(10.10 hodin)
(pokračuje Topolánek)
Velká diskuse, a rovněž legitimní, a proto mimo jiné již v předkládacím návrhu jsem signalizoval prodloužení doby pro projednávání, je samozřejmě postoj americké administrativy. Já osobně se nedomnívám, že by postoj kteréhokoliv kandidáta v případě, že vyhraje prezidentské volby, byl výrazně odlišný od postoje současné administrativy, nicméně respektuji to, že diskuse, kterou my tady vedeme, se musí odrážet i v diskusi na americké straně, a proto si mimo jiné myslím, že je vhodné, abychom případné závěrečné hlasování o ratifikaci těchto smluv situovali nebo datovali do doby po inauguraci amerického prezidenta a po příslušných jednáních v této věci.
Je třeba vědět, že po ratifikaci těchto dvou smluv, těchto dvou dohod, bude mimo jiné předložen návrh na vyslovení souhlasu s pobytem ozbrojených sil Spojených států na území České republiky, kdy ke schválení tohoto návrhu je třeba nadpoloviční většiny všech poslanců a senátorů, to znamená kvalifikované většiny, v případě Poslanecké sněmovny 101 poslanců.
V této chvíli bych úvodní slovo ukončil, protože si myslím, že je třeba se v rámci obecné i podrobné rozpravy věnovat detailům nebo předkládaným smlouvám, a pokusil bych se možná na závěr apelovat na to, jak by mělo vypadat závěrečné hlasování, a to je propustit obě tyto dohody k diskusi do příslušných výborů, k možnosti uspořádat nyní již se všemi informacemi, neutajovanými v průběhu vyjednávání, do tohoto procesu a dostat se do standardního procesu Poslanecké sněmovny, jak s tím počítá ústava a jednací řád. Chtěl bych požádat o propuštění do druhého a závěrečného čtení a současně bych chtěl dát procedurální návrh na prodloužení projednávání o 60 dnů.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane premiére. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Tomáš Dub.
Poslanec Tomáš Dub: Děkuji vám, pane předsedající, za slovo. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, návrh, který vláda nyní předkládá, je již dlouhou dobu předmětem diskuse veřejnosti i politiků. Nevzpomínám si, že by nějaká jiná záležitost byla v minulosti tak dlouho v centru pozornosti politického dění.
Dovolte mi podat vám nejprve český pohled na věc.
Po příchodu demokracie v roce 1989 jsme zatím učinili dva zásadní strategické kroky k trvalému ukotvení naší země v rodině demokratických států západního typu. Prvním z nich byl náš vstup do NATO, bezpečnostní organizace chránící západní svět, a druhým pak do Evropské unie, organizace zajišťující spolupráci svobodných evropských zemí. Třetím strategickým krokem má být vybudování spojenecké radarové stanice armády Spojených států na našem území. Všechny tyto tři kroky nás fixují do rodiny demokratických zemí a přinášejí nám zvýšené bezpečnostní záruky.
I v období první republiky, v období znovuzískané státnosti, se čeští politici pokoušeli integrovat Československo co nejvíce do západních demokratických struktur. Rok 1938, jehož smutné výročí jsme si nyní připomněli, a především rok 1948 ukázaly, že míra integrace do západních demokracií byla nedostatečná. Čtyřicet let období totality včetně sovětské okupace to potvrdilo. Proto opakuji, že naše země s citlivou polohou uprostřed Evropy musí stále posilovat své bezpečnostní záruky, a vybudování americké radarové stanice je jedním z těch nemnoha možných strategických rozhodnutí, která máme k dispozici.
To jsou tedy úvodem české motivy pro existenci spojenecké vojenské základny na našem území. Podstatou je ale evropský a bezpečnostní pohled na věc.
Samotným smyslem základní dohody o vybudování radarové základny je totiž ochrana evropských států před budoucí možností napadení jadernými zbraněmi, tedy nikoliv jen Spojených států a České republiky, ale zejména našich evropských partnerů. Z usnesení summitu NATO v Bukurešti též vyplývá, že ty země, které z technických důvodů nebude krýt deštník protiraketové obrany, o němž nyní rozhodujeme, pokryje v budoucnu protiraketová obrana NATO tak, aby celá demokratická Evropě bezezbytku byla chráněna. Ostatně na protiraketové obraně Severoatlantická aliance dlouhodobě pracuje. Ukazuje se totiž, že jaderné odstrašení, kterým disponuje NATO v podobě amerických jaderných zbraní, přestává být stoprocentní garancí bezpečnosti, a tak si i ostatní jaderné velmoci budují své protiraketové systémy.
Evropa sama nedisponuje odstrašujícím jaderným potenciálem ani ochranou proti napadení balistickými jadernými střelami. To je situace dlouhodobě neudržitelná a riziková. I proto loňský summit NATO fakticky akceptoval začlenění americké protiraketové obrany do obrany zemí NATO s tím, že nekrytou část zabezpečí NATO ve vlastní režii, jak jsem již zmínil. I Parlamentní shromáždění NATO, které je složeno z našich kolegů poslanců členských zemí NATO a které diskutuje nejen aktuální stav a bezpečnostní rizika, ale zejména budoucí úkoly a vize NATO na parlamentní úrovni, se touto věcí dlouhodobě zabývalo a přijalo na svém výročním zasedání v Reykjavíku na podzim minulého roku usnesení na podporu protiraketové obrany i amerického pilíře v Evropě.
Zřízení radarové stanice v České republice bude od Parlamentu vyžadovat tři klíčová rozhodnutí: schválení dohody se Spojenými státy o zřízení radarové stanice, schválení dohody o podmínkách pobytu amerických vojsk, tzv. SOFA, a usnesení o pobytu cizích vojsk.
Nyní tedy k prvnímu klíčovému rozhodnutí, jehož jsem sněmovním zpravodajem, k dohodě o radarové stanici samotné. Jejím účelem je zřízení a provoz radarové stanice a souvisejících zařízení protiraketové obrany USA umístěné na našem území. Česká republika mimo jiné také získá výjimečnou dvoustrannou bezpečnostní záruku, neboť dohoda obsahuje závazek USA chránit a bránit Českou republiku před možným útokem balistickými raketami.
Historie dohody je následující. První meziministerské konzultace k otázce amerického radaru začaly již v červenci roku 2002. V únoru 2004 vláda pověřila ministra obrany dále pokračovat ve výměně technických informací o předběžných technicko-organizačních otázkách. Materiál, ve kterém byly vytipovány tři vojenské újezdy, byl koncem téhož měsíce předán americké straně. Od začátku roku 2006 pak následovaly uzavřené technické konzultace mezi zástupci Ministerstva obrany České republiky a americkou stranou o možnostech umístění amerického radaru na našem území. V lednu 2007 byla Česká republika požádána velvyslanectvím Spojených států diplomatickou nótou o umístění radarové stanice systému protiraketové obrany na našem území. Následně v březnu vláda České republiky schválila zahájení oficiálních jednání se Spojenými státy o dohodě. Dohoda byla po mnohaměsíčním vyjednávání nakonec podepsána v Praze 8. července t. r. českým a americkým ministerstvem zahraničních věcí. Mimochodem, v Polsku byla pak podepsána obdobná dohoda o umístění základny antiraket neboli interceptorů 20. srpna 2008. Polsko tak činilo v reakci na ruské vojenské operace v Gruzii.
Soulad s ostatními smlouvami. Dohoda má charakter prezidentské smlouvy, kdy je třeba souhlasu obou komor Parlamentu, a je plně v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Česká republika sjednáním této dohody nikterak neporušuje smlouvy o Evropské unii v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Do systému protiraketové obrany Spojených států jsou již zapojeny jiné členské státy Evropské unie - Velká Británie, Dánsko a případně bude též Polsko. Dohoda je také v souladu s obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva a mezinárodními smlouvami.
Dopad na státní rozpočet. Spojené státy ponesou náklady výstavby, údržby a provozu radarové stanice. Výjimku tvoří likvidace nevybuchlé munice nalezené na budoucím území radarové stanice, kterou uhradí naše republika. Kromě toho ještě uhradí náklady potřebné na získání povolení potřebných pro výstavbu radarové stanice.
České straně se podařilo prosadit do textu dohody většinu svých návrhů, zejména v oblasti bezpečnostních záruk pro Českou republiku, zapojení protiraketové obrany Spojených států do NATO, návštěv radarové stanice státními činiteli třetích států, podílu České republiky na velení a řízení protiraketové obrany i ochranu životního prostředí.
Dohoda také zvláště upravuje vazbu mezi radarem protiraketové obrany a NATO samotným, a to konkrétně v článku III. dohody. V dohodě se uvádí, že Česká republika umožní na radarové stanici pobyt ozbrojených sil Spojených států potřebných pro její výstavbu, údržbu a provoz.
Ústava České republiky dovoluje ve svém článku 43 odst. 3 písm. b) dlouhodobý pobyt ozbrojených sil na území České republiky pouze se souhlasem Parlamentu. Ústava nestanoví, zda je třeba nejdříve hlasovat o povolení pobytu ozbrojených sil jiných států na území České republiky, nebo o příslušné mezinárodní smlouvě, ale určuje rozdílnou většinu poslanců a senátorů potřebnou pro vyslovení souhlasu: pro pobyt ozbrojených sil je potřebná nadpoloviční většina všech poslanců a senátorů a pro prezidentskou mezinárodní smlouvu postačí většina přítomných senátorů a poslanců.
***