(16.20 hodin)
(pokračuje Hamáček)
Dovolte mi zamyslet se nad tím, v jaké situaci se nacházíme teď. Pan premiér mluvil hodně o procesu v Severoatlantické alianci. Já se k tomu dostanu. Nicméně v té relaci česko-americké jsme dnes v situaci, kdy vláda oznámila, že se s USA dohodla, že je shoda na tzv. hlavní smlouvě a že pouze zbývá doladit pár drobností ve smlouvě SOFA, ale stále netušíme, co je obsahem smlouvy. Jako poslanci Parlamentu se dostáváme do velmi paradoxní situace, kdy se tu a tam v denním tisku či v jiných médiích objevují úniky údajně ze smlouvy, která byla dojednána - předesílám, že ten materiál je klasifikován v režimu vyhrazené -, a jsme v situaci, že novináři možná vědí více než my.
Tudíž bych se chtěl pana předsedy vlády zeptat, jak dlouho tato neudržitelná situace bude trvat, jak dlouho budou novináři, kteří nevím jakým způsobem získali přístup ke klasifikovanému materiálu, vědět více než poslanci Parlamentu, kteří o této smlouvě budou rozhodovat.
Pokud mluvil pan předseda vlády o situaci v Alianci, mám pocit, že nastalo přesně to, o čem jsme mluvili předtím, než česká delegace na summit do Bukurešti odjela, tedy že věc nebude hlavně o obsahu závěrečného komuniké, ale že bude o jeho interpretaci. To se stalo. Pokud se podíváme na vyjádření jak vládních politiků, tak poslanců z vládní koalice k této věci, je evidentní, že je tady snaha o hledání něčeho, co v komuniké není.
Pokud pečlivě čtu materiál z Bukurešti, na kterém se shodlo 26 členských zemí Severoatlantické aliance, nenacházím v něm explicitní souhlas Severoatlantické aliance s vybudováním radaru. Vidím tam formulace, které říkají: hledáme způsoby, jak propojit kapacitu, máme na vědomí princip nedělitelnosti bezpečnosti spojenců a alianční solidaritu, rozpracujeme alternativy. Nikde tam ale není explicitní souhlas. Koneckonců pokud jsme pečlivě sledovali vystoupení generálního tajemníka NATO, o té diskusi v rámci Aliance řekl, že je teprve na začátku, že diskuse začíná a že je potřeba ji natoizovat. Nechápu tedy, jak je možné, že někdo interpretuje výsledky summitu tak, že je zde nějaký souhlas Aliance, když sám generální tajemník Aliance říká, že diskuse teprve začíná. Vidím zde tedy jistý nesoulad. My tady ostošest - slovem my myslím vládu České republiky, nebo Českou republiku zastupovanou touto vládou - finišujeme bilaterální jednání, oznamujeme shodu na tom, že smlouva je připravena k podpisu, ale současně je evidentní, že Severoatlantická aliance si ještě nevyjasnila názor na celý systém, že Severoatlantická rada dostala jasný úkol rozpracovat možnost integrace těchto systémů, a my se tady ostošest snažíme ten proces na naší straně, nebo v té v česko-americké bilaterální relaci završit. To samozřejmě přináší celou řadu problémů.
Pan předseda vlády zde mluvil o Polsku, o tom, že Poláci vyjednávají jinak. To je pravda, ale Donald Tusk včera řekl, že pokud nebude modernizace americké (polské) armády, tak nebude základna. Mohu to samozřejmě chápat jako vyjednávací taktiku ze strany polské vlády. Nicméně pravdou je, a to asi všichni, kteří se touto věcí zabýváme, víme, že žádná modernizace polské armády v řádu 12 až 20 mld. dolarů, což je asi ten řád, který si polská vláda představuje, prostě nebude, protože americký Kongres takovéto peníze nedá. Pokud jste sledovali zprávy, tak víte, že ta cifra, které se objevila, že jsou o ní USA ochotny uvažovat, je o několik řádů nižší, bylo to, pokud se nepletu, 20 milionů dolarů, což bylo polskou stranou komentováno tak, že to nemůžou myslet úplně vážně.
Toto otevírá celou debatu, zda je vůbec možné ty dvě věci od sebe oddělit, zda radar může stát bez raket v Polsku, když nám bylo tvrzeno, že rakety chrání radar. Teď už se argumentace trochu posouvá, a říká se, že se vlastně radar dá požít i bez raket. Čili máme tady velmi dynamickou situaci. Stojíme v první třetině debaty v Severoatlantické alianci, ale přesto se vláda za každou cenu snaží dotáhnout do konce smlouvy, o nichž v Parlamentu nic nevíme a pro které podle mého názoru v Parlamentu ani nemá podporu.
Už jsem tady upozorňoval na fakt, že případný spěch na schvalování těchto smluv v Parlamentu může ve finále skončit tím, co si asi nikdo z nás nepřejeme, to je závažným poškozením česko-amerických vztahů. Apeloval bych opravdu na předsedu vlády a na vládu, aby nikam nepospíchali. Nemyslím si, že můžeme něco ztratit tím, když vyčkáme. Vyčkáme jak reakce americko-polské, kdy si ujasníme, zda Poláci základnu chtějí, za jakých podmínek a zda vůbec v Polsku nějaké rakety budou, a rovněž vyčkáme debaty v americkém Kongresu a vyčkáme i nové americké administrativy. To by byl rozumný a odpovědný postup z hlediska zájmů České republiky.
Děkuji vám za pozornost a současně se hlásím do podrobné rozpravy.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Děkuji, pane poslanče. Prosím pana poslance Jiřího Paroubka. Pane poslanče Paroubku, prosím, máte slovo.
Poslanec Jiří Paroubek: Dámy a pánové, vidím, že jsou tady prořídlé řady, a nevidím tady ani pana premiéra, ale doufám, že má slova poslouchá.
Pan poslanec Hamáček tady připomněl mé vystoupení při odpovědi na písemné interpelace v minulém týdnu, kdy jsem vyjádřil širší stanovisko sociální demokracie k problematice protiraketové obrany USA. Myslím, že dnes se proto mohu soustředit spíše na glosování vystoupení pana premiéra a některé poznámky, myslím, že i tak budou mít svou cenu.
Především pan premiér se ve svém vystoupení zaměřil na to, zda existuje reálná hrozba v současném světě, která ospravedlňuje výstavbu radaru, který je důležitým prvkem protiraketové obrany USA ve střední Evropě, na našem území. Mnohokrát v minulosti - a žádné informace, které jsem dostal v posledních dnech mě nepřesvědčily o opaku - jsem říkal, že příslušné hrozby, o nichž se hovoří, tzn. např. balistické rakety v Íránu, jsou jen papírovým tygrem. Pan premiér zde hovořil o balistických raketách v Íránu. Chtěl bych ještě také slyšet, zda existuje něco jako jaderné hlavice, jaderné nálože do těchto raket, protože to jsou spojité nádoby. Pokud by něco takového existovalo v budoucnosti, jistě i ČSSD bude muset věci reflektovat. Nemůžeme se uspokojit jen s jakýmsi tajemným naznačováním - tím nemám na mysli pana premiéra - naznačováním, že zpravodajské služby USA odhadují např. to, že během krátké doby, řekněme během dvou let, může dojít k tomu, že Írán bude disponovat balistickými raketami. Je to reálné - není to reálné? Myslím, že ty zpravodajské samotné, mám na mysli zpravodajské služby USA, veřejně říkají ale něco jiného než to, co šeptají někde po straně. Čili musím jenom shrnout, že tady nejsou reálně uchopitelné důkazy toho, že by tato hrozba byla opravdu reálnou hrozbou.
Pokud jde o protiraketovou obranu, souhlasím s panem premiérem, že změna v USA o 180 stupňů není možná. Při své cestě do Washingtonu začátkem listopadu minulého roku jsem hovořil s celou řadou kongresmanů. Musím říci, že to byly nesmírně zajímavé debaty. Nezastavily se jen u problematiky protiraketové obrany USA ve střední Evropě, hovořili jsme o světě, protože tento projekt radaru je jedním z projektů, který je jenom částečkou národních bezpečnostních zájmů USA.
***