(17.30 hodin)
(pokračuje Filip)
Základním souhrnným ukazatelem pro charakteristiku státního rozpočtu je růst hrubého domácího produktu. Návrh státního rozpočtu počítá s vývojem, tak jak je uvedeno v materiálech, od roku 2004 do roku 2009 od oněch 2 815 mld., což byl růst 4,5 %, přes největší růst v roce 2006 - 3 216 mld., což bylo 6,8 % růstu HDP, se 4 087 mld. korun, což má představovat 4,8 % růstu HDP. Toto zvýšení ale už pan ministr financí Kalousek zpochybnil tím, že připustil, že vzhledem k narůstající krizi světové ekonomiky je nereálné, a v posledních dnech snížil tento odhad na 4 % růstu HDP.
Jak by se toto stanovisko projevilo v projednávání vládního návrhu v Poslanecké sněmovně, je otázkou, na kterou bychom si měli odpovědět. Přitom odhad České národní banky z nedávné doby se přiklání k růstu 3,5 %, respektive v současné době se jeví reálné maximum spíše do 3 %. Co to znamená v absolutních číslech? Nechci obtěžovat Poslaneckou sněmovnu příliš čísly, od toho jsou ekonomičtí odborníci, ale v absolutních číslech v běžných cenách to znamená při 4 % růstu HDP pokles o cca 50 mld. proti návrhu Ministerstva financí, při 3,5 % pokles o 80 mld. proti návrhu Ministerstva financí a při oněch 3 % představovaných ČNB pokles o 100 mld. korun v běžných cenách proti návrhu Ministerstva financí.
Přitom tento celý vývoj se odehrává na pozadí vývoje v eurozóně, kde se očekával růst HDP ve výši okolo 1,7 %. Ale i toto číslo podle posledního zasedání bylo korigováno a odhady se přiklání spíše k růstu o 1 %. Je pravda, že naše menší ekonomika tím může v příznivých podmínkách snadněji dosahovat přechodně lepších výsledků. Na druhé straně je naše ekonomika zranitelnější vzhledem k tomu, jak je závislá na několika příznivých faktorech: zatím existující a fungující automobilový průmysl, zahraniční kapitálové investice, o nichž ovšem nevíme, jak skončí. Přitom žádný z těchto odhadů a úvah vlády ČR nepracuje s možností hluboké americké finanční krize, která má globální důsledky. Podotýkám, že celosvětově jsou podnikány veškeré možné kroky a Ministerstvo financí pracuje s údaji, které skončily v červenci 2008.
Vlády USA a jednotlivých zemí EU a Unie jako celek i jednotlivé státy přijímají urychleně rozhodnutí na podporu zejména krachujícího bankovního systému formou napumpování miliard dolarů či eur do krachujících bank a jejich zestátněním, odkoupením jejich rizikových pohledávek. Karel Marx by se asi divil, že se tak zejména děje v USA.
Jen připomínám, že touto fází Česká republika už jednou prošla v 90. letech, kdy po bezbřehé privatizaci bankovního sektoru a následné krizi bank a družstevních záložen to stálo české daňové poplatníky 400 mld. korun.
Nebudu se zabývat čísly státního rozpočtu, máte je uvedena, ale vezmu-li v úvahu realitu nižšího růstu HDP, lze odhadnout, že dojde v roce 2009 k nižším příjmům státního rozpočtu, než je v návrhu Ministerstva financí. Když budu velký optimista a budu opravdu věřit, ale opravdu věřit ministru financí, bude se snížení pohybovat v částce nad 30 mld. korun. Tím dojde ke snížení růstu celkových příjmů proti roku 2008 pouze na 140,6 % (nesrozumitelné ?). Přitom rozhodující položkou příjmů státního rozpočtu jsou daňové příjmy v částce 992 mld., z toho 592 mld. jsou daně a poplatky a 397 mld. korun jsou pojistné na sociální zabezpečení. Zbývajících 122 mld. korun jsou nedaňové a kapitálové příjmy a transfery z EU.
Lze očekávat, že v důsledku zpomalení ekonomiky se snížení promítne zejména do výběru daní a poplatků s určitým podílem ve výběru pojistného na sociální zabezpečení. V obou případech jde o vzájemnou vazbu, kdy při omezování výroby dojde i k nižší zaměstnanosti. Jediné, co to může zachránit, je snad výběr spotřební daně v důsledku očekávaného růstu cen ropy nebo jejího poklesu.
Paní předsedající, jenom krátce odpovím panu ministrovi průmyslu a obchodu, který na mne pokřikuje: Samozřejmě, že by příjmy byly, kdyby rostly ceny ropy, což se ovšem dnes neděje. Omlouvám se za tu odbočku.
Pokud jde o výdaje, toto snížení příjmů státního rozpočtu by se mělo odrazit ve výdajích o uvedených nejméně 30 mld. korun. Potom zbývá pro řešení při zachování deficitu cca 38 mld. korun velmi málo prostoru. Mandatorní výdaje přitom představují částku 53,7 % všech výdajů, v absolutní částce - opakuji - 618,4 mld. korun. Tato částka by mohla být ve skutečnosti dále zvýšena v důsledku nákladů na podporu při vyšší nezaměstnanosti. Nevím ale, jak se s tím pan ministr bude vypořádávat.
Čeho by se tedy škrty měly týkat, lze jen těžko odhadnout. Můj předřečník evidentně mluvil o škrtech v dopravě, které jsou o 7,5 mld., ale ve zdravotnictví o 3 mld., na bydlení a rozvoj o 5 mld., v politice zaměstnanosti 2 mld., což je v kontrapunktu k tomu, že pravděpodobně vyšší nezaměstnanost je neodvratná.
Pokud jde o růst, je zejména u obrany o 3 mld. korun, ale státní správa o 2 mld. korun. Bylo o tom už předřečníky hovořeno, nebudu se tím dále zabývat.
Závěr, který z toho lze politicky učinit:
Návrh státního rozpočtu je založen na zcela optimistických předpokladech budoucího hospodářského vývoje, které jsou nereálné. Hospodářský růst bude podstatně pomalejší, což se projeví v poklesu příjmů a v nutnosti dalších plošných škrtů v rozpočtových výdajích.
Za druhé. Při podrobném posouzení návrhu státního rozpočtu není vyloučeno, že ani odhadované navýšení deficitu minimálně o 30 mld. korun nemusí být poslední slovo vlády a Ministerstva financí. Vládní návrh rozpočtu na rok 2009 je tedy naprosto nereálný a bez dalších škrtů v průběhu jeho plnění by nebyl reálný ani v příznivých ekonomických podmínkách. Celkově to ukazuje na jediné: nekoncepčnost vlády jak v daňové politice - tady mluvím zejména o takzvaném reformním balíčku, nebo batohu, jak to bylo nazýváno - a přílišná podpora jednostranné orientace na rozhodující podíl automobilového průmyslu.
Za třetí. Přílišné soustředění se na pokles či stagnaci deficitu nedává možnost orientovat výdajovou stránku státního rozpočtu na aktivní podporu hospodářského růstu a zaměstnanosti. Tato nekoncepčnost se může podstatně intenzivněji projevit, dojde-li k dalšímu pravděpodobnému poklesu hospodářského růstu jako důsledku hospodářské situace České republiky závislé na globálních důsledcích americké krize.
Celou situaci, i sociální, mohou významně změnit předpokládané úpravy přímých daní a odvodů na sociální zabezpečení, to je vládou předpokládané zachování 15% daně z příjmů, pokles odvodů o 1 %, a hrozí tak nebezpečí většího tlaku na případný růst nepřímých daní, kterým se vláda, žel, nevyhýbá.
Veškeré negativní dopady při zvýšení nepřímých daní jsou pak směřovány na většinu obyvatelstva ČR. To znamená, že se finanční a úvěrová krize z USA, která dorazila do Evropy, plně projeví v České republice, a to až do míry, která by mohla znamenat kolaps ekonomiky, který si nepřeji, a přál bych ministru financí, aby byl schopen tomu čelit.
Za šesté. Je potřeba se znovu vrátit k progresivnímu zdanění příjmů. Výsledkem každé krize systému v tržní ekonomice je totiž snížení úrovně většiny obyvatelstva a po jejím skončení pouze zbohatnutí, koncentrace kapitálu těch nejmajetnějších a zchudnutí těch nejpotřebnějších.
***