(12.50 hodin)
(pokračuje Hašek)
Chtěl bych znovu apelovat na zástupce vládní koalice. Platí naše ranní nabídka na jednání o tom, aby schůze mohla řádně pokračovat, abychom pracovali, abychom vymezili prostor, ve kterém se korektně politicky utkáme o bodu 108, a aby nemusely být voleny mimořádné režimy, kdy na svolávání mimořádných schůzí koalicí bude pak reagovat opozice svoláváním dalších mimořádných schůzí, abychom nepřispívali k tomu, že společný obraz Poslanecké sněmovny trpí. Nezaměňujme příčinu a následek, dámy a pánové. Kdo ukazujete prstem, začněte u sebe, podívejte se do zrcadla a řekněte: Já jsem byl ten, kdo nerespektuje výsledky demokratických voleb z roku 2006 a navrhuje tady v Poslanecké sněmovně změnu v jednotlivých výborech.
Myslím si, že stojí za to, aby vychladly hlavy. Zkuste ještě zvážit, zda je skutečně nutné takto brutálně končit řádnou schůzi, kdy jsou před námi ještě desítky bodů, zda má smysl jednat pouze o dvou bodech, pak to ukončit a přecházet na zvláštní a mimořádné režimy zcela mimo harmonogram jednání Poslanecké sněmovny, mimo jiné také zcela mimo to, aby například mohly být projednány návrhy, které pak bude opozice považovat za důležité pro občany ČR. V rámci řádné schůze hlasují také opoziční poslanci o pořadu, a podívejte se, jak hlasovala sociální demokracie o návrhu pořadu této schůze. Podpořili jsme jej s vědomím, že se tato ctihodná Sněmovna bude zabývat jak vládními, tak opozičními návrhy zákonů. Tím, že tento režim skončíte a svoláte mimořádnou schůzi, kde budou pouze vaše priority, bráníte opozici v možnosti alespoň navrhnout k projednávání v prvním čtení záležitosti, které považuje opozice za potřebné. Nebo když si svolá opozice schůzi a navrhne své priority, máme opravdu věřit tomu, že pro takový program zvednete ruku? Bylo by to příjemné překvapení a příspěvek pro zlepšení kultury politických vztahů v rámci české politiky. Ale nohy na zem, nejsme naivní. Je nám jasné, že v takovém případě brutálním válcem budete zamítat návrhy, které sem bude přinášet na stůl opozice, návrhy na svolávání mimořádných schůzí Sněmovny, kde nebudou obsahem pouze vládní návrhy zákonů.
Naposledy apel na koaliční představitele: zvažte, zda metoda, kterou v tuto chvíli volíte, je metodou nejlepší, metodou, která přispěje ke zklidnění situace v Poslanecké sněmovně, metodou, která dlouhodobě spíše obrousí hrany, nebo naopak jestli neprovede ve vztazích mezi občany a politikou obecně a mezi námi politiky na straně koalice i vlády k vyhloubení spíše hlubokých příkopů.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu předsedovi poslaneckého klubu ČSSD MichaluHaškovi. O slovo se přihlásil ministr financí Miroslav Kalousek.
Ministr financí ČR Miroslav Kalousek Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, chtěl bych se jen velmi stručně ohradit, nebo snad polemizovat nad výrokem pana poslance Haška "společný obraz Poslanecké sněmovny". Ano, jistě, má pravdu. Divák nemá potřebu rozlišovat, nicméně v tomto případě - a já souhlasím, že ten obraz včerejšího dne byl naprosto strašlivý - v tomto případě bych opravdu chtěl požádat veřejnost a chtěl požádat média, aby se zamyslely nad tím, kdo tuto místnost a média, která přenášela rozpravu z této místnosti, zahltil těmi strašlivými plky, které tady zněly celý den. Na to stačí jedna obyčejná analýza, a pak je otázkou, zda to je společný obraz Poslanecké sněmovny, nebo pouze obraz chování některých klubů a některých poslanců. Děkuji za pozornost, kterou tomu veřejnost bude věnovat.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu ministru Kalouskovi. Nyní vystoupí předseda poslaneckého klubu KSČM Pavel Kováčik.
Poslanec Pavel Kováčik: Pane předsedající, paní a pánové, děkuji za slovo a děkuji také za možnost zde Poslanecké sněmovně sdělit - proto jsem také dal přednost panu kolegovi Kalouskovi, abych mohl bezprostředně reagovat - že jménem klubu KSČM se ostře ohrazuji proti spojování klubu KSČM a slova plky, které zde měly znít, protože jak zajisté i veřejnost, tak i vy jste měli možnost sledovat, klub KSČM pouze využil legitimního práva na obstrukci, která je běžná ve všech demokratických parlamentech a která je začasté jedinou možností, jakým způsobem se bránit nadvládě, chcete-li použít silné slovo: bezprecedentní brutalitě, které bývá tu a tam opozice vystavena v okamžiku, kdy ta či ona vládnoucí koalice dostane chuť na větší krajíc moci, než v rozdávání karet ve volbách jim byl občany přidělen.
V této souvislosti musím také říci, že tlak o projednání bodu 108, tedy změnu počtu ve výborech za jakoukoli cenu, a ta jakákoli cena je třeba i to, že se zahodí všechny dosavadní řádně v organizačním výboru projednané zařazené body, jen když proběhne toto silové přetlačení, považujeme vedle toho, že je to bezprecedentní útok na výsledky voleb v roce 2006, spíše za snahu o překrytí všech ostatních problémů, které tato vládní koalice má. Dovolím si jich pár vyjmenovat.
Začnu od problémů s poplatky ve zdravotnictví a vůbec se zdravotnickou reformou, kterou veřejnost nepřijala. To, že se tady občas objeví ojedinělý názor, že to funguje, že se ušetřilo - no ušetřilo se možná na úkor budoucích větších nákladů. Že koneckonců to lidé přece snesou, že sice budou brblat, ale nakonec to zaplatí. Souvislost je přece v tom, že jsme sledovali snahu paní kolegyně Šojdrové, která vycházela i z našich požadavků zmírnit tlak poplatků na určité skupiny obyvatelstva. V programu tento bod byl zařazen, a hrozilo by skutečně, protože jsme vyjádřili předem podporu tomuto bodu, že také ty poplatky budou zmírněny, tedy že bude narušena ona kontinuita reformy - tedy v uvozovkách reformy - ve zdravotnictví v pojetí současné vlády, to přece nelze připustit, tak se použije jakýkoli nástroj.
Obstrukcí, která tady panuje, není to, že se opozice brání, obstrukcí je to, že vládní koalice s tvrdošíjností sobě vlastní drží bod 108 jako jediné světlo, které má zachránit prestiž této Sněmovny.
A další problém. Přečetl jsem si teď seznam interpelací, a interpelují členové vládních klubů své vlastní ministry, dokonce své vlastní stranické kolegy ministry. To není problém ve vládní koalici?
***