(11.40 hodin)
Poslanec Petr Wolf: Dámy a pánové, nebudu dlouho zdržovat. Chtěl bych trošku apelovat na zdravý rozum. My se na jedné straně snažíme aplikovat anglosaský model vzdělávání, bakalářské, magisterské, doktorské studium. Celkem se nám to daří. Potom zjistíme jednu věc, že vlastně nalákáme nebo nabereme do bakalářského studia lidi, kteří tam jdou za účelem studia programů, které jim nabízíme, a potom zjistí, že to v podstatě nemají k ničemu, protože to nemohou aplikovat do praxe. Připadá mi to velmi kontroverzní. Já bych vás opravdu poprosil, abyste zvážili své rozhodnutí a pustili tento zákon dále. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane kolego. Zeptám se na další přihlášky. Pan poslanec Ohlídal chce reagovat.
Poslanec Ivan Ohlídal: Vážené dámy, vážení pánové, já bych chtěl zdůraznit jednu podstatnou věc, která se netýká jen této novely a zákona o zeměměřictví. Vláda tímto svým negativním stanoviskem vlastně říká něco velmi negativně podstatného - že v České republice bakalářské studijní programy nejsou vysokoškolskými programy, že bakalářský absolvent není vysokoškolák. A to je pro mě dost úděsný argument.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Zeptám se na další přihlášku do obecné rozpravy. Žádnou písemnou totiž nemám k dispozici a nevidím, že by se někdo hlásil z lavic. Končím proto obecnou rozpravu.
Zeptám se na případná závěrečná slova, nejprve pana navrhovatele. Se závěrečným slovem chce vystoupit paní zpravodajka? Nechce.
Není před námi žádný návrh, který bychom mohli podrobit hlasování, myslím tím návrh na vrácení nebo na zamítnutí. Proto se budeme věnovat návrhu na přikázání výborům k projednání. Organizační výbor navrhuje přikázat předložený návrh k projednání výboru zemědělskému. Má někdo jiný návrh na přikázání? Pan kolega Ohlídal se hlásí.
Poslanec Ivan Ohlídal: Já bych si dovolil navrhnout také přikázání školskému výboru.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Další návrhy na přikázání nejsou. Přistoupíme tedy k hlasování.
Zahajuji hlasování pořadové číslo 80 a táži se, kdo souhlasí s přikázáním zemědělskému výboru. Kdo je proti?
Hlasování pořadové číslo 80, přítomno 131, pro 95, proti 4. Návrh byl přijat.
Nyní je před námi rozhodnutí o přikázání výboru pro vědu, vzdělání, mládež, kulturu a tělovýchovu. Zahajuji hlasování pořadové číslo 81 a táži se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti?
Hlasování pořadové číslo 81, přítomno 131, pro 84, proti 4. Také tento návrh byl přijat.
Konstatuji tedy, že návrh zákona jsme přikázali k projednání výboru zemědělskému a výboru vědu, vzdělání, mládež, kulturu a tělovýchovu. Tím končí projednávání bodu č. 31, sněmovního tisku 456, v prvém čtení. Děkuji zástupci navrhovatelů a děkuji také paní zpravodajce.
Dalším bodem, který je před námi, je bod
32.
Návrh poslanců Václava Votavy, Václava Šlajse, Petra Červenky, Josefa Smýkala
a Alfréda Michalíka na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 565/1990 Sb.,
o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 457/ - prvé čtení
Stanovisko vlády jsme obdrželi jako sněmovní tisk 457/1. Prosím, aby za navrhovatele tento návrh uvedl pan poslanec Václav Votava. Prosím.
Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, dovoluji si vám jako jeden z navrhovatelů předložit a uvést tisk 457, kterým je návrh na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších změn a doplňků.
Podle Ústavy České republiky se zaručuje samospráva územních samosprávných celků, jimiž jsou obce a kraje. Podmínkou reálnosti územní samosprávy je vedle jiných okolností zejména ekonomická samostatnost samosprávných subjektů, a to v jejich příjmech a možnostech jejich ovlivnění. Proto též Evropská charta místní samosprávy, jíž je Česká republika vázána, zakládá povinnost členských států zajistit územním společenstvím možnost vlastním rozhodnutím regulovat výši a druh svých příjmů daňového charakteru.
Podle zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, může obec zavést na svém území obecně závaznou vyhláškou místní poplatek z ubytovací kapacity. Místní poplatek z ubytovací kapacity je tradiční formou zajišťování příjmů obcí, který vyrovnává důsledky toho, že v obci celoročně nebo sezónně pobývá větší počet osob, které místních podmínek využívají a z veřejných služeb zajišťovaných obcí také čerpají, avšak obec nezískává tomu odpovídající příjem do svého rozpočtu z podílu na výnosu některých daní, který je obci přiznáván a přidělován podle zákona o rozpočtovém určení daní, kdy kritériem je počet obyvatel hlášených k trvalému pobytu. Místní poplatek z ubytovací kapacity se platí pouze z lůžek v ubytovnách a hotelích, neplatí se z bytů určených k trvalému bydlení, neplatí se z lůžek pronajatých k trvalému bydlení, tedy nepostihuje případy nájemního bydlení osob hlášených v obci k trvalému pobytu.
Dle § 7 odst. 2 písm. b) zákona nepodléhají poplatku z ubytovací kapacity zařízení sloužící pro ubytování pracovníků fyzických a právnických osob, které toto zařízení vlastní nebo k nim mají právo hospodaření. Toto osvobození je stanoveno přímo zákonem, to znamená obec nemá možnost jej nějak změnit nebo k němu přihlížet.
Z povinnosti platit poplatek z ubytovací kapacity jsou tedy vyňaty mimo jiné podnikatelské subjekty, které zajišťují ve svých ubytovnách ubytování svým zaměstnancům. Tato poplatková úleva je nesystémová, protože i ti, kteří v obci přechodně pobývají, a to nikoli z důvodu osobní rekreace, ale z důvodů pracovních, se podílejí na čerpání veřejných služeb obcí bezplatně nebo dotovaně zajišťovaných, využívají tedy infrastrukturu obcí, ale do počtu občanů obce pro účely výpočtu daňového příjmu obcí započítáváni nejsou. Řadě obcí tato situace může působit a také způsobuje výrazný a ekonomicky relevantní nepoměr mezi oficiálně uváděným počtem obyvatel i občanů a skutečným počtem obyvatel nacházejících se v obci.
Tento problém si tedy žádá řešení, byť možná i částečné. Především se vzrůstajícím počtem zahraničních pracovníků, kteří jsou zaměstnáváni v podnicích na území prakticky celé České republiky a zároveň ubytováni v ubytovnách či jiných podobných zařízeních, tedy včetně ubytování v nemovitostech, které jako ubytovací zařízení vůbec nejsou zkolaudována. S těmito zařízeními i s jejich, v uvozovkách, klienty mají obce a města v současné době nemalé problémy, a je třeba také říci, že zejména i zvýšené náklady na odstraňování negativních dopadů těchto problémů týkajících se především využívání veřejných služeb bez úplaty, a jak jsem již uvedl, a to i na úkor řádných občanů a obyvatel obcí a měst. Rovněž nelze nezmínit bohužel problémy týkající se narušování veřejného pořádku, soužití a dalších negativních jevů, ať už to jsou přestupky, drobná kriminalita, alkoholismus, gamblerství a ostatní patogenní jevy.
Na druhé straně vzhledem k tomu, že mnohá ubytovací zařízení nejsou vůbec k těmto účelům zkolaudována a mnohdy v nich žijí především zahraniční pracovníci v naprosto nevyhovujících hygienických podmínkách, umožní dle našeho názoru, nebo může umožnit realizace našeho návrhu i zlepšení situace a životních podmínek těchto pracovníků, ať našich, tak zahraničních.
Osvobození podnikových ubytoven od poplatků z ubytovací kapacity je tedy nesystémové i z hlediska daně z příjmů, kdy některé firmy využívají možnost ubytovávat své zaměstnance na podnikových ubytovnách a financováním ubytovny tak snižují vlastní daňový základ. Poskytnutí levného nebo přímo bezplatného ubytování svým zaměstnancům jim pak umožňuje vyplácet relativně nižší mzdy, přičemž poskytnutý požitek bydlení do daňového základu jejich zaměstnanců odpovídajícím způsobem započítáván není.
***