(9.40 hodin)
(pokračuje Zelenková)
Bude tedy pak právě na základě zápisových lístků muset sáhnout i k těm žákům, které původně zamítla. Pak bude muset původně zamítavá rozhodnutí zrušit, vystavit rozhodnutí kladná, opět čekat na zápisové lístky, a celý proces se bude opakovat.
Dalším důležitým aspektem je fakt, že pro plánování nového školního roku má na střední škole zásadní význam každá odučená hodina. Bez včasné znalosti přesného počtu žáků a z toho vyplývajícího počtu hodin nemůže vedení školy připravit kvalitně nový školní rok, a to ani po personální, ale ani po finanční stránce. Čím více bude přihlášek, tím více neznámých při přípravě školního roku. A s těmito neznámými se budou muset školy vypořádat. Čím více přihlášek, tím větší nárůst administrativy a s tím spojených finančních prostředků.
Můžeme si, vážené kolegyně a vážení kolegové, říci, že nejdůležitější je, jaký bude mít zákon dopad na žáky samotné, jak bude samotným žákům vycházet vstříc. Já tady chci upozornit na to, že představa, že tento zákon bude vycházet ve všech směrech vstříc právě žákům, je do znané míry velmi ošidná. (Poslanci stále silně hlučí.)
Představte si modelově situaci, kdy jsou ve větším městě tři výběrové školy. Tato situace je např. v Pardubicích, kde jsou dvě gymnázia, jedna obchodní akademie. Za současného stavu se tam přihlášky rovnoměrně rozdělí - v situaci, kdy se dává přihláška jedna. Za současného stavu je situace taková, že vzhledem k počtu žáků jsou přijati prakticky všichni už dnes - na gymnáziích je zatím mírný převis, do dvou let nebude převis poptávky ani na těchto gymnáziích. V situaci tří přihlášek budou na jednotlivých školách přijímat jakési virtuální počty žáků, jakési virtuální počty uchazečů, v našem modelovém případě to bude devadesát žáků, to znamená tři třídy. A budou to jen ti nejlepší. Co je na tom kuriózní, vážené kolegyně a vážení kolegové? Kuriózní je na tom to, že na všech třech školách to budou vesměs právě ti samí nejlepší žáci, protože oni obsadí první příčky toho pomyslného -
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: (Předsedající zvoní.) Promiňte, kolegové, ale tady opět není možné... Prosím.
Poslankyně Ladislava Zelenková: Budou to tedy ti samí žáci, kteří budou na všech těch třech školách přijati. Samozřejmě, že pak ale ti samí žáci, kteří budou jenom o málo horší, přijati na žádnou z těch tří škol nebudou. Takže tady nastane velké zklamání a to očekávání, že když dá žák tři přihlášky, že jednou to vyjde, je z tohoto pohledu velmi velmi pofidérní. Samozřejmě, že nakonec dojde i na ty odmítnuté, ale to až po vyjasnění skutečného zájmu o studium, ke kterému dojde právě na základě těch zápisových lístků. O tom, že ředitelé budou na běžícím pásu rušit svá původní rozhodnutí o nepřijetí a psát nová, jsem už hovořila. Nezapomínejme přitom ještě na ty lhůty, které to všechno budou protahovat.
Dámy a pánové, z toho, co jsem se snažila vysvětlit, vyplývá, že v této situaci, kdy rozhodujeme mezi dvěma a třemi přihláškami, bude určitě rozumnější připojit se k variantě přihlášek dvou.
V této souvislosti chci upozornit i na požadavek asociace... rady krajů. A teď se dívám do pravé části Sněmovny, protože požadavek na dvě přihlášky dali regionální politici Občanské demokratické strany, kteří na krajích bezprostředně s problematikou přijímacího řízení pracují. A oni určitě vědí, co dělají, vědí, proč se přimlouvají a proč všechny poslance oslovili s tím, aby preferovali řešení dvou přihlášek. Tím, že takto argumentuji, věřím, že mě nikdo nebude podezírat z toho, že se snažím pomoci na svět řešení, které z těchto možností, které máme před sebou, je to nejlepší.
Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji, paní poslankyně. Prosím pana poslance Martínka.
Poslanec Radko Martínek: Vážený pane předsedo vlády, vážená vládo, vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové, v této Sněmovně se setkáváme s různými návrhy. Celá řada z nich je vedena pozitivními rysy a pozitivními cíli, ale mnohdy je to boj iluzí se skutečností. Obávám se, že tento návrh zákona je toho typickým příkladem. Dovolte mi proto, abych vás s těmito iluzemi seznámil.
Ta první iluze je - pomůže to dětem, budou mít větší možnosti výběru. Já bych chtěl konstatovat, že skutečnost je úplně jiná. Dnes při jedné přihlášce mají děti absolutní možnost výběru. Kdo tomu nevěří... Dal jsem si tu práci a donesl jsem vám, každý se můžete podívat, jaká je situace po prvním kole v Pardubickém kraji. Chcete jít na gymnázium? Vyberte si, máte hned několik gymnázií. Chcete jít na obchodní akademii? Vyberte si, máte tady hned několik volných škol. Chcete jít na učiliště? Je tady nepřeberné množství oborů. Chcete jít na odbornou školu? Znovu máte nepřeberné množství oborů. Je to celkem šest stránek, na kterých školy nabízejí volná místa.
Nový systém naopak, jsem přesvědčen a myslím si, že důvodně přesvědčen, je ten, že přes ušlechtilou snahu autorů spíš situaci zkomplikuje. Čím? No prostě tím, že on se bude muset zaregistrovat. V okamžiku, kdy se zaregistruje, tento systém mu umožňuje, aby mu jiná škola oznámila, že bude přijat. On tedy vlastně nebude moci nastoupit na školu, na kterou bude řádně přijat. Sami si můžete potom spočítat, co to bude ve skutečnosti znamenat.
Druhá iluze. Na vysokých školách to funguje, proč by to nefungovalo na středních školách? Přátelé, jaká je situace na vysokých školách? Za prvé - za přihlášky na vysokou školu se platí. To znamená první census, první omezení je to, že si ne všechny rodiny mohou dovolit poslat to nekonečné množství přihlášek, protože na to prostě nemají. Druhý, ještě důležitější census, je jeden a ten jasně vypovídá, že to vysokým školám dělá velké problémy. Ony se totiž domlouvají mezi sebou a dělají přijímací zkoušky v jeden jediný den. V tom okamžiku, kdy si pošlete deset přihlášek, můžete jít na jedno přijímací řízení, všechny peníze vám propadnou a samozřejmě nebudete přijati než na školu, kde jste se přijímacího řízení zúčastnili.
Iluze číslo tři. Návrh je prospěšný školství. No, prospěšný možná bude, přijímací řízení bude složitější, administrativa komplikovanější, zmatek větší, nicméně se to zcela určitě zvládne. Přijímačky budou stát více peněz - o tom už tady hovořila paní kolegyně Šojdrová. Když se podíváme na realitu, také to je samozřejmě řešitelné. Zase to nebude katastrofální množství peněz navíc. Ale je nutné tyto peníze utrácet v situaci, kdy nemáme dost peněz na platy učitelů, kdy nemáme dost peněz na pomůcky ve školách, kdy školy se potýkají s provozními problémy? Myslím si, že je to zbytečné.
Upřímně řečeno, proč tady stojím a proč vám to říkám - a ten hlavní důvod jsem si nechal až na závěr. Ten mi, upřímně řečeno, vadí nejvíc. Tento systém nesporně přinese další a mnohem větší problémy učilištím a nesporně přinese další a větší problémy středním školám na malých a středních městech. Jestli to někdo z vás chce, tak já rozhodně ne.
***