(15.50 hodin)
(pokračuje Topolánek)
Za první kvartál poklesl počet vydaných receptů zhruba o 36 %. Úhrady za léky okolo 16 %, návštěvy na pohotovosti poklesly o 35 %.
Podle údajů Státního ústavu pro kontrolu léčiv se v prvním kvartálu letošního roku vydalo v porovnání se stejným obdobím roku loňského o 500 milionů korun více na léky pro léčbu onemocnění krve a o více než 600 milionů korun na cytostatika, která slouží k léčbě onkologických onemocnění. I tento záměr - přesunout, když to zbagatelizuji, od algen tu péči nebo tu podporu k drahým lékům a vytvořit prostor pro čerpání této péče nebo těchto léků - se naplnil. Lidé si začali kupovat nejlevnější léky sami a veřejné zdravotní pojištění díky poklesu předepisování především těchto léků ušetřilo za první kvartál téměř jednu miliardu korun.
Poprvé jsou systematicky sbírána data o finanční spoluúčasti potenciálně zranitelných skupin, což nám umožní i do budoucna po patřičném vyhodnocení ten systém dolaďovat tak, aby ty skupiny, které mohou být nějakým způsobem postiženy nebo zranitelné, byly z tohoto systému vyloučeny nebo to bylo řešeno například způsobem, kterým chceme řešit klienty sociálních ústavů, jejichž peněžní zůstatky nedosahují potřebné výše na úhradu poplatků. A to bude řešeno v sociálním systému Ministerstvem práce a sociálních věcí.
Já nechci to také bagatelizovat. Průměrná čísla někdy selhávají. Známé obrázky si ještě pamatujeme, co je to průměr. Ale průměrně senioři utratí za dovolenou, alkoholické nápoje a tabák ročně více než 5000 korun na jednu osobu, na zdraví v průměru - a já nechci, aby to bylo karikováno, ale je to vypovídající minimálně v tom průměru - 3569 korun. To znamená, že existují i mezi seniory logicky lidé v obtížné ekonomické situaci, a těm pomáhá osvobození od poplatků pro osoby v hmotné nouzi, které už dnes jsou zavedeny. Tedy kdybych to měl shrnout, budou osvobozeny všechny osoby v rámci preventivní péče, děti zařazené do tzv. dispenzární péče, osoby v hmotné nouzi, dárci krve (upozornění na čas), dárci orgánů, a samozřejmě ten sociální limit 5000 se už dnes ukazuje jako nezbytný a sociálně fungující.
Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano, děkuji. A pan poslanec Kochan ještě doplní své vystoupení, jak vidím.
Poslanec Jozef Kochan: Děkuji za slovo. Vážený pane premiére, ještě by mě zajímalo, jestli skutečně dojde k nějakému komplexnímu vyhodnocení všech poplatků, které regulují ve zdravotnictví platby ke konci - já nevím - k 30. červnu nebo v tom období, jak bylo za začátku vládou předkládáno, nebo Ministerstvem zdravotnictví.
Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: My jsme se nakonec shodli, že to vyhodnocení neuděláme po půlroce, ale už po čtvrtroce, protože tlak na změnu některých parametrů poplatků byl velmi silný, a to nejenom ze strany opozice, ale i ze strany koalice. A v tomto smyslu jsme tomu požadavku vyhověli. Nicméně platí, že musíme pravidelně a na základě poprvé tvrdých dat tu situaci vyhodnocovat. Samozřejmě to uděláme i po půlroce. Nicméně dohodli jsme se na změnách k 1. lednu 2009, kromě těch věcí, které proběhnou téměř bezprostředně, jako jsou novorozenci a ti, které jsem jmenoval, a to pro děti do šesti let, které budou osvobozeny od poplatků návštěv u lékaře. Velká diskuse se vedla, jestli mají platit za léky, nebo ne, nicméně i pan doktor Rath mi potvrdí, že pokud by děti osvobozeny pro léky nebyly, tak by celá rodina psala léky na recepty pro děti. Nebo by tam bylo to riziko samozřejmě, nebylo by to poprvé.
My tedy chceme vyhodnocovat každoročně, kromě toho, že ten první rok budeme vyhodnocovat častěji, a chceme speciálně u důchodců a jednotlivých skupin na základě spotřebního koše výdajů důchodců a detailních statistických dat právě těchto poplatků a jejich vlivu na jejich životní úroveň tu situaci vyhodnocovat. Myslím si, že je to korektní, a doporučoval bych i opozici, aby poplatky brala přesto jako věc, která je politicky výbušná, ale přesto potřebná natolik, že změní chování pacientů, a umožňuje nastavit ty systémy tak, aby do budoucna fungovaly dobře. I Fico zrušil jenom některé a zdaleka ne všechny.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Tak. A po poslancích z ODS se konečně dostane ke slovu také poslanec Šincl ze sociální demokracie. Prosím, máte slovo.
Poslanec Ladislav Šincl: Ano, pane předsedající, děkuji.
Pane premiére, po sérii předem domluvených vystoupení vašich kolegů z ODS zkusím z jiného soudku. Dovolte mi vám i všem opět připomenout, že jste svou premiérskou medailí vyznamenal lidi, kteří podřízli hrdlo bezbranného člověka znehybnělého pouty. Vyznamenal jste lidi, kteří brutálně zabili obyčejného pokladníka, jen aby ukradli peníze určené na mzdy. Byl vámi vyznamenán člověk, který hasiči, který se snažil jen uhasit sedmnáct hořících stohů, bez milosti vystřelil oko. Toto byli podle vás jejich hrdinské činy. Vyznamenání bratrů Mašínů a pana Paumera premiérskou medailí je plivnutím do tváře všech slušných lidí v této zemi a další vaší ostudou. Dle vašeho názoru tito lidé jsou díky vašemu ocenění ovšem hodni obdivu a ode dneška všichni ti, co takto činí, mají být asi vzorem novým generacím. Snad i proto vašich 26 senátorů za ODS navrhli tyto lidi na státní vyznamenání.
Dne 20. 3. jsem vás tedy interpeloval v této věci. Bohužel jste nebyl opět přítomen. Dostal jsem od vás následně třířádkový dopis, kde na otázku "Proč?" jste mi odpověděl, že proto, že si to vyznamenání za své činy zaslouží. Ptám se vás tedy opět, proč vyznamenáváte za nás ostatní obyčejné vrahy, kteří udělali jen to, že z minulého režimu zbaběle utekli a přitom bestiálně zabíjeli bezbranné lidi.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím pana premiéra, aby se ujal slova. Má ještě pět minut k reakci i na tuto interpelaci. Prosím.
Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: Já jsem se díval, protože vás neznám úplně osobně, do které lavice si sednete, a trochu překvapivě se dívám před sebe. Ale budiž.
I vaše interpelace ukazuje, že tímto krokem jsem dosáhl přesně toho, co jsem chtěl. A to je vyvolání diskuse o tom, co vlastně je a co není třetí odboj, jaké jsou parametry, případně limity boje proti komunismu nebo boje proti totalitě obecně. A vyvolal jsem tu diskusi natolik důkladně, že teprve teď, devatenáct let po revoluci, jsme ochotni se o tom bavit. Možná vzrušeně, možná excitovaně, velmi emotivně, ale vůbec jsme ochotni na tu diskusi přistoupit. To byl jeden z hlavních důvodů, proč jsem to udělal. A poprvé v životě jsem měl tu možnost být v takové pozici, a shodou okolností ve Spojených státech amerických, abych to vůbec udělat mohl. Aby to mělo tento dopad, aby vás to vybudilo k této interpelaci, kterou pokládám za legitimní.
Chci říct, že každá země se vyrovnává s dobou totality, ať už byla jakákoliv, různě. Určitě vás překvapí, že když dělali Portugalci v loňském roce anketu o nejslavnějšího Portugalce, tak to vyhrál Salazar. Když se zeptáte kteréhokoliv Itala, jestli mu vadil, nebo nevadil Mussolini, tak vám řekne, že ne.
Přece my nechceme, aby se vrátila doba, která tady byla. A existuje několik nástrojů, jak se s tou minulostí vypořádat. Hlasovali jste proti zřízení Ústavu paměti národa, který Kateřina Jacques přejmenovala na Ústav pro studium totalitních režimů. Já jsem velmi rád, že existuje a že ty obavy se nepotvrdily. Dochází tam k digitalizaci archivů, dochází vůbec k možnosti ty věci studovat. Ten archiv sám, nebo ten ústav sám žádné dobrozdání nedává, ale poskytuje možnost historickým ústavům, odborníkům ty věci studovat. Popisem kořenů zla, popisem mechanismů, popisem jednotlivých příběhů se dobereme nakonec k tomu, že začnou i naše děti a naši vnuci ty věci brát vážně, a že když postupným odcházením vězňů svědomí, politických vězňů, kteří nám stárnou, dostaneme mechanismy, kterými před tím zlem budeme aspoň částečně chráněni vysokou mírou informací. To je jeden nástroj.
Ten druhý je diskuse o třetím odboji a uznání toho, co vlastně bylo legitimním bojem proti komunismu a co ne. Byly to jenom knihy? Byly to jenom články? Byl to podle mne nesmyslný, nicméně velmi účinný čin Palachův, když se upálil?
***