(15.30 hodin)
Poslanec David Rath: Děkuji. Dámy a pánové, já myslím, že je docela typické, že tady ministr zdravotnictví hovoří o tom, že vlastně naši důchodci hlavně kouří, hlavně pijí alkohol a ještě si dovolují jezdit na dovolené. Že pak proč si stěžují, že nemají na jeho poplatky. Já myslím, že to zapadá do toho obrazu, který tady před časem prezentoval Mirek Topolánek spolu s Tomášem Julínkem.
Tady pan premiér říká, abych si ho nebral - já tomu říkám ústa, on má asi něco jiného, protože použil jiný výraz. Tak pane premiére, to je těžké si vás nebrat, protože vy jste přece jenom premiér a je nutné vaše výroky, řekněme, porovnávat s realitou. Takže vy jste tady před časem obvinil český národ spolu s Tomášem Julínkem, že je v podstatě národem simulantů, a teď jste ještě obvinil důchodce, že jsou tak - řekněme - rozmařilí, že si dovolují kouřit, pít a jezdit na dovolenou a stěžují si, že jim to vaše poplatky ve zdravotnictví ztrpčují.
Tak za prvé. Víte, ono je všechno obtížné s průměrem. Když dá důchodce svůj důchod a vy svůj plat, pane premiére, a uděláte z toho průměr, tak to vypadá docela zajímavě, tak to bude někde kolem tuším asi osmdesáti devadesáti tisíc a může se říct, že příslušný důchodce s důchodem 8 tisíc a příslušný premiér s platem asi 150 tisíc vlastně mají v průměru nějakých kolem 100 tisíc. To je stejné s těmi poplatky a stejné s tím kouřením. Prostě nemůžeme přece paušalizovat.
Probůh, všichni víme, že je tady za prvé celé spektrum důchodců s různým důchodem! Důchody nejsou stejné, byť ten rozptyl není dramatický, a současně ne každý je stejně nemocen. Tak je hezké, že v průměru mně to vyjde 60 korun, ale těch 60 korun nezaplatí přece každý. Takže tady máte skupiny lidí, kteří jsou vážně nemocní, mají třeba čtyři chronické choroby a samozřejmě využívají a potřebují mnohem víc léků a mnohem víckrát navštěvovat lékaře. Takže je hezké, že se tady opět ministr Julínek poplácává po zádech a říká, vždyť v průměru je to nějakých 1000 korun, co je pro mě. Jistě, pro pana Julínka 1000 korun není vůbec nic, ale dobře. I těch průměrných 1000 korun třeba nepůsobí na mnohé tak dramaticky, ale ono to není pro každého 1000 korun. Pro někoho je to nula a pro někoho jsou to 3000 při jeho důchodu třeba sedm osm tisíc měsíčně. V tom je přece ten problém.
Dámy a pánové, totéž pan ministr Julínek tady dojemně hovořil o poplatcích na léky. Ale tak nám sdělte, pane ministře, o jaké násobky stouply za vás doplatky na léky! To nejsou procenta, to nejsou desítky procent, to jsou u řady položek násobky. Lidé, kteří dopláceli ještě loni nějakých třicet čtyřicet korun za léky, dnes platí sto dvě stě korun za stejný lék. Copak vy to nevíte? Vy tu tabulku nemáte? Nebo ty tabulky? Nebo vám to zamlčeli? Nebo to nechcete vědět? Vždyť to jsou jednoznačné jasné důkazy o tom, že nejde jenom o poplatek u lékaře, o poplatek za položku na recept, která je úplně nesmyslná, ale i o ty doplatky, které za vás stouply enormně jako nikdy v historii. Já si dovoluji tvrdit, že nikdy v novodobé historii České republiky doplatky na léky nestouply tolik jako za vlády Mirka Topolánka.
Současně nás tady ministr Julínek přesvědčoval o tom, jak dialýza kdysi nebyla. Ano, nebyla. A jestli jste si nevšimli, to je před 18 lety. Od té doby české zdravotnictví, a nejenom české, ale světové zdravotnictví, ušlo velký kus cesty a už 18 let s tím žádný problém není i bez vašich poplatků, pane ministře Julínku. Čili naopak, Česká republika třeba v oblasti dialýz spíše patří mezi země, kde dostupnost dialyzační péče je spíše vyšší než nižší, a to se srovnáváme se zeměmi západní Evropy. A šlo to, pane ministře Julínku, bez vašich doplatků. Jak mně to vysvětlíte? Že ta chyba toho komunistického zdravotnictví, kdy skutečně ne padesát, ale když vám bylo šedesát, tak jste měl problém se dostat na dialýzu, tak se vyřešila prostě i bez vašich doplatků a poplatků. A dávno to problém není.
Poslední věc. Vy taky strašně rád dojemně mluvíte, že sice lidé si zaplatí ten paralen, ale ty drahé léky, ty teď budou mít k dispozici. Tak za prvé ty drahé léky lidé měli k dispozici posledních 18 let prakticky vždycky, čili ta situace se zase tak dramaticky nezměnila. Ale co je nového a zajímavého - vy jste skutečně svým opatřením způsobil, že mnoho léků na chronická onemocnění nejenom že zdražilo, ale jejich potřeba klesla. Tady jste mi nevysvětlil a neodpověděl na triviální otázku, to znamená jak si vysvětlujete, že prudce poklesla spotřeba léků na vysoký tlak. Jak si to vysvětlujete, pane ministře? Co myslíte, že to způsobí? Jakou máte pro to aspoň pracovní hypotézu? Zajímalo by mě to, jak si to vysvětlujete, protože ten pokles je enormní.
Na druhou stranu, jak si vysvětlujete, že třeba firmě Roche, která je jedním z dárců do vašeho občanského sdružení - taky můžete říct, kolik vám tady darovala, ta firma - tak spotřeba jejich léků, této firmy, stoupla v některých komoditách letos od 40 %?
Pane ministře, neutíkejte ze sálu! Odpovězte mi na mé otázky! To je pak těžká debata na věcná témata, když pan ministr, místo aby odpověděl na jasné konkrétní otázky, tak uteče ze sálu. To se pak skutečně ničeho nedobereme.
Mě by zajímalo, jak je možné, že určité položky, určité léky, jejich spotřeba stoupla třeba o 40 % meziročně, což není málo. Já bych to i přivítal, pokud bychom měli v rukou statistiku, že tato konkrétní onemocnění zaznamenala změnu ve výsledku. Je přece jasné, že když investuji do léčby třeba jednoho druhu onemocnění o 100 mil. víc, než jsem investoval v loňském roce, tak musím přece očekávat nějaký statisticky hmatatelný výsledek, to znamená stoupl mně počet vyléčených pacientů, stoupla mně délka přeživších pacientů. Já jsem se o tato data zajímal, protože mě to eminentně zajímá, když dáváme velké částky do léčby některých onemocnění, zda je tam skutečně i ten efekt. Dámy a pánové, tato data bohužel neexistují. A já jsem se chtěl zeptat pana ministra Julínka, jestli aspoň on se bude o ta data zajímat a jestli k vám také přijde sem, do Poslanecké sněmovny, třeba za půl roku a dá je na stůl, aby řekl třeba - firma Roche, ten a ten lék na tu a tu onkologickou nemoc, náklady nám stouply na nějakých 50 %, ve finančním vyjádření jsou to desítky, možná stovky milionů, a skupina pacientů s touto diagnózou, tak jejich život se prodloužil, zůstal stejný, nebo se zkrátil.
Proč to říkám? Protože, dámy a pánové, v minulosti taková srovnání a také studie byly a bohužel, a musím podtrhnout bohužel, často se ukázalo, že přestože třeba - bylo to děláno na inoperabilní rakovině plic - že přestože investujete do této nemoci v tomto stadiu třeba o sto dvě stě tři sta milionů víc za rok, tak se to vůbec neprojeví v efektu na délku přežití pacientů s touto diagnózou v tom určitém stadiu toho onemocnění, kde se ty léky právě užívají.
Tudíž se tady dostáváme k jednomu velkému otazníku, zda ta velká chvála pana ministra Julínka, že teď ty moderní léky jsou, jestli skutečně to trošku nevyhazujeme z okna. Já se obávám, že někdy ano a potřebovali bychom dobrá data. Ovšem dozvídám se, že ta data v podstatě neexistují a že jsou používána jen data podle toho, jak se hodí.
***