(16.40 hodin)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. A nyní vystoupí s přednostním právem pan ministr Nečas. Připraví se pan poslanec Exner. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Petr Nečas: Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dámy a pánové, řešíme samozřejmě závažný problém, který souvisí se zahraničně bezpečnostní orientací této země. Musím říci, že pohybovat se v těchto otázkách je někdy poměrně komplikované, protože ne všechny informace, ne všechny detaily, ne všechny údaje jsou široce veřejně dostupné. To znamená že v této oblasti se velmi snadno širší veřejnost může ocitnout ve vleku poměrně populistických nálad a jednoduchých demagogických tvrzení.
Zajišťování bezpečnosti této země s dlouhodobým horizontem je však úkolem zodpovědné politické reprezentace. Chtěl bych tady připomenout situaci ve druhé polovině 90. let. Ano, je skutečností, že tehdy se většina veřejnosti ve všech měřitelných průzkumech, které se začaly vyskytovat od roku 1995 přes madridský summit až po ratifikaci vstupu České republiky do NATO Poslaneckou sněmovnou v roce 1998, většina české veřejnosti se stavěla negativně ke vstupu do Severoatlantické aliance. Přesto to by správný krok, nutný krok a krok, který posléze, po letech, se ukázal, že změnil postoj české veřejnosti. Dnes podle všech průzkumů většina veřejnosti hodnotí kladně členství České republiky v Severoatlantické alianci. Kdyby tehdy česká politická reprezentace podlehla mámení průzkumu veřejného mínění a podlehla jednoduchým, populistickým sloganům, tak bychom zřejmě do Severoatlantické aliance nevstoupili. Nebo bychom možná vstoupili po letech, ale byla by to velká chyba. My jsme se naopak stali s Polskem a Maďarskem první součástí skupiny, která rozšířila Severoatlantickou alianci o tyto tři nové země.
Čili je to zodpovědný úkol a v bezpečnostních otázkách bych velmi varoval před tím, podléhat jednoduchým a někdy velmi zjednodušeným - ano, a říkám to otevřeně, přestože se tím vystavím kritice - náladám veřejnosti.
Jenom z hlediska naší specifické národní zkušenosti bych chtěl připomenout situaci z podzimu roku 1938 a jásající davy na londýnském letišti, které vítaly premiéra Chamberlaina, který přilétal z Mnichova, v domněnce, že zachránil mír - a ztratil čest, řečeno slovy Churchillovými. Místo toho tuto čest ztratil a ve skutečnosti přivezl válku. Přestože v tu chvíli před jásajícími davy mával cárem papíru a křičel: Přivezl jsem mír pro celou jednu generaci!
Ano, je snadné a jednoduché surfovat na náladách veřejnosti. Ale je to zodpovědné? Já tvrdím že nikoliv. Mohl bych tady přinést desítky dalších příkladů - nad skupinkami naivních blázínků, kteří pod heslem better red than dead demonstrovali v době, kdy sovětské impérium rozšířilo svůj raketový program až do středoevropského prostoru, včetně nukleárních hlavic, mimo vši pochybnost proti adekvátní odezvě západního společenství v čele s NATO a v čele se Spojenými státy. Na ty obrovské lidské řetězce kolem amerických základen. Ano, kdyby tehdy západní společenství v čele s kancléřem Kohlem, v čele s premiérkou Thatcherovou a podobně, podlehlo těmto náladám části veřejnosti, kdo ví, jestli by tady celý sovětský blok, včetně komunistického Československa, nebyl dodnes. A bylo jenom dobře, že nepodlehli těmto náladám veřejnosti, že jednoznačně preferovali principy bezpečnosti západní společnosti, nepodlehli těmto náladám, a důsledkem byl mimo jiné i samovolný rozpad sovětského impéria a celého komunistického bloku.
Čili ohánět se v těchto subtilních a velmi závažných otázkách průzkumy veřejného mínění je podle mého názoru velmi zavádějící. My jsme jako politici povinni vidět dále než jenom za nejbližší roh, než za rámec dalších voleb, které nám v této závažné zahraničně bezpečnostní otázce mohou přinést, nebo naopak odvést hlasy. My jsme povinni zajišťovat bezpečnost této země na desítky let. Kde by byla první Československá republika, kdyby se spoléhala na pouhé tvrzení, že bude čekat, až Adolf Hitler postaví armádu! Ne. Ano, ona začala sice pozdě, ale přesto zbrojit - ve chvíli kdy se Adolf Hitler chopil moci, v podstatě s časovým horizontem pouhého jednoho roku, kdy tehdy zasedla bezpečnostní rada státu a rozjela zbrojní program včetně programu výstavby pevností. Ano, můžeme debatovat o tom, že již bylo pozdě. Můžeme debatovat o tom, že tato odezva v podobě výstavby pevnosti byla již odezvou, která odpovídala spíše na první světovou válku než na moderní manévrovací souboj, kterým byla druhá světová válka. Ale přesto zareagovala tímto zodpovědným způsobem.
A já jsem povinen tady říci, že česká politická reprezentace by se neměla chovat způsobem jiným. Ano, položit základ bezpečnostní politiky na tom, že budeme strkat hlavu do písku, nebudeme vnímat některá rizika a budeme tvrdit, že dokonce neexistují, a budeme brát za relevantní důkaz, až nad našimi hlavami budou svištět příslušné balistické rakety, tak to považuji za politiku sice možná populární, vyhovující většinovým pacifistických náladám veřejnosti, ale za politiku, která není příliš zodpovědná.
A znovu bych připomněl onen příklad se vstupem do Severoatlantické aliance, včetně chování sociální demokracie v té době - které se zaplaťpánbůh změnilo. Přestože jsem seděl v té době jeden metr od tehdejšího generálního tajemníka Javiera Solany a viděl jsem, jak ztuhl, když se ho tehdejší zahraničněpolitický mluvčí sociální demokracie, tehdejší senátor Jan Kavan zeptal při debatě v Senátu, zda je možné ze Severoatlantické aliance vystoupit. Naštěstí se sociální demokracie tehdy zachovala ve svém většinovém proudu zodpovědně a sdílela široký politický konsensus, který v této věci v české politické reprezentaci vznikl v roce 1998, a podpořila tento vstup do Severoatlantické aliance.
Jak jsem již říkal, postavit za základ bezpečností politiky to, že strkáme hlavu do písku, není ten nejrozumnější přístup. Ignorovat naprosto jasné a evidentní signály, že například Írán rozvíjí jaderný program, je podle mého názoru nesmírně krátkozraké. To, že íránský prezident prohlásil před několika týdny, že rozjíždí program dalších šesti tisíc centrifug, které mají sloužit k obohacování uranu, a tvrdit, že to prostě neřekl, je něco podobného, jako kdyby ve 30. letech všichni ignorovali, když Hitler dal k dispozici svůj Mein Kampf. Vždyť tam přece všechno napsal, co chce udělat! A toto je něco velmi podobného. Ty důkazy se postupně rozšiřují.
Dnes již není nutné se spoléhat pouze na uzavřené zdroje. Já bych chtěl ctěnou Sněmovnu upozornit na renomovaný odborný časopis, ve své oblasti vojenství a zbrojařství zřejmě nejrenomovanější, International Defense Review, jeho čerstvé květnové číslo, které uvádí naprosto jednoznačný článek, který dokazuje na základě jednoznačných údajů, že Írán pokračuje ve vývoji jaderných zbraní v podobě detonačního systému, který slouží jako rozbuška jaderné zbraně, takzvaného multipoint initiation systému, což je věc, která je nesmírně závažná, protože neslouží k ničemu jinému než k vytvoření superkritické masy, která vede k jadernému výbuchu. Toto nařízení není použitelné k ničemu jinému, než je vyvolání exploze jaderné bomby. A v tomto článku se to popisuje naprosto jednoznačně. Je to nejčerstvější číslo tohoto odborného a renomovaného periodika. Jsou tady jednoznačné údaje o tom, jak organizace, která se jmenuje AMAD, je to součást íránského ministerstva obrany, chystá konkrétní projekty, které vedou k vývoji těchto detonačních zařízení. O tom, jak jsou označeny jednotlivé projekty těžby uranu, projekty konverze tohoto vytěženého uranu na hexafluorid uranu, konkrétní projekty obohacování tohoto hexafluoridu uranu, konkrétní projekty výroby zbraňových systémů čili hlavic.
Dámy a pánové, tady je jednoznačně popsán projekt, na základě kterého je vyvíjena jaderná hlavice pro íránské rakety Šahab-2, což jsou rakety středního doletu s doletem 2000 kilometrů. Tak si prosím zabodněte kružítko s příslušným měřítkem do atlasu někde u íránských hranic a promítněte si, kam dneska sahá - dnes, dnešního dne, kam sahá kružnice o poloměru 2000 kilometrů! Kam bude sahat za tři roky, za čtyři roky, za deset let při pokračování vývoje těchto balistických raket.
***