(14.50 hodin)
(pokračuje Topolánek)
Bude samozřejmě záležet, protože endogenní faktory odezní, spíše na zmíněných vnějších faktorech, zejména na tom, jestli se nabídka zemědělských produktů a komodit bude vyrovnávat nebo pružně přizpůsobovat poptávce, což je samozřejmě i otázka racionální diskuse v Evropské unii na téma biopaliva a jejich využití. Zjednodušeně. Myslím, že tady platí teze o působení nepřímé úměry mezi mírou racionality řešení našich problémů a mírou inflace, a to platí u nás i v Unii.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji, pane předsedo vlády. Pan poslanec Libý nechce vystoupit. Takže dále vystoupí pan poslanec David Kafka ve věci inflace a cen potravin. (Veselost v sále.) Vidím, že je toto téma někomu k smíchu. Pro mě ne.
Poslanec David Kafka: Dámy a pánové, dobré odpoledne. Přestože ceny potravin zřejmě nejsou jediným problémem inflace, přesto jsou potraviny velmi důležité, zvláště pro některé skupiny obyvatel (ohlas v sále), takže bych se rád zeptal, jak vláda může přímo ovlivňovat ceny potravin, nebo aspoň nepřímo. (Předsedající tiší poslance: Ššššššš.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Vystoupí pan předseda vlády Mirek Topolánek.
Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: Já děkuji. Já musím říci, že mi to nepřipadá tak úplně k smíchu, protože vývoj, když jsem o tom hovořil před chvílí, pokud se nezmění některé faktory, tak nebude lepší, a nesouvisí to vůbec s vlivem české vlády. A pokusím se doložit i to, že to není jenom naše starost. Zabývá se tím samozřejmě celá řada institucí, včetně Evropské rady a OECD.
Na Evropské radě v rámci závěrečných usnesení na první straně, která se týká hospodářských a ekonomických otázek, a budu citovat, abych to řekl přesně, jsou tyto dva body: Globální ekonomický výhled se zhoršil v důsledku hospodářské činnosti USA. Je proto nutné pokračovat v reformním úsilí při zajišťování růstu a zaměstnanosti, v úsilí o prohloubení vnitřního trhu, v koordinaci hospodářské a finanční politiky zaměřené na zajištění makroekonomické stability... a tak dál. A bod tři těchto závěrečných usnesení: K inflačním tlakům přispěl nárůst cen potravin a energií, a je proto třeba se vyhnout politikám narušujícím trh a zabránit možnosti omezení nabídky.
Pokud si přečtete zprávu OECD dneska publikovanou v České republice, tak dospějete k tomu, že inflaci nebere za závažný problém, protože jádrová inflace je poměrně nízká, a bude konstatovat to, co konstatuje česká vláda a centrální banka, Česká národní banka, k této otázce a dalšímu vývoji inflace.
Popíšu samozřejmě, nebo chtěl bych popsat, co může dělat odpovědná vláda pro to, aby působila účinně na co nejnižší tempo růstu cen potravin. Je to poměrně jednoduché z hlediska toho, jak to řeknu, ale složité realizovat a myslím, že předešlé vlády to vědí velmi dobře.
Cílem nebo řešením je usilovat o co nejflexibilnější a velmi otevřený domácí trh se zemědělskými komoditami a potravinami. To se velmi snadno řekne, ale ve společné zemědělské politice Evropské unie hůř realizuje. To znamená jakákoliv bohulibá a dobře míněná omezení, regulace, případně dotace v zemědělství, a my o tom přece víme nejvíce jako nově přistupující země, se zpravidla vždy mine účinkem.
Souběh kvót vyjednaných pro jednotlivé komodity a přímých dotací do zemědělství je naprosto nelogický a řekl bych neekonomický nástroj. A jestli můžeme něco udělat, tak to je už teď na podzim během francouzského předsednictví a potom během našeho předsednictví v příštím roce se pokusit v rámci like-minded, neboli společně myslích zemí, jak bych to přeložil, podobně myslících zemí, se pokusit o redukci zemědělských dotací, o jejich případný přesun do rozvoje venkova, a naše zemědělství tím pádem bude plnit parametry, aby mohlo produkovat levné potraviny pro domácí spotřebitele.
Deformovaný trh má za následek, že spotřebitelé na něm zaplatí dvakrát. Jednou jako daňoví poplatníci, kteří podporují deformaci trhu ze strany státu, zaplatí ze svých daní tuto podporu a podruhé jako spotřebitelé ve vyšších cenách, které deformovaný trh zákonitě produkuje.
To porušování zásad ze strany Evropské unie na trhu se zemědělskými komoditami je pověstné svou přeregulovaností, a dokonce je určitým blokačním faktorem při vyjednávání o otevření evropského trhu v rámci třetích zemí a v rámci jednání s WTO neboli Světovou obchodní organizací. Samozřejmě to má vliv na cenu potravin a samozřejmě to má vliv na vyšší inflaci v České republice.
To nechci říkat všechny další souvislosti a to, jakým způsobem společná zemědělská politika vznikla po válce, kdy měla své opodstatnění, kdy byla například závislost francouzského venkova z 60 % právě na zemědělství. Při mé nedávné návštěvě Athén situace v Řecku byla velmi podobná. Před několika desítkami let 60 % lidí závislých na zemědělství, při vstupu do Evropské unie 30 %, dnes 16, ale pořád samozřejmě je velký zájem na tom, čerpat přímé dotace a vyrovnávat vlastně ekonomickou neschopnost země právě dotacemi přes zemědělskou produkci.
Chci říct, že je dobré se o tom bavit takto seriózně a bavit se o tom, abychom se, až budeme dále schvalovat nějaké zemědělské dotace, vždycky zamysleli nad tím, jestli jdou ve smyslu toho, co naše zemědělství potřebuje, jestli nejsou náhodou protismyslné. Já mnohdy při nařízeních vlády na podporu té či oné komodity mám velkou pochybnost, a proto diskuse tady ve Sněmovně je potřebná.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji, pane předsedo vlády. Pan poslanec Kafka chce replikovat? Ne.
Takže nyní vystoupí pan poslanec Václav Votava s interpelací s tajuplným názvem "vysvětlení pojmu I".
Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo. Pane premiére, já bych chtěl jenom připomenout, že letošní predikce inflace je 6 %. To jenom na doplnění toho, co jste říkal před chvílí.
Pane premiére, superhrubá mzda, váš novátorský ekonomický pojem, prý byla také zavedena pro to, aby zaměstnanec na výplatní pásce viděl, kolik za něj musí zaměstnavatel zaplatit na sociálním a zdravotním pojištění. Je to prý takový psychologický tah. To jsem se dozvěděl od vašich poslanců, poslanců ODS. Z toho tedy zřejmě plyne rada, jestliže se rozhodne někdo požádat o zvýšení platu svého zaměstnavatele, měl by se nejdříve podívat na svoji výplatní pásku, a pak jistě musí uznat, že to již není možné.
Ono to ale s tou superhrubou mzdou bude asi trošinku jinak. Aby z rovné 15procentní slibované daně Občanskou demokratickou stranou voličům před volbami vůbec něco zůstalo a nezanechalo to velkou díru ve státní kase, jak se dostatečně zjistilo, tak jste prostě k hrubé mzdě připočítali ještě sociální a zdravotní pojištění placené zaměstnavatelem, zdanili to 15 procenty, a pak je to opravdu super. A slibovaná 15procentní daň zůstala zachována. Vlk, volič promine, myslím jeho, se nažral a koza, myšleno tím státní kasa, zůstala celá. To ještě dokážu pochopit. Sliby se prostě mají plnit a státní pokladna také. Co na tom, že skutečné zdanění není potom již 15 %, ale je 23 %. Nemýlím se? Co ale stále nedokážu pochopit a nechápu, je to, a nedokážou to pochopit ani občané, proč vlastně máme odvádět daň z něčeho, co není naším příjmem. Daň z daně, to je opravdu unikát.
Dokážete to mně i občanům jasně vysvětlit? Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Votavovi. Mírně překročil limit, ale opravdu mírně, takže jsem ho nemusel napomínat. Odpoví pan předseda vlády.
Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: Já děkuji. Do úvodu musím konstatovat, že už jsem tady řekl jednou, že pokládám za velmi nekorektní, pokud z otázky dané v interpelaci není jasné, čeho se týká. To znamená, že to je možná první poznámka.
Druhá poznámka. Já uznávám, že existují různé koncepty zdanění, které jsou dány politicky nebo ideologicky. Jeden počítá s vyšší mírou progrese, druhý progresi míní snižovat. Nicméně i v rovné dani, ať je koncipována jakkoliv, progrese zůstává zachována, a můžeme si to tady nakreslit.
Superhrubá mzda má samozřejmě i tento psychologický účinek, ale jinak myslím, že je fiskálně neutrální. V tomto smyslu spíše reflektuje fakt, že dnešní rovná daň, která je zavedena v 15 % a možná od 1. 9. na 12,5 %, což je skutečně 23 % reálné taxy, míry zdanění, a 19 % v příštím roce, nicméně i dnešní zdravotní a sociální pojištění dlouhodobě má charakter více než pojištění právě rovné daně.
***