(15.10 hodin)
(pokračuje Jehlička)
V souvislosti s výplatou finanční náhrady padají návrhy na založení jakéhosi náboženského fondu, kam by se původní majetek církví vložil, postupně rozprodával a výnosy z prodejů by si mezi sebe rozdělily církve, které obsadí kontrolní orgány fondu. Prostředky takto získané by církve a náboženské společnosti mohly použít pouze na přesně vymezené účely. Podle mého názoru by realizace takového řešení zavedla českou společnost zpět do doby, kdy stát znemožňoval soukromé vlastnictví a ingeroval do záležitostí, které s výkonem státní moci nijak nesouvisejí. Ve spojitosti s touto úvahou o zřízení fondu nemohu nevzpomenout osudu Fondu dětí a mládeže a majetku tomuto fondu svěřeného.
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vláda předkládá návrh zákona, kterému věnovala velkou pozornost, mnoho úsilí a mnoho práce. Byl bych velice rád, abyste naši práci nejprve odpovědně posoudili, jak to samozřejmě vždy děláte, ve výborech, a poté rozhodli o jeho dalším osudu.
Paní poslankyně, páni poslanci, děkuji za pozornost, kterou jste věnovali mému vystoupení. (Potlesk.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane ministře. Nyní vystoupí ministr financí pan Miroslav Kalousek. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr financí ČR Miroslav Kalousek Dámy a pánové, pan ministr kultury jako zástupce předkladatelů velmi obsáhle vysvětlil obsah této předlohy. My oba dva - já i pan ministr zemědělství - jsme připraveni na reakce v diskusi a nyní nechceme prodlužovat dobu předkládacího slova. Děkuji.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane ministře. Zeptám se pana ministra zemědělství, jestli chce vystoupit. Ano, chce vystoupit. Prosím, pane ministře, máte slovo. Nyní vystoupí pan ministr zemědělství Petr Gandalovič. Prosím, pane ministře, ujměte se slova.
Ministr zemědělství ČR Petr Gandalovič Vážený pane předsedo, vážená Sněmovno, pan ministr financí mě trochu zaskočil, protože já jsem přece jenom chtěl právě některým otázkám v diskusi předejít a říci, jakým způsobem byla vypočítána hodnota navráceného majetku. Vzhledem k tomu, že se to týká resortu zemědělství, cítil jsem za povinnost v této úvodní části vystoupit. Samozřejmě nikterak se nezdráhám odpovědět potom na příslušné dotazy.
Velmi stručně. Evidence půdy, jak zemědělské, tak lesní půdy, je především evidována státními organizacemi, které tuto půdu mají na starosti. V oblasti zemědělské půdy je Pozemkový fond České republiky, případně národní parky, v případě lesní půdy je to Státní podnik Lesy České republiky, Státní podnik Vojenské lesy a statky, případně opět národní parky. Všechny tyto státní organizace mají ve své evidenci velmi přesně veden přehled o půdě a lesní půdě, která je blokována tím známým paragrafem 29.
Kalkulací ceny zemědělské a lesnické půdy, která vycházela ze studie Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky v letech 1999 a 2001; fakticky se jednalo o dvě studie - jedna z nich se jmenovala Studie dopadu liberalizace nakládání se zemědělskou a lesní půdou z roku 1999, druhá studie se jmenovala Dopadová studie pro oblast volného nakládání se zemědělskou a lesní půdou. Podle těchto studií byla sebrána data o prodeji zemědělské a lesní půdy a vzešly z ní odhadované ceny, které byly samozřejmě podle určitého klíče zprůměrovány tak, aby reprezentovaly rovnoměrným způsobem cenu např. zemědělské půdy, která je v blízkosti velkých měst, nebo naopak která je v odlehlejších oblastech zemědělsky zaměřených.
Celková výsledná cena takto vypočítaná je 134,9 miliardy korun. Pokud - a zase to vychází z přesné evidence majetku od této ceny vypočtené jako celkový majetek církví, náboženských společenství, řádů a kongregací - odečteme hodnotu toho majetku, která se podle návrhu zákona bude vracet řádům a kongregacím, tak tato hodnota tvoří 51 miliard korun, to znamená celková hodnota, která slouží pro výpočet finanční náhrady, o které zde jistě bude řeč, je 83 miliardy korun. To je částka, ke které náš resort spolu s resortem Ministerstva kultury dospěl velmi odpovědným výpočtem vycházejícím z těchto dvou zmiňovaných studií, to znamená jinými slovy - z aktuálního přehledu zaplacených cen za transakce jak v oblasti zemědělské, tak v oblasti lesní půdy.
Zdržím se dalších podrobnějších vysvětlení a jsem připraven vám podrobnosti k těmto výpočtům v diskusi předložit. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane ministře. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení poslanec Petr Bratský. Pane poslanče, prosím, máte slovo.
Poslanec Petr Bratský: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, členové vlády, kolegyně, kolegové, zákon, který dnes začínáme projednávat, se v mnohém ohledu vymyká obvyklé sněmovní rutině. Málokdy můžeme mezi tisícovkami stránek probíraných dokumentů pocítit tep historie tak zřetelně, jako je tomu u merita věci předkládaného návrhu. Jeho smyslem není jen zmírnění majetkových křivd, tedy uzavření jedné kapitoly minulosti, ale i vize budoucnosti spočívající ve zcela nové a moderní době odpovídající úpravě vztahů mezi státem a církvemi.
Není příliš velkou nadsázkou, přirovnám-li tento zákon k dějinné výhybce, ke které dospěl vlak naší společnosti. Ještě i po téměř dvaceti letech, kdy jsme vyjeli z tunelu nesvobody, stagnace a zapomnění, kam nás na desítky let odstavil minulý režim, byla tato výhybka zarezlá a zanesená. K jejímu pracnému vyčištění se odhodlala současná vláda a výrazně tomu napomohla i zodpovědná a velkorysá dohoda mezi církvemi a náboženskými společnostmi působícími aktuálně v České republice.
Ovšem čistit výhybku nestačí. K jejímu přehození na správnou trať směrem k moderním evropským i světovým poměrům mezi státní mocí a svobodou víry je zapotřebí také dostatečné síly, která se opře do páky. Tou silou, jak jsem pevně přesvědčen, disponuje česká parlamentní reprezentace, její synergie zastupitelské moudrosti, kritická reflexe minulosti a - doufám - i předvídavá odpovědnost budoucnosti.
Ano, najde se jistě dost takových, kteří budou chtít opět sypat písek a přehození těchto výhybek zabránit, ale i jim by nemělo být lhostejné to, že pak vlak pojede nezadržitelně dle starého zákona původním směrem. Další šance může být odsunuta o léta, nebo také už nemusí přijít vůbec. Ale stát bude dále stavět budoucnost na zpuchřelých základech starých křivd, prodlužovat právní nejistotu a blokovat nemalý objem majetku využitelný k prosperitě ekonomiky, dál bude financovat chod církví, včetně platů duchovních. A to nejen těch současných, ale i těch z dalších nových církví a náboženských společností, které v příštích letech splní podmínky stanovené dosud platným zákonem, přestože ten byl původně v roce 1949 zamýšlen spíše jako prostředek k perzekuci věřících a v současných podmínkách již jen každým dnem přichází o poslední zbytky své opory v realitě. V realitě společenské, ekonomické i právní.
Navrhovaný zákon ve svých hlavních rysech alespoň částečně napravuje nespravedlnost minulosti, uvolňuje do krevního oběhu hospodářství nezanedbatelný objem dosud blokovaného majetku, do budoucna eliminuje velké množství časově, finančně, společensky a lidsky náročných soudních sporů na nejrůznějších úrovních.
***