(10.20 hodin)
(pokračuje Dub)
Závěrem doporučuji tento tisk k projednání nejen zahraničnímu výboru, ale i výboru pro obranu a ústavněprávnímu výboru. Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. Nyní o slovo požádal pan místopředseda Zaorálek. Poté bych přerušil bod č. 97 a věnovali bychom se bodu č. 98.
Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Vážení kolegové, než začne rozprava, dovolte mi, abych ještě zareagoval na vystoupení premiéra Topolánka k tomu poměrně krátkému úvodu, který tady přednesl k projednávání radarových smluv. Pan premiér totiž řekl - on řekl, že o nic nejde. Ať projde první čtení a my zahájíme detailní debatu o smlouvě. Já bych chtěl upozornit, že mi připadá, že právě tento krok je důležitý. Tam totiž vůbec přece nejde o detailní debatu nad tou nejasnou a vágní smlouvou, které nám byly předloženy. Daleko důležitější moment než debata nad paragrafy je, jestli se vůbec rozhodneme toto projednávat.
Já vám jenom chci říci všem, kteří chcete vystupovat a budete k tomu hovořit, jednu věc. Nedávno jsem byl ve francouzském parlamentu, kde se jednání účastnili reprezentanti členských států Evropské unie, a tam vystoupil nedávný ministr zahraničí Lucemburska Aselbronn, který tam řekl doslova toto. On řekl, že mu jde třes do morku kostí, když si představí, co se děje v České republice a v Polsku, kde se dojednává dvoustranná dohoda mezi Spojenými státy a jedním ze států Evropské unie! On tam doslova řekl, že je to ponižující pro každého Evropana, jestliže se takovýmto způsobem má budovat obrana a bezpečnost Evropy, že se vytvářejí dvoustranné dohody takovýmto způsobem. Chápete? To znamená ten samotný fakt, že souhlasíme s tímto způsobem zajišťování bezpečnosti České republiky, znamená v Evropě zásadní krok. Rozumíte - než začnete mluvit o smlouvě, tak se bavme o tom, na co přistupujeme ve chvíli, kdy prostě akceptujeme tento princip dvoustranné dohody jako něco, čím chceme do budoucna zakládat bezpečnost České republiky. Prostě buď platí to, že jsme součástí Evropské unie, a jde nám o to, že budujeme společnou bezpečnost, obranu evropských států, a v tom máme významné spojence, jedním s klíčových jsou Spojené státy americké, anebo rozbíjíme tento koncept společné evropské obrany a do toho vstupujeme se systémem dvoustranných dohod. Toto je věc, kterou bychom si měli nejdřív ujasnit.
A pokud vám to tady někdo tají, tak já vám říkám - pokud vyjedete ven z České republiky, tak zjistíte, že je řada těch, kteří tvrdí, že to je prostě skandální, že se na to přistupuje a že taková debata se povede. Není možné zároveň mluvit o tom, že budujeme společnou evropskou zahraniční a bezpečnostní politiku, a zároveň ji takto vlastně jakoby rozbíjet. To je to základní rozhodnutí, které tady musíme učinit. A pokud dokonce jsme státem, který má být předsedajícím státem Evropské unie, a my zároveň chceme ještě před tím předsednictvím projednat tuto smlouvu, tak já vám tvrdím, že jenom tím ukazujeme nedostatek loajality k evropskému projektu.
Víte, mně připadá, že tohle to je zásadní věc, a proto jsem navrhoval, abychom vyřadili ty smlouvy. Já se domnívám, že tímto krokem už porušujeme to, že jsme členy Evropy, že jsme součástí Evropy a že bychom se měli podílet na vytváření evropské bezpečnosti a evropské obrany.
Takže já bych byl rád, kdybychom neakceptovali to, co říká pan premiér Topolánek, že tady budeme rozebírat jednotlivé paragrafy smluv. Rozlišujme to, co je podstatné a co je méně podstatné. Tady je důležitý už ten samotný krok, že přistoupíme takovýmto způsobem k debatě o evropské bezpečnosti a že si takto budeme - rozumíte - vytvářet jakési zvláštní postavení v Evropě díky tomu, že budeme mít specifickou orientaci a své vlastní představy, jak budeme vytvářet evropskou bezpečnost.
Budiž, můžeme říci - můžou být různé představy o vytváření evropské a světové bezpečnosti. To je pravda. Ale pokud máte takové představy jiné, tak byste je měli nejdříve veřejně obhájit. Já vám neberu i ten nejroztodivnější nápad, jak zacházet s českou bezpečností. Ale musíte ho nejdřív prosadit ve veřejné debatě. Máte právo na odlišný přístup, ten má tady každý v této Sněmovně. Já jenom říkám, že vy nejste schopni ho veřejně vysvětlit a obhájit.
To prokázaly nakonec i tyto volby. Mně připadá, že proto je tak důležité to, že před pár dny proběhly volby, kde se poprvé toto téma stalo předmětem voleb. To, že tady jsou různé koncepty bezpečnosti a budování obrany České republiky. My jsme měli možnost se o tom poprvé bavit s občany. A jak ty volby dopadly? Nebyly ty volby ukázkou toho, jak jste schopni tento koncept veřejně obhájit? Senátoři, kteří se dostali do Senátu, jako je právě už zmiňovaný Dienstbier a senátor Řihák, ti jsou silně spojeni právě s tím, že je třeba budovat evropskou obranu, evropskou bezpečnost a že není možné tady vytvářet zvláštní koncept speciální aliance se Spojenými státy, který bude všemu nadřazen. Tohle se prostě nepokládá za perspektivní těmito úspěšnými senátory - možná právě proto se do toho Senátu dostali.
Já vám neberu to, že chcete budovat nějaký zvláštní způsob, koncept bezpečnosti České republiky, ale trvám na tom, že než ho budete prosazovat tady ve Sněmovně, tak ho musíte nejdřív obhájit veřejně a ukázat, že jste schopni před veřejností vůbec ho hájit. Vy jste to vůbec nepředvedli, vy jste vůbec nebyli schopni obstát, a když na to přišlo, tak dva tři senátoři - myslím, že to byl kandidát Skokan, hejtman, který dokonce krátce před volbami vyhlásil, že on se připojuje k požadavku referenda, protože zjistil, že jinak neobstojí před veřejností.
A jak je možné, přátelé, že se dovídám, že v Senátu dokonce plánujete ještě dřív, než nastoupí ti noví senátoři, to protlačit tím starým Senátem? Chápete - já jsem dostal informaci nezpochybňovanou vašimi senátory, kteří připouštějí, že je to možné, že prostě zítra se pokusíte to prohnat Senátem ještě krátce před koncem volebního období, toho starého funkčního období Senátu. To mi připadá, že je neuvěřitelná nehoráznost. Je to politická nekulturnost. To je prostě - rozumíte - zpupnost, jestli tohle uděláte. Jestli necháte stát ty nové senátory za dveřmi a ten starý Senát hlasovat v tom starém funkčním období o radarové základně, o těchto dvou smlouvách, tak jste se nám smál, pane premiére, když jste mluvil o tom, jste připraven s námi spolupracovat. To se nám smějete, teda, my jsme tomu chvilku věřili. Tak je to tedy - chápete - nemůžete tady tvrdit, že to je všechno korektní, že to myslíte dobře, a tohle prostě provést.
Já pokládám za velkou chybu, že teď se pokoušíte tady ve Sněmovně narychlo vnutit projednávání a první čtení tohoto radaru. Tady docela poslanec Tlustý dobře poukázal na tu absurditu toho, že to děláte zároveň s tím, že říkáte "dlouhé období", a zároveň potřebujete to okamžitě začít projednávat, a zároveň se dovídám, že v Senátu to chcete prohnat dokonce ještě před dokončením funkčního období, které končí tuším 2. listopadu. To jsou prostě kroky, které podle mě zase jsou pohrdáním Parlamentem.
Nezlobte se, pane premiére, to je znova prostředníček, který tady ukazujete všem - Sněmovně i Senátu!
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. Pan premiér.
Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: Já se pokusím velmi krátce reagovat. Já jsem si tedy nevšiml, že by ty volby, které proběhly, byly o radaru. Možná na Příbramsku, ale nikde jinde. To, že toto téma nebylo hlavním tématem a bylo i ve všech průzkumech na desátém až třináctém místě zájmu občanů, svědčí o tom, že ta diskuse buď už proběhla, anebo zájem veřejnosti je menší, než tušíte. To je první věc.
Kdybychom stejné diskusi podrobili náš vstup do NATO, do kterého nás přivedla sociální demokracie, tak v něm dodnes nejsme, protože ta podpora byla zhruba stejná.
Třetí: Nemůžete se, pane místopředsedo Zaorálku, distancovat od strategického dokumentu České republiky, který byl schválen za vašich vlád, a vyjednávání, které proběhlo za vašich vlád. A ten nápad umístění nejenom radaru, ale i raket na území České republiky nevznikl v mé premiérské hlavě, já jsem pouze pokračoval v započatém díle. To, že jsme byli schopni ty smlouvy dostat do realizace, to je zásluha této administrativy.
A k tomu prvnímu, jak jste říkal, jak si každý v Unii dělá, co chce, a že my nemůžeme dělat prostě něco, co se Evropské unii nelíbí. Vás neuráželo jednání velké čtyřky, Francie - shodou okolností podobné čtyřky, kterou z historie už známe - Francie, Británie, Itálie a Německa ve věci finanční krize? Vždyť to byl typický příklad totální arogance moci v rámci Evropské unie, a taky se to těm malým státům nelíbilo!
Já myslím, že nemluvíte úplně pravdu, používáte účelové argumenty a je třeba pustit to jednání do výborů a bavit se o tom konečně korektně.
***