(10.20 hodin)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Pan premiér chce krátce reagovat na toto poslední vystoupení.
Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: Já se v úvodu té krátké poznámky omlouvám, musím v 10.30 odejít a budeme v té diskusi, doufám, pokračovat v rámci otevřených bodů, které k tomuto problému máme.
Bez toho, že bych reagoval na to ideologické klišé, na ten nános, který jsme tady slyšeli - to bych zřejmě překročil těch 104,7 decibelu - bych řekl několik poznámek.
Ty základny v Evropě jsou dnes ve 14 zemích Evropy, jsou v některých případech - a to také Američané vědí a vědí to ty země - vyčerpány, jejich potenciál je vyčerpán. Tak jak se mění hrozby ve světě, tak se mění i charakter obrany proti nim. To znamená není žádná náhoda, z těch map a z těch podkladů to jasně vyplývá, jsou k dispozici, že právě ve střední Evropě má být umístěn jeden z těchto radarů, a nepokrývá v této chvíli ještě celé území Evropy, je třeba řešit ten jižní cíp Balkánu, který vlastně není řešen touto radarovou základnou, kterou, jak jistě víte, lze zabezpečit tak, aby nikdy nemohla mířit na Rusko. Ta dohoda s Rusy fakticky existuje. To je moje druhá poznámka. To je poznámka, že Ruská federace dnes intenzivně vyjednává o spolupráci na protiraketové obraně, přestože se jí nelíbí. A to je ten geopolitický rozměr umístění raketové základny, interceptorové a radarové, ve střední Evropě.
Třetí poznámka. Ústava České republiky počítá s umístěním vojáků cizích zemí na českém území. V tomto smyslu hovoří zcela jasně. Proto také ty smlouvy musí být ratifikovány jako prezidentské oběma komorami Parlamentu. Já musím říci, že kdybychom byli schopni bavit se o tom věcně, tak by nebylo nutné používat takových ideologických klišé, jako použil můj předřečník.
Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. Jenom jsem dostal informaci, že když je ve sněmovně klid, tak je to zvukové zařízení příliš silné. Takže jenom potvrzuji, že je možno zkusit to snížit o pět decibelů. Budeme tady mít příjemnější prostředí, jak se ukazuje.
Prosím, pane poslanče Paroubku, máte slovo.
Poslanec Jiří Paroubek: Já bych chtěl jenom říci, vážené dámy, vážení pánové, k tomu údaji o těch decibelech. Samozřejmě jsou to zajímavé údaje, ale, dámy a pánové, Sněmovna není nedělní škola. Já bych požádal, pane premiére, abyste, pokud máte někdy poslanecké kluby, požádal poslance vaší strany, aby se zklidnili, a pak také já nebudu muset mluvit tak nahlas. Já mám zájem, aby slyšeli mé argumenty. Budu velmi rád, pane premiére, když tady uslyšíme co nejrychleji - a já doufám, že to bude už na této schůzi - ucelenou zprávu vlády k této problematice, tak abychom se tomu mohli seriózně věnovat.
Chtěl bych prostřednictvím předsedajícího poděkovat panu poslanci Grebeníčkovi. Jsou to zajímavé výroky pana prezidenta Klause a pana europoslance Zahradila. Já se přiznám, že jsem je neznal, a budu jich samozřejmě používat, abych oběma pánům připomínal, že nejenom oni, ale také já mám právo na názorový vývoj. Já věřím, že to vnímají také naši novináři.
Já bych chtěl na druhé straně říci, že ČSSD vidí Spojené státy jako jednoho z nejbližších spojenců naší země. Chtěl bych také připomenout, že jsme přivedli tuto zemi jako vládní stana do NATO, do Evropské unie a do dalších institucí západu. To bych byl rád, aby se nezapomínalo při této diskusi. To ale neznamená, že se svým spojencem musíme souhlasit a priori ve všem.
Já bych chtěl také říci, aby se neopakovaly, vážený pane předsedo vlády, ty nepravdy, které vy používáte, a ty fabulace, kterých používáte vy a vaši spolupracovníci. Tak především moje vláda o té věci jednala pouze jednou, a to v létě roku 2006, a to usnesení bylo velmi opatrné k této věci, nic nerozhodla.
Já bych chtěl také říci, že termín, že to předdohodla vláda ČSSD, je opravdu únavný a nestoudný. Je to únavná a nestoudná nepravda. Je to jakýsi nový zajímavý termín v oblasti mezinárodního práva, jakési předdohody. Nic takového v mezinárodním právu neexistuje.
Já bych chtěl připomenout, že před více než rokem jsem Sněmovně, jednotlivým členům Poslanecké sněmovny, nechal předat záznam velvyslance České republiky ve Washingtonu z jednání ministra obrany ve Washingtonu v této věci, tedy o zájmu Spojených států umístit u nás prvky protiraketové obrany. Ten záznam byl tuším z roku 2002. V tomto záznamu je konstatováno, že se tehdejší ministr obrany Jaroslav Tvrdík vyjádřil, že ta informace, ten zájem ze strany Spojených států nezakládá jakékoliv závazky České republiky, že o těch věcech s konečnou platností rozhodne vláda republiky a Parlament republiky. Chtěl bych znovu připomenout, že první nabídka ze strany Spojených států se objevila až v lednu 2007, prakticky ihned poté, co byla vyslovena důvěra vládě Mirka Topolánka. Takže toto je zjevná nepravda, a pokud někdo toto chce tvrdit, tak říkám, že nestoudně lže.
Stejně tak když mluví někteří představitelé vlády, a já myslím, že to dělá s oblibou místopředseda vlády Vondra, že v létě 2006 bylo se mnou něco projednáváno či dojednáno, co by snad otevíralo cestu k tomu, že by se snad tady mohly umístit jak antirakety, tak tedy radar, tak já říkám, že toto je nepravda, že je to holá lež, abych byl úplně jasný. A je to také jeden z důvodů pro to, proč nejednáme s Občanskou demokratickou stranou také v jiných věcech. Protože vždycky když jednáme, tak se po čase dozvíme, co že jsme to údajně s nimi dojednali.
Já bych, pane předsedo vlády, vám znova řekl - já už jsem to řekl asi třikrát: Buďte konečně chlapi! Když něco chcete, tak řekněte: "Já to chci!" Stejně tak jako my říkáme: "My to nechceme, protože 70 % občanů této země to nechce!" No a kromě toho tady není žádné bezpečnostní riziko. (Sykot v sále.) Děkuji, nemusím mluvit tak nahlas, ušetřím hlasivky pro příští vystoupení. (Veselost.)
Chtěl bych také říci, že neexistuje v tuto chvíli žádné bezpečnostní riziko. Severokorejské rakety - to už jste sami opustili. Pokud jde o íránské rakety - žádné balistické rakety nejsou. Nejsou do nich ani jaderné hlavice. Prostě to je papírový tygr. Pokud se to někdy v budoucnosti bude měnit, tak se změní samozřejmě i náš přístup k té věci.
Takže nic se mnou nebylo dojednáno. A já bych o těchto věcech samozřejmě také informoval náš poslanecký klub. Takže nic takového nebylo známo.
Já bych vám chtěl říci, že kritika zahraniční politiky Občanské demokratické strany - protože já úmyslně nemluvím o vládě České republiky, protože pan Schwarzenberg má minimální vliv na zahraničněpolitickou linii této vlády - není věcí nějakého pragmatismu nebo předvolební rétoriky. Je to věc principiální a zásadní a bude stejná, já vás ujišťuji, před volbami, tedy v tomto období, jako po volbách.
Pokud hovoříte o Slovensku a o ideologicky podbarvených přístupech Slovenska, myslím, že se hluboce mýlíte. Chtěl bych také říci, že Slovensko nebo čeští sociální demokraté a vlastně 70 % občanů této země nejsou kůly v plotě. Podobné stanovisko má také Rakousko. Podobné stanovisko má také například německá vládní SPD, s kterou jsme o tom s panem místopředsedou Zaorálkem měli možnost zhruba před čtrnácti dny na schůzi jejího prezidia za přítomnosti sedmi ministrů německé vlády také hovořit.
***