(14.40 hodin)
(pokračuje A. Černý)
Byl bych daleko raději, kdybychom se mohli bavit o vysílání našich vojáků v souvislosti řekněme s humanitární pomocí, s akcemi, které budou mít vliv nebo význam i pro místní obyvatelstvo. Bývaly časy, kdy převažovaly v našich zahraničních misích například otázky vyslání vojenské nemocnice, chemiků našich apod. Poslední dobou se ale stále častěji dostáváme do situace, že vysíláme vojáky do výlučně bojových misí. Právě to, o čem jednáme dnes, je jednou z takových záležitostí.
Takže první věc. O profesionalitě těch lidí, kteří by měli do Afghánistánu vyjet, nepochybuji ani na vteřinu a jsem přesvědčen o tom, že nic lepšího my v České republice a česká armáda prostě k dispozici nemá.
Druhá věc. Rozdíl mezi misemi je tak obrovský, že zatímco provinční rekonstrukční tým v Lógaru bez ohledu na to, jak je dnes sestaven, a bez ohledu na to, kolik je v něm civilistů a kolik vojáků a co ti civilisté vlastně mají na starost, je přece jenom něco úplně jiného než vyslat jednotku, která má naprosto specifické vojenské poslání a která prostě nic jiného ani dělat nemůže, protože na nic jiného není dlouhodobě připravována. Nic jiného ti lidé vlastně ani neumějí.
S velkým zájmem jsem si přečetl na dnešním serveru aktuálně.cz, že i naši poslanečtí kolegové ze Strany zelených se dívají na zahraniční mise a na boj proti terorismu trošičku jinak, než jsem měl pocit z předchozích jejich vystoupení a hlavně jejich jednání. Paní Kateřina Jacques údajně prohlásila, že bojovat proti terorismu je objektivně nutné, a mám pocit, že s touto tezí absolutně všichni musí souhlasit. Ale zároveň taky řekla, že terorismus je především kriminální jev a že pouhý válečný akt je v této souvislosti opatřením velmi nedostatečným. V témže článku nebo v téže souvislosti bylo potom řečeno o tom, že budou zelení dnes údajně hlasovat část pravděpodobně podle svého svědomí a část - cituji - jednotně s koalicí. Nevím tedy, v čem je zásadní problém. Bylo by asi někdy vhodné nechat si vysvětlit, jak jsou na tom poslanci se svým svědomím a případně se svou jednotou a koalicí, jestli je to v rozporu. Z toho článku to tak skoro vyplývá.
Ale mě v tuto chvíli spíš zajímá to, že vládní koalice má obavu, že pravděpodobně absolutní jednota ani v této otázce nebude. Tak jako včera večer, tak i teď po obědě zřejmě zaznamenáme alespoň verbální pokusy o to, dostát řekl bych cti a svědomí svého poslaneckého mandátu a nepodřizovat se slepě jen tomu, k čemu mě zavazuje nějaká koaliční jednota.
Vůbec mě nepřekvapilo, jak na to reagovali sociální demokraté. Už ve výboru bylo naprosto zřejmé, že se odehraje něco, čeho jsme svědky pravděpodobně i dnes a ještě si to asi užijeme. A troufám si jenom pochybovat o tom, zda to kolegové trošičku nepodcenili, neboť - opakuji - o tom, že budeme vysílat vojáky do Afghánistánu nikoli do provinčního rekonstrukčního týmu, ale do operace Trvalá svoboda, jsme dostali informaci už na sklonku loňského roku. Bylo tedy poměrně dost času si ujasnit pojmy, promyslet, jaká bude naše reakce. V době, kdy jsme schvalovali už více než čtyři sta lidí pro Afghánistán, už tehdy jsme věděli, že bych jich koneckonců v průběhu roku 2008 mělo být víc než pět set. A teď to tak opravdu vypadá. To jsou prostě věci, které nás nemohou překvapit.
O to víc mě ale teď překvapilo, že sociální demokraté prý budou čekat na to, jakým způsobem se zachovají zelení. Pravděpodobně v duchu svého státotvorného přístupu a v duchu toho, že dojde-li na lámání chleba, tak koneckonců nemůžeme přece našim nejvěrnějším přátelům za velkou louží vyslat nějaký negativní signál a těch několik málo, ale potřebných hlasů pro vyslání našich vojáků do této mise prostě dohromady dáme - promiňte, dáte. Ujišťuju vás, že my se v této situaci prostě zviklat ničím nenecháme a budeme naprosto konzistentní se svými předchozími názory a postoji k těmto záležitostem.
Dovolte mi jednu možná spekulaci, spíš takové doporučení do budoucna. Možná by opravdu stálo za to zamyslet se, zda je relevantní při hlasování o vysílání našich vojáků do zahraničí vždycky uplatňovat ten mechanismus, který tady uplatňujeme, a to znamená používat jen onu stojedničkovou většinu, protože ty mise se opravdu liší. A všichni, kdo víme, o čem je řeč, tak připouštíme bezesporu, že je rozdíl vyslat vojáky do provinčního rekonstrukčního týmu nebo polní nemocnici či chemiky někam, a vyslat někoho do války, do bojové operace. Proto jsem se doslova musel zasmát, když jsem si na serveru aktuálně.cz přečetl, že prý zazněla otázka, co budou ti vojáci dělat. To snad mohou myslet vážně jen ti, kteří opravdu nevědí, o co jde. Ale ti, kteří vědí, o čem je operace Trvalá svoboda, a ti, kteří vědí, o čem je 601. kontingent naší armády, tak velmi dobře vědí, co budou dělat. Budou válčit, budou bojovat. Oni tam nejedou sbírat maliny nebo trhat houby, oni budou opravdu válčit a bojovat. Oni budou nasazeni do těch nejhorších oblastí. Oni budou dělat to, co přísluší hloubkovému průzkumu. Oni se budou řídit hesly, jako je "vyhledej a znič". To je prostě úloha těchto specialistů. Proto máme tuto mimořádně dobře vycvičenou a vybavenou jednotku, aby mohla tyto nesmírně choulostivé a nesmírně náročné úkoly plnit.
Pan generál Páleník, když nás ujišťoval o připravenosti svých lidí, a já ani na vteřinu - znovu opakuji - nepochybuji o tom, že měl ve všem, co říkal, pravdu, tak mimo jiné dodal: Ano, ti lidé tam jedou válčit. Oni budou zapojeni do bojových operací, oni jsou na to připraveni, oni jsou pro to vycvičeni. Oni to dělali už v roce 2004 až 2006 a jsou připraveni to dělat i letos. Takže o tom rozhodně pochyb není.
Paní ministryně Parkanová nám na výboru sdělila, že se počítá s tím, že budou naši Specnaz připraveni k vyslání do Afghánistánu i v příštím roce. Tedy nejenom v roce 2008, ale i v roce 2009. Znovu upozorňuji ty, kteří by to náhodou chtěli přehlédnout, že je stále ještě duben 2008. A až to nastane, budeme se zase divit, budeme překvapeni a budeme zvažovat, jestli tuto misi podpoříme, nebo nepodpoříme. Troufnu si tvrdit, že je žádoucí zabývat se těmi otázkami pokud možno dopředu.
Zaujala mě ještě jedna maličkost. Ve zprávě, kterou nám předkládala vláda, se hovoří, a paní ministryně se o tom také zmínila, o tom, že mezi jednotlivými misemi, tedy mezi misí ISAF a Trvalá svoboda, dochází k jakési kvalitativní změně, že se uvažuje o vyšší, větší spolupráci. A přímo v materiálu je řeč o sbližování - sbližování operací ISAF a Trvalá svoboda. Bylo by velmi, velmi žádoucí, kdyby paní ministryně byla tak laskava a vysvětlila nám, v čem to sbližování bude a jakým způsobem ovlivní toto sbližování další vývoj bezpečnostní situace v Afghánistánu. To je totiž věc, o kterou koneckonců jde především.
Od roku 2001, nebo lépe řečeno od roku 2002, kdy se tím zabýváme, pravidelně každý rok máme příležitost přečíst si ve zprávách, že situace v Afghánistánu je stále stejně složitá, ne-li složitější, že kromě Kábulu vládní síly neovládají prakticky žádnou oblast Afghánistánu. A je skoro jedno, jakým způsobem se tam vojensky angažuje ať už Společenství, ať už Severoatlantická aliance, anebo třeba jenom Spojené státy americké. Prostě na výsledek to prakticky žádný vliv nemá.
***