat ji také na další aktivity, které by byly - a teď upozorňuji - řádně schváleny příslušnými orgány České republiky v souladu s Ústavou České republiky. Zúžení rozsahu aplikace pouze na radarovou stanici je výsledek vyjednávání české strany, která tento přístup od počátku jednání prosazovala. Americká strana dlouhodobě usilovala o automatické rozšíření aplikace dohody na jakýkoliv pobyt příslušníků ozbrojených sil Spojených států a jejich personálu na území České republiky. Omezení aplikace na radarovou stanici představuje tedy zásadní ústupek z americké strany.
V průběhu jednání o textu dohody došlo k téměř úplnému přepracování původního amerického návrhu, který byl předán v polovině roku 2007 a který byl takřka totožný s tím, jak jej přijali někteří jiní partneři Spojených států zde v Evropě. Česká strana od začátku jednání prosazovala koncepci, jejímiž hlavními body bylo v co největší možné míře se držet stávající úpravy podle NATO SOFA, nepřijímat pokud možno taková ustanovení, jejichž aplikace by znamenala odklon od stávajících postupů a limitů podle českého práva, a nakonec prosadit rozsah aplikace dohody pouze na radarovou stanici.
Český přístup se výrazně promítl do ustanovení, která se týkají jednak výkonu trestní jurisdikce nad delikty příslušníků ozbrojených sil a civilní složky ozbrojených sil USA, dále určování trestní jurisdikce v případech výkonu služebních povinností.
Za další. Při výstavbě radarové stanice budou aplikovány české stavební předpisy a kontroly.
Za další. Americký personál bude mít povinnost prokazovat se identifikační kartou, kterou vydává český orgán.
Dále. Pro osvobození ozbrojených sil Spojených států a jejich personálu spolu s dodavateli od daní v České republice budou vymezena jasná pravidla.
Velmi podrobná jsou pravidla též pro řešení přestupků amerického personálu.
A konečně, zásadní pozornost je věnována zárukám pro ochranu životního prostředí a řadě dalších témat.
Dovolte mi dodat závěrem, že jednání o dohodě s americkou stranou bylo vždy vedeno s nejvyšším ohledem na zájmy České republiky, k nimž neodmyslitelně patří i zájem o zajištění bezpečnosti a obrany státu. Jedním z vyústění této snahy je i zvýšená spolupráce s našimi americkými partnery, jejímž konkrétním výsledkem je sjednání návrhu této dohody. Tento krok je třeba vnímat nejen jako zájem našich dvou národů, protože přispívá také ke zvýšení bezpečnosti ostatních partnerů Severoatlantické aliance. Toto je třeba míti též na paměti.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, paní ministryně. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Zdeněk Jičínský. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedo. Paní ministryně tady poměrně přesně vyjádřila obsah této smlouvy, který upravuje právní problematiku spojenou s pobytem amerických vojenských sil a osob s nimi spojených v souvislosti se zřízením radarové základny na území České republiky. Smlouva má 34 článků, které podrobně rozebírají právní problémy týkající se provozu této americké základny a těch, kdo ji budou obsluhovat. Tolik, pokud jde o obsah.
Jenom bych sám chtěl říci, protože úlohou zpravodaje není, řekl bych, meritorní stanovisko, zda smlouva je dobrá, nebo není z hlediska obecně politických úvah, v tomto směru se hlásím do rozpravy, ale upozornit na určité problémy právního charakteru. Musím se přiznat, že mi není jasné, proč vlastně nebyla uzavřena jedna smlouva, protože obsah těchto dvou smluv se v mnoha ohledech překrývá. Prostě je upravována v obou smlouvách do jisté míry totožná problematika, což - protože zase přece jenom asi ty týmy, které to sjednávaly, nebyly personálně úplně totožné, nebyly zřejmě shodné časové doby, kdy se to nebo ono sjednávalo - vede k tomu, že ne všechny pojmy v obou smlouvách jsou užívány ve stejném smyslu. A z tohoto hlediska tedy po právní stránce mám celou řadu pochybností a výhrad, které, kdybychom projednávali návrh zákona, bych učinil předmětem pozměňovacích návrhů. U smluv je to samozřejmě obtížnější záležitost, ale pokud smlouvy nejsou ratifikovány v České republice, tak samozřejmě lze uvažovat i o možnosti jejich nového projednání s druhou stranou, pokud by ona byla k tomu ochotna. To z hlediska určitých právních problémů.
Abychom mohli některá tvrzení, která tady paní ministryně uvedla, posoudit, potřebovali bychom skutečně i některé smlouvy, které mají USA uzavřeny s Velkou Británií nebo Dánskem, týkající se provozu podobných zařízení, abychom viděli, zda tedy Česká republika vyhověla tomu, o čem paní ministryně hovořila, to znamená důslednému prosazování českých národních zájmů, českého práva, pokud je to možné při provozu těchto zařízení cizího státu na našem území. Takovou možnost nemáme, takže kdo věří, věří, kdo nevěří, může mít pochybnosti.
***