(Jednání pokračovalo v 16.40 hodin.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Dámy a pánové, dovolte mi, abych vám sdělila, že uplynul termín vyhlášené pauzy a my se budeme moci věnovat našemu dalšímu jednání. Gongem přivolávám kolegy, kteří jsou v přilehlých prostorách, aby se mohli dostavit do sněmovny.
V této pauze vám sdělím, že ještě stále projednáváme sněmovní tisk 486. Jsme ve druhém čtení. Jsme nyní před třemi faktickými poznámkami. Poté bude následovat podrobná rozprava, pokud se ještě nepřihlásí někdo do obecné. V podrobné rozpravě je zatím v tuto chvíli osm přihlášek. Sděluji to pro ty, kteří z nejrůznějších důvodů se nemohou nyní věnovat tomuto projednávanému bodu, a mohou tedy setrvat v kuloárech. Sděluji jim tedy, že gongem je přivolám ve chvíli, kdy dojde k nějakému hlasování.
Nyní tedy přistupujeme k oněm faktickým poznámkám. První má slovo paní zpravodajka, paní kolegyně Mazuchová. Poté je přihlášena paní kolegyně Čurdová. Jenom se zeptám se paní poslankyně Jacques: Hlásíte se s faktickou poznámkou? (Do podrobné rozpravy.) Ta ještě není otevřena.
Paní poslankyně Mazuchová faktická poznámka a dvě minuty na ni.
Poslankyně Lenka Mazuchová: Děkuji. Paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jenom lehce zareaguji na řečníka z řad ODS. Chtěla bych vidět, kdo v této Poslanecké sněmovně má takový názor, že si můžeme dovolit vytvořit odpovídající sociální zázemí přívalu cizinců. Kdo by tady toto potvrdil. Myslím si, že nemáme v republice, nebo nejsme tak bohatý stát na to, abychom mohli všem cizincům vytvořit odpovídající sociální podmínky. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: To byla faktická poznámka paní kolegyně Mazuchové. Nyní s faktickou poznámkou paní poslankyně Anna Čurdová. Děkuji.
Poslankyně Anna Čurdová: Vážená paní místopředsedkyně, dovolte mi, abych velice stručně zareagovala.
Já bych vás chtěla pochválit, protože vy se neustále oháníte příklady Slovenska, a to i v minulém období, kdy tam byla konzervativní vláda, a zároveň i v tomto období, kdy tam je vláda premiéra Fica. Víte, oni se ti slovenští zaměstnanci, kteří tady v minulém období pracovali, vracejí z jednoho jediného důvodu. V podstatě jejich zaměstnavatelé jim vytvářejí daleko lepší podmínky, takže jim se nevyplácí zůstávat v České republice, protože na Slovensku dostanou za stejnou práci vyšší mzdu a navíc jsou doma se svými rodinami. A to se týká žen i mužů.
Pan kolega, který tady vystupoval, použil zemědělský příměr, protože řekl, že chceme smysluplně sklízet. Víte, pro to, abychom mohli smysluplně sklidit, musíme také smysluplně zasít. Já si nejsem jistá, jestli právě tahle setba, která je tady předložena, je to pravé ořechové.
Dovolte mi poslední pouze malé rýpnutí, protože samozřejmě každý z nás jsme nějaký a máme nějakou minulost a nějaké zázemí. Předcházející vystoupení ukázalo pouze jedno jediné. Duch VUMLu žije dál, žije dál i v této Sněmovně, ale má v tuto chvíli modrou nálepku.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: To byla faktická poznámka paní poslankyně Čurdové. S další faktickou poznámkou zde mám zapsaného pana ministra průmyslu a obchodu - takže to není faktická poznámka, ale vystoupení v rámci obecné rozpravy. Prosím, slovo má pan ministr průmyslu a obchodu Martin Říman.
Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Říman Děkuji, paní předsedající, za slovo. Dámy a pánové, dovolte mi několik poznámek na téma, u kterého jsem také za svůj resort figuroval, tedy na téma, které se tady dnes odpoledne skloňuje ve většině případů podle mého soudu v naprosto absurdních pádech a hledají se slova. Ještě mi tady chybějí asijské hordy.
To, že objektivní nedostatek pracovních sil na českém trhu existuje, to je pravda, kterou není třeba žádným sofistikovanějším způsobem sledovat, analyzovat a zjišťovat. K tomu si stačí zajít do kteréhokoli podniku poskytujícího jakékoliv služby nebo vyrábějícího cokoliv od Aše po Jablunkov a zeptat se zodpovědných vedoucích v těchto podnicích, co je dneska pro ně problém číslo 1. Pokud je to podnik, který zároveň silně exportuje, tak řekne, že to je rychle posilující kurs a nedostatek pracovních sil. Pokud je to podnik, který není závislý až tak na exportu, tak problém číslo 1 je vždy bez výjimky stoprocentně nedostatek pracovních sil. A není třeba mít absolutorium z nějaké vysoké ekonomické školy, aby bylo každému zřejmé, že limitujícím faktorem dalšího růstu české ekonomiky je právě tento fenomén.
Koneckonců jak tady kolega Škromach několikrát zmínil, byla si toho ve své době zcela jistě ne tak palčivě vědoma i bývalá vláda, když odstartovala program, který nicméně nedopadl dobře. Myslím, že ta čísla už tady také byla i v prvním čtení několikrát zmíněna. Ten program nepřitáhl do České republiky prakticky nikoho, a zase tak špatnou paměť nemám, abych si nepamatoval, že v důvodové zprávě tohoto programu Ministerstvo práce a sociálních věcí tehdy uvádělo, že odhaduje výsledky tohoto programu na 3 až 5 tisíc zahraničních pracovníků ročně. Výsledkem celého programu za několik let byla asi zhruba pětistovka a to z té pětistovky ještě 80 % lidí už tady stejně bylo.
Takže tento fenomén je tady delší dobu. My jsme se snažili v tom systému, který je dnes projednáván v rámci druhého čtení, nastavit parametry tak, aby nedopadl jako program předešlý, to znamená nevyzněl do ztracena. To je jedna věc.
Druhá věc je, že dost dobře nechápu tu zavilou kritiku ze strany zejména sociální demokracie, protože svým způsobem, alespoň v duchu její rétoriky, je to přece odraz fantastického výsledku hospodářské politiky bývalých vlád, kdy sem přišlo mnoho zahraničních investorů nepochybně kvůli investičním pobídkám, ale to teď není předmětem debaty, prostě sem přišli z nějakých důvodů. To je věc, kterou jste vždycky měli na svém vývěsním štítě jako číslo 1. Prostým a predikovatelným důsledkem tohoto úspěšného boomu zahraničních manufaktur, abych opět použil slovo jedné předřečnice, které zde padlo, je samozřejmě potřeba pracovních sil, a to jak kvalifikovaných, tak i nekvalifikovaných. Nebuďte tady uzavřeni ve skleníku a zajeďte se podívat do libovolné z těchto fabrik a zjistíte, že tomu tak prostě je, že to jsou někde desítky, někde stovky a někde tisíce lidí, z nichž malé procento je skutečně vysoce kvalifikovaných, trošku větší procento je středně kvalifikovaných, ale to gros jsou nekvalifikovaní lidé. Já jsem byl v x takových podnicích, v jednom na Liberecku, kde pracují u pásu asi dva tisíce převážně nekvalifikovaných lidí. Na moji otázku, jaké kvalifikační předpoklady pro tyto lidi vyžadujete, zakroutili hlavou a řekli: no víte, my tady máme takové školicí středisko - což byla jedna malá místnost v rohu jinak velké fabriky. Za čtyři dny jsou zaškoleni a pak je třeba, aby to tempo vydrželi. To je realita těch úspěšných manufaktur, které tady v posledních deseti letech byly postaveny. Jinými slovy, pokud jste řekli A, chceme tady tyto továrny, je třeba říct také B, to znamená odpovědět na otázku, kdo v nich bude pracovat, a před touto realitou nestrkat hlavu do písku.
***