(17.00 hodin)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí pan poslanec Exner. Prosím, pane poslanče. - Takže než vystoupí pan poslanec Exner, ještě pan ministr Nečas. Dobře, dáváte přednost panu poslanci Exnerovi. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Václav Exner: Pane předsedo, členové vlády, dámy a pánové, především oceňuji velkorysost pana místopředsedy vlády. Konstatuji, že jsem byl dnes přihlášen řádně -od listopadu - jako druhý v pořadí, a zhruba jako desátý se dostávám k mikrofonu. Dokonce bylo dvakrát přečteno, že mám přihlášky dvě. To chci uvést na pravou míru - jedna byla do obecné, jedna do podrobné rozpravy.
Panu Nečasovi bych chtěl říci takovou prostou pravdu, že mnohé jevy, včetně těch, o kterých on hovořil, je možné hodnotit z různých hledisek a různí lidé je také tak hodnotí. Tak jak je hodnotí on, případně jeho politická strana, jeho politický směr, tak ho ujišťuji, že velká část občanů ty věci, které zde vyjmenoval, tak prostě nehodnotí.
Za druhé bych se chtěl zmínit o tom, že pan Paroubek mluvil o jakési výhradnosti, se kterou se této problematice věnuje Česká strana sociálně demokratická, ale musím konstatovat, že naštěstí to tak není. V Parlamentu je nejméně dvě a půl politické strany, která se od samého počátku velmi důsledně věnuje této problematice, a to stejným způsobem, ne-li intenzivněji než Česká strana sociálně demokratická.
Chci reagovat na úvodní vystoupení pana předsedy vlády Topolánka. Řekl v tom zápalu boje o tom, jestli probírat osm bodů, nebo jeden, že informace je pořád stejná: je o radaru. Já s tím souhlasím, že jde o pořád stejnou informaci, ale ta pořád stejná informace je velmi často bez skutečného informačního obsahu. Dostáváme zprávu, že se jedná, dostáváme zprávu, že v některých oblastech bylo dosaženo výsledku, mluví se o sporných bodech, ale vůbec se nedovídáme, v čem je ten spor, jaký byl výsledek, čeho se týká atd.
Já to budu, pane předsedo vlády, dokumentovat na zprávě, kterou dnes neprojednáváme, protože nám ji pan ministr zahraničních věcí České republiky poslal 22. dubna, a jedná se o informaci, která se týká stavu k 20. dubnu 2008. Musím říci, že jsem si také povšiml toho, že zatímco od srpna ve všech zprávách byla prosba na pana předsedu Vlčka, aby byla zajištěna další distribuce této informace všem členům komory, tak tentokrát pan ministr zahraničních věcí dokonce žádá o pečlivou distribuci všem členům komory. Takže to jsme dostali.
V tom se mluví kupříkladu, že před šestým kolem jednání Bezpečnostní rada státu dne 8. dubna potvrdila mandát vyjednávacího týmu definovaný ve směrnici pro jednání o bilaterální smlouvě SOFA, která byla schválena Bezpečnostní radou státu dne 3. července 2007, ve znění schváleném Bezpečnostní radou státu dne 17. ledna 2008. To je skutečně informace plná obsahu! Pokračuje to podobně dál. Vyjednávačům Ministerstva obrany se v průběhu šestého kola podařilo dohodnout bod týkající se pojištění amerických aut v České republice, výrazně se také postoupilo v otázce daní a poplatků a posun by zaznamenán i v úpravě civilní jurisdikce.
Víte, vážené dámy a pánové, o čem se jednalo, jakého výsledku se v těchto oblastech dosáhlo? Ani v jednom případě není žádný obsah této informace než vyjmenované body, o kterých se konkrétně tady v tomto případě jednalo.
Je tady taková základní otázka, kolik raket a kde všude budou muset být radary, aby území Spojených států amerických, případně přistoupení na to, případně zajištění celosvětového míru, musely být, aby bylo celé území opravdu ochráněno, tak jak se počítá s ochranou bojiště, případně i území před raketami středního a krátkého doletu. To je záležitost, kterou se mezi jiným zabývali vědci ve Spojených státech, a konstatovali, že program globální protiraketové obrany není žádným projektem ochrany Spojených států amerických před útokem světového rozsahu, a tak ohrožuje úsilí a akce proti skutečným raketovým hrozbám vůči Spojeným státům americkým. - To je konkrétní citace, kterou jsem vytáhl z tiskové agentury, jak ji přednesla Lisbeth Gronlundová, která je představitelkou Svazu znepokojených vědců.
Hovoří se o tom, že jde o systém absolutně nerealistický. A předseda orgánu, který se v Kongresu otázkami protiraketové obrany zabývá, John Yarmuth, zpochybnil hodnost celé věci a konstatoval, že podle propočtů Kongresu na zajištění úplného systému do roku 2025 bude potřeba vyčlenit 213 až 277 miliard dolarů, přičemž se tady nehovoří, jestli je to právě v rámci té národní obrany Spojených států amerických, nebo třeba už v rámci celé Severoatlantické aliance, případně ještě širšího mezinárodního společenství, jak se ad hoc v této věci udělá.
Je potřeba se také zmínit o otázce spojené s NATO, jak už i mí předřečníci o té věci hovořili. Mluví se o tom, že na proběhlých jednáních na úrovni hlav států a vlád v Bukurešti se všechny hlavy státu vyjádřily o proběhlých jednáních a schválených výstupech velmi pozitivně. Ocenily vykonanou práci a potvrdily, že nelze budovat obranný systém MD jinak než propojením amerického systému s budoucím aliančním systémem. Avšak to se zatím v NATO nedosáhlo. To je jenom záměr, a tudíž je to podmínka. Nelze budovat tento systém jinak, dokud nebude toto propojení zajištěno. - Tudíž se asi domnívají, že opravdu to nelze budovat. Cituji prosím z materiálu, který nám poskytla vláda.
Také se odvolávám na to, že v závěrečné deklaraci v článku 38 se mluví o maximální transparentnosti ve vztahu k Ruské federaci. Pan předseda vlády a pan ministr zahraničních věcí o maximální průhlednosti a otevřenosti mluví při všech příležitostech, avšak my se právě nedovídáme ty konkrétní věci, které kolem toho jsou. Na několikrát opakovanou výzvu, aby vláda už dohodnutou hlavní smlouvu zveřejnila před jejím podpisem, nebyla vůbec žádná reakce. Také v tom konkrétním článku 38 deklarace je výzva Ruské federaci, aby využila nabídky Spojených států na spolupráci v protiraketové obraně, avšak není tam žádná výzva, aby Spojené státy případně pozitivně reagovaly na nabídky, které v tomto směru byly řečeny také ze strany Ruské federace.
Pokud jde o otázku íránské hrozby, jak se o ní zmiňoval pan místopředseda vlády Nečas, musím k tomu jenom dodat, že Spojené státy americké v rozpočtovém roce, který se právě projednává, začíná v říjnu letošního roku, na rok 2009, počítají s vynaložením 23,4 miliardy dolarů na vývoj jaderných zbraní a jejich zdokonalování. To, že někdo vydává přepočteno na naše peníze řekněme půlku výdajové stránky našeho státního rozpočtu na vývoj jaderných zbraní, je v pořádku, ale u Íránu se cítíme být ohroženi jenom samotnými začátky. Přitom důvěryhodnost vlády prezidenta Bushe byla už mnoha stranami všelijak velmi pochybně zhodnocena. Zhodnocena jako pochybná.
***