(14.40 hodin)
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Já vám děkuji a otevírám obecnou rozpravu, do které mám zatím dvě přihlášky, a to přihlášku paní poslankyně Markové a pana poslance Ratha. Prosím tedy paní poslankyni Markovou, aby se ujala slova.
Poslankyně Soňa Marková: Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, dovolte mi, abych se za poslanecký klub KSČM vyjádřila k předloženému návrhu zákona.
Je všeobecně známo, že potřebná zdravotní péče je pojištěncům České republiky poskytována z povinného veřejného solidárního zdravotního pojištění podle zákona č. 48/1997 Sb. Již při projednávání zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů, jehož součástí byla i novelizace zákona číslo 48 o § 16a a § 16b, došlo ke zrušení nemožnosti přijmout od pojištěnců úhradu v souvislosti s péčí hrazenou z veřejného zdravotního pojištění a zavedení regulačních poplatků. Už v této době jsme opakovaně upozorňovali na asociálnost, na neústavnost i na nepravdivost prezentovaných argumentů pro zavedení tohoto opatření.
Zatím zveřejněné údaje o úspěšnosti vybírání poplatků za počáteční měsíce roku 2008 nemohou být relevantní vzhledem k předzásobení obyvatelstva zdravotními službami a léky, zejména chroniků, v očekávání zdražení zdravotní péče. O tom svědčí i prohlášení vládních ekonomů k růstu HDP ve čtvrtém čtvrtletí 2007, kde to uváděli jako jeden z důvodů.
Navíc varianta zavedení opatření na straně poptávky, tedy takzvaně regulačních poplatků od pacientů, které jsou příjmem poskytovatele, nikoliv příjmem zdravotního pojištění, je nejen v rozporu s dobrými mravy - za jednu práci si nechat platit dvakrát, pacientem a pojišťovnou - ale také v rozporu s principy veřejné služby hrazené z veřejných peněz. Za asociální je lze označit i proto, že narušují rovnost podmínek dostupnosti veřejné služby pro různé skupiny obyvatelstva.
Za skutečně nepodloženou a nepravdivou záminku považujeme tvrzení, že lidé většinově zneužívají zdravotní péči, tedy chodí často k lékaři a zbytečně užívají léky. Každý přece ví, že o počtu návštěv u lékaře, o potřebnosti vyšetření u specialisty, o předepisování léků rozhoduje lékař, nikoliv pacient. Přitom neexistují účinné kontrolní mechanismy ani ze strany ministerstva, ani zdravotních pojišťoven či jiných kontrolních orgánů. O absurdnosti regulačního významu poplatků svědčí jejich placení novorozenci, lidmi v kómatu a těžce nemocnými.
Dnes typické jsou příklady z ordinace. Lékař předepíše pouze jedno balení dvou léků, k tomu změří tlak, pacient zaplatí třikrát regulační poplatek a za dva týdny je v ordinaci znovu. Množí se případy, kdy především starší lidí neberou své životně potřebné léky v dostatečném množství a v předepsaných intervalech, případně dochází k odkládání potřebné návštěvy lékařů a následnému zanedbávání péče o své zdraví právě z finančních důvodů.
Také tvrzení, že opatření je naopak velmi sociální, protože byl zaveden pětitisícový limit, není opodstatněné. Podle § 16 zákona 48/1997 Sb., který byl panem ministrem v původním znění zrušen, by měli tito lidé, kteří dnes limit překročili, dostat plnou úhradu léků, takže tito pacienti, kteří by správně neměli platit nic, zaplatí nyní pět tisíc, k tomu další poplatky, které se do limitu nezapočítávají.
Za samostatnou kapitolu dokazující absurdnost celé situace kolem zdravotnických poplatků považuji fakt, že pojišťovny mohou pokutovat poskytovatele zdravotní péče za nevybírání poplatků. Pokutovat někoho za dobrovolné snížení vlastního příjmu hraničí se zdravým rozumem. Pozastavuji se i nad tím, že VZP zahájila s vrchlabskou nemocnicí správní řízení za to, že nevybírá poplatky od dětí do 18 let. Nemocnice přitom poplatky zaplatila z jiných zdrojů. Navíc VZP neuzavřela s touto nemocnicí smlouvu, takže nemocnice poskytuje pouze neodkladnou péči. Definice neodkladné péče je ovšem nejasná, nebo spíše jiná u VZP a jiná stanovená Českou lékařskou komorou. Zaměstnanecké pojišťovny přitom smlouvy se soukromou nemocnicí ve Vrchlabí uzavřely. Připadá vám tato situace normální ve státě, který se chce nazývat demokratickým? Je tento postup ve prospěch pacientů, kterými se neustále zaštiťuje Ministerstvo zdravotnictví?
Asociálnost zavedení poplatků se dnes již zcela jasně projevuje ve zhoršení dostupnosti ke zdravotní péči. Lidé zanedbávají nemoci, uchylují se k samoléčitelství a neberou předepsané léky, aby ušetřili. Se zavedením poplatků a z obavy, že když nezaplatí poplatky, hrozí jim možnost sankcí a případně i exekuce, také stouply výdaje domácností na zdraví zhruba o 30 %. Největší nárůst nastal u rodin s dětmi a u důchodců, a to i přesto, že ODS před volbami slibovala, že spoluúčast pacientů nezvýší - viz smlouva s občany v červnu roku 2006.
Zavedení poplatků dopadá velmi nepříznivě i na lázeňskou péči, a to především na lázeňskou péči dětí. Rodiče si mnohdy nemohou dovolit platit tisícové částky za pobyt v lázních. Regulační poplatky činí šedesát korun na den, přičemž průměrný lázeňský pobyt trvá třicet dní. Stejnou částku platí i rodičovský doprovod. To je mnohdy pro rodiny s nemocnými dětmi, pro které je léčba často jedinou možností alespoň trochu normálního života, finančně nedostupná.
Také důchodci žijící v různých domech pro seniory a ústavech, kterým zůstává z jejich důchodu maximálně 15 %, což je při průměrném důchodu 1300 korun měsíčně, musí za pobyt v nemocnici zaplatit jen na poplatcích 1800 korun. A kde jsou doplatky za léky nebo peníze za nutné služby? V podobné situaci jsou i ostatní starobní důchodci, kteří musí kromě regulačních poplatků a doplatků za léky platit i vyšší náklady na základní životní potřeby v důsledku negativních dopadů vládní reformy veřejných financí.
Za projev zoufalství a bezmoci proti zvůli vládní koalice, která přes nesouhlas většiny občanů České republiky protlačuje bez jakékoliv analýzy a dohody zdravotnické poplatky a další reformní kroky, považuji výzvu dárců krve, aby na protest proti regulačním poplatkům přestali chodit na transfuzní stanice a v nezbytných případech aby požadovali za odběr deset tisíc korun.
***