(16.30 hodin)
(pokračuje Paroubek)
Musím říci, když jsme se dostali na problematiku Iráku a Afghánistánu, tak mě překvapila ta bezradnost kongresmanů i těch, kteří se profesionálně angažují v oblasti zahraniční politiky. Já tím chci jenom říci, že ani Američané, i když se jedná zcela nepochybně o velmoc, která má odpovědnost a cítí odpovědnost za svět, že jsou velmi bezradní v těchto záležitostech a nemají automatické recepty na všechno, a zejména demokratičtí politici hovoří s oblibou o tom, že provedou generální revizi zahraniční politiky Spojených států. Co to bude znamenat, si v tuto chvíli tak úplně neumím představit, ale určitě to něco znamenat bude. Jen naše fantazie nám může asi říci, co to ve skutečnosti může reálně být.
Jen tak pro zajímavost uvedu i takovou moji zkušenost, kterou jsem udělal při debatě v jednom z think-tanků Demokratické strany Spojených států. Když jsme hovořili o problematice Středního východu a když jsem obhajoval politiku Egypta, resp. prezidenta Mubaraka, na Středním východě, tedy verbálně obhajoval, tak já jsem jen tak po straně zaslechl šepot o tom, že jsem vlastně jeden z těch reakčních politiků, který přijíždí do Spojených států obhajovat režim, který vězní 30 tisíc politických vězňů. Já to nechci nijak komentovat; vím, že v naprosté většině se jedná o příslušníky muslimského bratrstva a mně jich samozřejmě není líto. Ale chci jenom říci, že ty pohledy v zahraniční politice Spojených států jsou a budou velice diferencované a v tuto chvíli vlastně nevíme, co a jaké pohledy převáží po listopadu tohoto roku po volbě nového prezidenta Spojených států.
Pokud jde o spolupráci s Ruskem, jsem tomu rád, že pan premiér dochází k realistickému pohledu, že hovoří o respektu k ruským zájmům ze strany vlády. Ani já bych se neodvážil to takto přesně formulovat. Já jen opakuji, že my tu nechceme mít ani americké, ani ruské vojáky, a upřímně řečeno, nevím ani, k čemu je nám nějaká reciprocita, abychom ohledávali nějaká řekněme ruská raketová sila někde na území Ruské federace. Nevidím nějaký důvod, proč bych z toho jásal.
Chtěl bych se ještě zastavit u zmíněné konference, která proběhla předevčírem. Já jsem ty věci sledoval, sledoval jsem i publicitu s velkým zájmem. Zaujalo mě vystoupení jednoho z organizátorů konference pana Jocha ve veřejnoprávním rozhlasu, který formuloval jedno ze zadání konference asi tak, já to volně cituji, ale ta formulace byla velmi podobná, že určení té konference bylo zejména pro sociálně demokratické zákonodárce, kteří jsou jaksi utiskováni - tedy myslí se zřejmě, řekl bych, duchovně nebo myšlenkově duem Paroubek-Zaorálek. Já jsem rád, že mám v Luboši Zaorálkovi spoluviníka. Do nedávné doby jsem to byl jen já, který utiskoval sociálně demokratické zákonodárce, ale chtěl bych tady otevřeně říci, jak se věci mají.
Tak především žádná česká politická strana ve svém vnitřním stranickém životě nevěnovala otázce protiraketového systému Spojených států ve střední Evropě tolik pozornosti, jako jsme to udělali my, sociální demokraté. Proběhly dvě vnitrostranické debaty, ty jsou velice pečlivě zaznamenány, jsou velice pečlivě zaznamenány výsledky z těchto debat, a já řeknu otevřeně, že i já na základě té první debaty, která proběhla za velmi živé účasti našich členů, jsem korigoval své politické názory. A myslím si, že k tomu debaty a přímá vnitřní demokracie uvnitř politické strany je. Ta poslední debata proběhla už nikoli jako debata, nějaká diskuse, ale jako anketa, jako svého druhu vnitrostranické referendum, kde přes 97 procent místních organizací sociální demokracie, které se té debaty zúčastnily, jednak odmítly umístění radaru, jednak se vyjádřily pro to, že chtějí referendum a že chtějí také od svého poslaneckého klubu jednotné hlasování. Čili nikoli diktátor Jiří Paroubek, jakýsi vnitrostranický despota, nebo utiskovatelské duo Paroubek-Zaorálek, ale výsledek vnitrostranické debaty a vnitrostranické demokracie. Takže myslím si, že o demokratických postupech můžeme samozřejmě hovořit a nechat se poučovat třeba panem Jochem, ale já bych chtěl členům Poslanecké sněmovny a také české veřejnosti sdělit, jak to je ve skutečnosti.
Pokud jde o smlouvu se Spojenými státy, pan premiér tady velmi poutavě popisoval, že proběhlo sedmé kolo. Je to, jako kdybych komentoval nějaký zápas v boxu a já jsem nevěděl, jak ti boxeři ve skutečnosti bojují, o čem to tedy je. Slyšel jsem komentář, dobře, bylo to asi zajímavých sedm kol, ale s napětím čekáme především na obsah toho, co bylo dohodnuto. A samozřejmě že poté, co nám bude předložena smlouva, ten návrh, tak se můžeme k tomu vyjádřit. Já odmítám debaty se sdělovacími prostředky na toto téma, když někdo přinese jednu vytrženou větu ze zaručeně pravého textu návrhu této smlouvy, abych se k tomu vyjádřil. To nemá cenu. Ale věřím, že máte už všechno dojednáno, pane premiére, ale chybí tomu jedna věc, a sice hlasy v Poslanecké sněmovně. Jestli tomu dobře rozumím.
Pokud jde o vysvětlovací kampaň, já si myslím, že čím více se lidé dozvídali o té smlouvě, čím byli poučenější, tím klesala jejich ochota tento projekt podpořit. To se dá vysledovat, tato korelace, z průzkumů veřejného mínění. A vy víte, že pokud jde průzkumy veřejného mínění, tak že jsou to věci ve kterých se celkem vyznám. Proto pokud někdo hovoří o nějaké dílčí změně v postojích veřejnosti, tak si myslím, že je to jenom určitá změna, která nastala ve fantazii známé komické agentury SC+C, která se proslavila naposledy těsně po volbách, po ukončení voleb, poté co zveřejnila ten slavný volební výsledek, kde se netrefila nejméně o dvě kvality. Takže to je asi taková kvalita práce s veřejným míněním, ale myslím si, že všechny dosavadní průzkumy ukazují, že postoj veřejnosti je poměrně jasný. Nějakých 65 až 70 procent veřejnosti je proti a ještě větší podíl, zhruba tři čtvrtiny veřejnosti, si přeje, aby se o věci rozhodlo referendem. A samozřejmě, že česká sociální demokracie tohle musí respektovat. Musí respektovat určité vnitrostranické demokratické procedury, ty jsem tady popsal, a také chce respektovat i určitý stav veřejného mínění. A já bych to doporučoval každému z nás, abychom se nad těmito věcmi velmi bedlivě zamýšleli a abychom veřejnost také v jejích postojích respektovali.
***