(17.10 hodin)
(pokračuje J. Dolejš)
Už nyní jsme v daňové zátěži pod úrovní řady zemí Evropské unie, a jestliže si myslíme, že nějakým tím procentíčkem navíc oživíme hospodářský růst, tak jsme, myslím, velmi naivní, protože při omezené koupěschopné poptávce se dostáváme někam pod práh citlivosti.
K samotné struktuře návrhu rozpočtu. Především je fakt, že programové prohlášení vlády o trendu poklesu rozpočtového salda zjevně nebude naplněno a sděluje nám, že aby nebylo ještě hůř, tak je připravena na rozpočtové škrty. Přitom kolem nás země, které jsou součástí Evropské unie a součástí Evropského měnového prostoru, přiznávají, že nastavené parametry Paktu stability jsou pro ně neudržitelné a že pro tuto chvíli, tedy pro ty nejtěžší první dva roky, jsou ochotny vnímat určitou pružnost ve výkladu těch závazků, které s Paktem stability souvisí.
Další otázkou, které se vůbec nevěnujeme, popř. máme pasivní přístup a většinou navíc ještě sabotujeme to, co vznikne jinde, je problematika koordinace hospodářských politik. Jestliže tady chceme realizovat určitou politiku konkurence vůči tomu, co se odehrává v Evropské unii, můžeme se dostat do situace, kdy místo konvergence budeme závodit směrem na ono pomyslné ekonomické dno. Pochopitelně, že když je doba zlá, zamýšlejí se politici nad penězi tzv. mimořádnými. I na rok 2009 se zvažovaly privatizační zdroje jako mimořádný výnos pro státní rozpočet. Já jenom předpokládám, že privatizace Letiště Praha přece jenom nebude realizována, protože kromě toho, že je to strategická firma z hlediska fungování České republiky, tak v této době by se ten privatizační výnos ani náhodou nepřiblížil oněm původně předpokládaným 100 mld. korun.
K příjmům tady bylo už mnoho hovořeno a nechci unavovat posluchače dalšími čísly, ale uvědomme si jedno - že prognóza příjmů se odvíjí nikoli od růstu hrubého domácího produktu ve stálých cenách, ale v běžných cenách. Tam je vládní prognóza zhruba taková, že hrubý domácí produkt by měl v příštím roce v běžných cenách vzrůst o 6,8 %. Tak buď je to už naprostá utopie, anebo je předpoklad, že tam bude větší inflace, tedy v podstatě že to číslo se navýší uměle tím, jak porostou ceny, a tedy i ten daňový výnos bude zesílen růstem cen. Ale bohužel ty ceny mají dopad do hospodaření firem a samozřejmě, pokud jde o domácnosti, do životních nákladů. Takže upřímně řečeno, co bychom tady získali inflačně, museli bychom, pokud bychom měli aspoň zbytky odpovědnosti, z té kapsy zase vyndat na sociální kompenzace.
Pokud jde o tempo prognózovaného daňového výnosu, tak bych podtrhl to souhrnné číslo. Tady byly vzpomínány panem předsedou rozpočtového výboru, tuším, jednotlivé daňové tituly. V souhrnu by ten výměr daní měl dosáhnout 9,6 %. Čili vše se propadá, ale daně nám vzrostou skoro o 10 %, výnos daní o 10 %. Obávám se, že toto je nereálné, pokud nezvážíme nastavení pravidel pro tento daňový výnos. A tady je jeden problém. Tady jsme se vlastně dostali do určité časové pasti, protože stav diskuse nad daňovými zákony, zejména nad daní z příjmů, je takový, že v podstatě ani rozpočtový výbor neměl čas tento titul prodiskutovat a zvážit, jestli by se náhodou neměla aspoň nějaká progrese do daňových příjmů vrátit. Obávám se - to je spíš do opozičních řad - že návrhy, které v létě vypadaly rozumně a které reagovaly na růst energetických cen, jsou už dneska v jiné situaci. Jednak zas ta energie mírně poklesla pro letošní rok, ale hlavně si myslím, že výpadek 20 či 15 miliard, ta čísla se liší, ve státní kase v tuto chvíli by asi byl velmi problematický. Čili to na margo rozpočtových příjmů, zejména příjmů daňových.
Pokud jde o výdajovou stránku, samozřejmě, že základem je udržet sociální stabilitu v zemi, a proto si myslím, že bychom vůbec neměli ani uvažovat, že by míra mandatorních výdajů v situaci, kdy možná poroste nezaměstnanost, určitě vzroste sociální potřebnost lidí, že by snad měla být nějakým způsobem omezována. Ta mimořádná, řekl bych předvolební valorizace důchodů ani vzdáleně nepokrývá to, co teď na důchodcovské domácnosti dopadá, zejména pokud jde o ceny bydlení a ceny energie. Takže sem bychom neměli ani šilhat, pokud máme v ruce tesařskou tužku a chtěli bychom škrtat některé položky. Naopak bychom se měli zamyslet, jestli rezervy na sociální kompenzace jsou dostatečné.
Pokud jde o platy, což je také taková citlivá položka ve státním rozpočtu a zejména sledovaná v onom duelu vláda a odborové svazy, pravdou je, že růst 5 % by byl reálný, když vyházíme x zaměstnanců. Ale my se těchto zaměstnanců zbavíme na základě promyšleného personálního auditu? Vytvoříme pro tyto lidi nové pracovní příležitosti, anebo v podstatě je přesuneme do privátních firem, budou dělat totéž, akorát že budou na bázi jakéhosi outsourcingu zabezpečovat to za možná ještě větší peníze, které jim nakonec stejně budeme muset zaplatit? Není v této úvaze někde nějaká chyba? Copak jde o to, abychom část odpovědnosti veřejné sféry prostě někomu propachtovali a ještě vykládali nesmysly, že se na tom ušetří? Já si myslím, že opět zásadní chyba uvažování.
Pokud pan ministr sliboval, že je připraven sáhnout do struktury rozpočtu a přepisovat ex post číslíčka, zejména pokud jde o provozní výdaje, obávám se, že jestli tam je co škrtnout, tak se tak mělo stát už dávno. A pokud budeme škrtat nahodile, tak se nám může stát, že to nebude úspora, ale odložený výdaj. A odložený výdaj se může vrátit jako bumerang s tím, že vlastně to bude celé opět ještě dražší. Já beru ten vzkaz, že vládní rezervy jsou na úrovni povinných 0,3 %, ale tohle už celkový dojem ze státního rozpočtu nezlepší. To možná nepotěší lovce medvědů, ale my tady nepíšeme mayovku, my tady nepíšeme dobrodružnou literaturu. Medvěd možná nebude, nebo bude dál volně běhat po lese, ale my tady máme vytvořit podmínky pro řádný chod veřejné správy a pro to, aby ekonomika České republiky měla šanci na rozvoj, a ne aby zapadla až po uši do bahna.
Ještě dva problémy bych rád zmínil, a to: stále významnější součástí veřejných financí jsou peníze evropské. Dokonce velmi hypoteticky vzato bychom měli mít to čisté saldo v příštím roce vyšší o 60 mld. korun. No, jestli to půjde jako zastara, tak se obávám, že to čerpání rozhodně nebude hladké, nebo že se dokonce prodraží, protože připravenost na čerpání těchto peněz je nízká, chod implementační agendy není zdaleka dokonalý, problém je s kofinancováním a s tím, jak se může měnit kurs eura. To všechno jsme tady diskutovali už mnohokrát a rozhodně si myslím, že tady na tomto úseku je třeba udělat mnohem víc.
Poslední poznámka. Poslední poznámka směřuje k územním rozpočtům. V prvním čtení schvalujeme také dotační vztah k územním rozpočtům, ale když se podíváme na územní rozpočty jako takové, jako celek, připomínám, že - územní rozpočty jsou krajské rozpočty například - jsou z jedné třetiny financovány ze sdílených daní.
***