(15.40 hodin)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji i já vám za tuto interpelaci a o odpověď na ni požádám předsedu vlády Mirka Topolánka. Prosím, pane premiére.
Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: Děkuji za otázku. Já souhlasím s tím, že problematika dne daňové svobody je známa spíše v úzkých odborných kruzích, a myslím, že to je škoda. Je to určitý signál, indikátor, který dává veřejnosti určitý signál hodnocení vývoje a fungování veřejných financí, hodnocení vlád, hodnocení toho, jak vlády fungují, jak draze či levně spravují věci veřejné. Kdybych to měl říct lapidárně, to, že 7. června byl den daňové svobody v ČR, do tohoto dne jsme dělali všichni pouze na stát, od tohoto dne pracujeme na sebe, což je velmi zjednodušeně. Metodika je trochu jiná, dělá se na základě statistiky a metodiky OECD 30 nejvyspělejších zemí světa, kam patříme a kde jsme členy od roku 1996. Je porovnáván odhad objemu veřejných výdajů dané země na hrubém domácím produktu.
Je třeba říct, že den daňové svobody u nás je letos 7. června, je o tři dny, a díky přestupnému roku o čtyři dny dříve, než byl loni - 11. června, a opravdu na Slovensku je to o měsíc dřív. Čeští daňoví poplatníci 158 dnů pracují na výdaje státu a institucí a také samozřejmě na přerozdělování bohatství a ten zbytek, o tom si rozhodují víceméně sami.
Dosadíme-li tento údaj do časové řady, pak zjistíme, že proti loňsku je den daňové svobody o tři dny dřív, o šest dní dřív než v roce 2006, a v tomto pohledu poslední roky, a to i za vlád sociální demokracie, znamenají pozitivní obrat proti roku 2001, i když výsledek je samozřejmě teď v té řadě nejlepší.
Chtěl bych zdůraznit, že nemáme moc vyhráno, protože by to vypadalo - protože to nejsou jenom daně, to jsou všechna pojištění a celá ta zátěž, kterou platíme státu - vypadalo by to, že jsme na tom velmi dobře, ale patří nám v OECD ze 30 zemí až 14. místo, a dokonce jsme za průměrem OECD, za průměrem těchto zemí o 7 dní. Nejdříve ze zemí OECD slavili den daňové svobody v Jižní Koreji a myslím, že už se nikdo nesměje jako před patnácti lety Jižní Koreji a jejímu ekonomickému zázraku. Ti slavili už 28. dubna. Rozdíl mezi 28. dubnem a 7. červnem je značný, ale uznávám, že ti asijští tygři, ti lidé mají jinou mentalitu a že přece jenom my patříme spíše do evropského kontextu. Irové 10. května, Slováci 11. května, Španělé 22. května, Řekové 4. června a letos nás předstihli i Poláci, kteří slavili už 5. června.
V souvislosti s tímto srovnáním, já to nechci zlehčovat, to není jenom prestižní záležitost nebo nějaká soutěž o pořadí nebo nějaký první na pásce, samozřejmě, že země, které mají den daňové svobody dříve, dosahují i jiného, vyššího ekonomického růstu. To bych řekl, že je ta podstatná informace, o které chci v tomto mezinárodním kontextu hovořit. Takže pro mě je den daňové svobody signálním datem, nebo pro nás všechny by měl být, který nám říká, jestli hospodaříme efektivně při tom, co chceme všechno zabezpečit pro občany této země z balíku, který přerozdělujeme, nebo jestli hospodaříme neefektivně. A já tady sebekriticky přiznávám, že pořád ještě nemůžeme být se 7. červnem jako dnem daňové svobody my všichni spokojeni.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu premiérovi za tuto odpověď a ptám se pana kolegy Tomáše Kladívka, zda má ještě doplňující dotaz. Prosím tedy a na jeho vznesení máte, pane, kolego, jednu minutu.
Poslanec Tomáš Kladívko: Děkuji, pane premiére, za odpověď na vaši otázku týkající se významu dne daňové svobody, a která snad po této odpovědi dává zejména některým našim kolegům určitou dimenzi a inspiraci na pohled na problematiku daňové a výdajové zátěže ekonomiky. Myslím si, že z vaší odpovědi je zřejmé, že existuje jasná nepřímá závislost mezi výší veřejných výdajů neboli abstraktně výší zdanění a růstem ekonomiky. Doufám, že si to při debatách, které budou následovat o některých daňových zákonech, které nás čekají v budoucnosti, si to znovu zkusí promyslet a uvědomit.
Nicméně dovolte, abych vám v souvislosti s tématem daňové svobody položil doplňující otázku, která se též týká daňového makroagregátu, tak jak je nazývána tzv. složená daňová kvóta. Moje otázka zní, jak byste vy popsal vztah, jak jste tady hovořil, mezi dnem daňové svobody a složenou daňovou kvótou v ČR. Děkuji za odpověď.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane poslanče. Pan premiér tedy má příležitost k odpovědi na tento doplňující dotaz.
Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: Složená daňová kvóta se týká čistě poměru objemu státem vybraných daní, odvodů, tak jak jsem o tom hovořil, a poplatků na hrubém domácím produktu. Zjednodušeně s nadsázkou bych nazval tento poměr obdobím daňové nesvobody. Pokud má být v roce 2008 složená daňová kvóta 35,7 %, to je to, co platíme státu, potom období daňové nesvobody končilo zhruba 130. dnem letošního roku, tj. 9. května. Složená daňová kvóta bude v roce 2008 o 0,4 procentního bodu nižší než v roce předešlém a o 0,9 procenta nižší než v roce 2006. Stejně jako pro den daňové svobody i pro den daňové nesvobody platí, že bude nejnižší od roku 2001. Zjednodušeně řečeno, pozitivní trendy v obou těchto datech ukazují, že jdeme správným směrem. A když budu znovu upřímný, tak už za minulé vlády se podařilo den daňové svobody posunout blíže k začátku roku.
Připadá mi, že bych měl vytvořit nějakou novou definici tzv. období zvyšování dluhové závislosti, které by se počítalo jako rozdíl mezi dnem daňové svobody a koncem období daňové nesvobody, takže jestliže období daňové svobody připadalo na 158. den letošního roku a daňová nesvoboda skončila 130. dnem tohoto roku, potom jsme letos prožili 28 dní období zvyšování dluhové závislosti, což je zase nejméně od roku 2001.
Já o tom nechci žertovat, ale chci říct, že toto všechno souvisí s kroky, které děláme, a toto všechno je pozitivní zpráva - jak zkracování doby daňové nesvobody, tak samozřejmě dřívější datum dne daňové svobody. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: To byla odpověď předsedy vlády na osmou interpelaci. Touto odpovědí jsme ji ukončili a můžeme se věnovat interpelaci deváté. Tu vznáší pan poslanec Zdeněk Prosek na předsedu vlády ve věci podnikatelského prostředí. Prosím pana poslance Proska, aby se ujal slova. Jenom vás upozorním, pane kolego, že na vznesení svého dotazu máte dvě minuty.
Poslanec Zdeněk Prosek: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Vážený pane premiére, státní hospodářská politika je právě to, co odlišuje ze samé podstaty socialistické a liberálně-konzervativní vládnutí. Vládě Jiřího Paroubka a jeho předchůdců nelze upřít např. podporu, selektivní podporu zahraničních investic, nelze jí upřít podporu polostátních nebo státních firem. V tom, domnívám se, učinila řadu z liberálního hlediska velmi kontroverzních kroků, ale také bohužel jí nelze upřít to, že v oblasti např. živnostenského podnikání, ale i v daňové legislativě, v legislativě pracovněprávní nezapřela svoje regulační ambice a podnikatelské prostředí, zejména pro živnostníky, řemeslníky, malé a střední firmy spíše svazovala, než aby jej kultivovala.
***