(15.30 hodin)
(pokračuje L. Ježek)
Své závěry Nejvyšší kontrolní úřad předkládá Poslanecké sněmovně a projednává je i vláda.
Práce se závěry má za ta léta standardní ustálený průběh, kdy Nejvyšší kontrolní úřad definuje pochybení úředníků orgánů státní správy, na druhé straně úředníci, kontrolované osoby, velmi intenzivně deklarují svému vedení, že vše je v naprostém pořádku a že Nejvyšší kontrolní úřad ve většině případů nemá pravdu. Vláda pak přijme usnesení, že se mají přijmout nápravná opatření, a tím proces ve většině případů končí. Úředník tím samozřejmě dospěje k přesvědčení, že se nic neděje a že si příští státní rozpočet může dovolit ještě více. Výsledkem bohužel je, že v současné době státní správa funguje díky tomu, že úředníci při své činnosti buď z neodbornosti, nebo naopak velmi umně porušují celou řadu právních předpisů, což v konečném důsledku vede k nehospodárnému nakládání s finančními prostředky a majetkem státu.
O těchto skutečnostech, dámy a pánové, informují závěry Nejvyššího kontrolního úřadu. Pan prezident zcela jistě v rámci svého vystoupení bude definovat řadu nedostatků a pochybení, které v tomto kontrolním závěru Nejvyšší kontrolní úřad zjistil. Podíváme-li se ovšem na 16 nebo 17 kontrolních závěrů z minulosti, zhruba od roku 2000, tak zjistíme, že ty nedostatky se stále opakují a bohužel nabývají na intenzitě. Všeobecně je lze definovat jako zásadní systémové nedostatky v řízení příslušného orgánu státní správy, ale i v řízení příspěvkových a rozpočtových organizací, které se projevují především v porušování zákona o účetnictví, zákona o státním rozpočtu, zákona o rozpočtových pravidlech, zákona o finanční kontrole ve veřejné správě, zákona o zadávání veřejných zakázek, vyhlášky o účasti státního rozpočtu na financování a celé řadě dalších. Bohužel stejné nedostatky, jako vykazuje tento kontrolní závěr na Ministerstvu zdravotnictví, vykazuje převážná část orgánů státní správy.
Určitě se shodneme na tom, že lze konstatovat, že tento stav ve státní správě není dobrý. Pravdou ovšem zůstává, že k tomuto stavu velmi velmi přispěl přístup Poslanecké sněmovny v minulosti. Když si vezmeme - např. tento bod se dostal na projednávání, tuším, až na třetí nebo čtvrté schůzi od doby, kdy ho organizační výbor zařadil na jednání té první schůze; nebo vezmeme-li si - před několika dny představoval pan ministr financí zákon o účetnictví a téměř pro nezájem ho nebylo ani možné představit, přestože to je zákon, který celou řadu těch nedostatků, které léta nachází a kritizuje Nejvyšší kontrolní úřad, bude umět odstranit v případě, že bude skutečně naplněn. Troufám si tvrdit, že nedůslednost a nečinnost Poslanecké sněmovny se plně projevuje i v kvalitě státního závěrečného účtu a v jeho vypovídající schopnosti. To vystoupení si nechám potom na státní závěrečný účet, až jej bude Poslanecká sněmovna předkládat.
V rozpravě v tuto chvíli budu navrhovat pouze návrh na to, aby Poslanecká sněmovna vzala tento kontrolní závěr na vědomí, s tím, že je velmi pravděpodobné, že v brzké době pan ministr zdravotnictví představí reformní zákony týkající se zdravotnictví a některé části zákona, který bude transformovat fakultní nemocnice na nemocnice univerzitní. Může řadu problémů vyřešit, nebo naopak řadu problémů prohloubit. Takže i při tom vědomí, že převodem fakultních nemocnic na nemocnice univerzitní nebudou tyto podléhat kontrolní činnosti, se v tomto bodě spokojím jenom s návrhem na usnesení, které jsem avizoval.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já vám děkuji, vážený pane poslanče. A nyní zahajuji všeobecnou rozpravu. Dotáži se pana prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu, zdali si přeje v rozpravě vystoupit. Prosím, pane prezidente, máte slovo.
Prezident NKÚ František Dohnal: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, já budu ve svém vystoupení skutečně stručný, protože většinu věcí tady shrnul pan zpravodaj. Kontrolní závěr, který v téhle chvíli skutečně, pokud vím, historicky poprvé Poslanecká sněmovna projednává, je kontrolní závěr, který není nový a shrnoval hospodaření s finančními prostředky, které byly určeny pro fakultní nemocnice. Ten kontrolní závěr byl zaslán standardním způsobem vládě, Poslanecké sněmovně i Senátu.
Ministerstvo zdravotnictví připravilo své stanovisko pro jednání vlády. Ve svém stanovisku v podstatě nerozporovalo naše zjištění týkající se investic ve fakultních nemocnicích, ale stanovisko Ministerstva zdravotnictví naopak obsahovalo řadu nápravných opatření, která během kontroly nebo následně po kontrole chce Ministerstvo zdravotnictví přijmout. My jsme v té chvíli vládě navrhovali pouze doplnění návrhu na usnesení vlády, aby byl stanoven konkrétní termín, který by ministr zdravotnictví měl respektovat a do toho termínu vládu informovat o nápravných opatřeních. Vláda doplnění usnesení o termín, kdy by ministr zdravotnictví měl předložit výsledky nápravných opatření, akceptovala a takto bylo usnesení vlády přijato.
Já v této chvíli asi chci hlavně poděkovat za to, že se sem kontrolní závěr na projednávání pléna dostal, protože si myslím, že ačkoliv diskuse o tom, jakým způsobem jsou vynakládány finanční prostředky zvláště na velké investice, by mohla být dlouhá, tak jsem také přesvědčen jako pan zpravodaj, že tady ohromné pole práce, ohromné množství iniciativy by bylo skutečně vhodné ze strany Poslanecké sněmovny. Dohled nad tím, jakým způsobem exekutiva s penězi, které vy schvalujete ve státním rozpočtu, vynakládá. A tím mi dovolte mé vystoupení zakončit. Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Děkuji. Omlouvám se panu poslanci Koníčkovi. Přihlásil se ministr zdravotnictví pan Tomáš Julínek, který má přednostní právo, ke svému vystoupení. Prosím, vážený pane ministře, máte slovo.
Ministr zdravotnictví ČR Tomáš Julínek Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážené kolegyně a kolegové, já nebudu číst závěry, které si můžete přečíst sami, to znamená ona nápravná opatření v jednotlivých kauzách, které byly předmětem této kontrolní zprávy. Chci jenom zdůraznit, že již v říjnu roku 2006 na Ministerstvu zdravotnictví došlo k opatřením v oblasti investic tak, že v podstatě až na ta konkrétní opatření ve fakultních nemocnicích už reflektovala situaci v investiční politice, která byla předmětem kritiky nebo kontroly NKÚ.
Jedná se především o to, že investiční akce jsou posuzovány se strategickým záměrem a strategií a rozvojem příslušného zdravotnického zařízení, což samozřejmě předpokládá, že tyto strategie musejí být vypracovány, což už dneska tak je; že je důraz na podnikatelský záměr, aby se nekupovalo něco do nemocnice, která se potom záhy ruší - ani to nebylo v minulosti vzácnou situací. Důraz je kladen na ekonomickou situaci příjemce ve vztahu k investiční akci, to znamená její hospodaření, schopnost hradit náklady a budoucí provozní náklady. Systém multikriteriálního hodnocení investičních záměrů, to znamená ekonomická připravenost, jak bude fungovat systém řízení investic, strategie apod. Provádí se taky důsledná kontrola z Ministerstva zdravotnictví ve fázi přípravy a realizace investičních akcí a samozřejmě taky kontrola dodržování zákona 137/2006 o veřejných zakázkách, a potom kontrola dodržování principů při kofinancování, jako např. je kofinancování fondy EU při PPP projektech apod. Toto všechno na Ministerstvu zdravotnictví v kontrolovaných letech 2002-2006 chybělo a výsledkem toho byly závěry kontrolní akce. Kromě toho, znovu opakuji, byla provedena konkrétní opatření v konkrétní situaci konkrétních fakultních nemocnic, tak jak mi to uložila vláda, takže ta situace je již řešena a byl o tom zpraven kontrolní výbor svého času.
Děkuji.
***