(18.40 hodin)
(pokračuje Mallotová)
Předložený návrh na odškodnění chce tedy tuto situaci napravit, činí to ale ne vždy jednoznačným způsobem. Není například vyjasněno, kdo vlastně může být osobou oprávněnou žádat o odškodnění, zohledněno není rozdělení Československa. Přesně stanovena není ani výše odškodnění. Návrh na oceňování zanechaného majetku je obtížně aplikovatelný. Stanoveno rovněž není, k jakému datu má žádající osoba vlastnit majetek, zda do 31. ledna 1946, nebo pouze do 29. 6. 1945.
Co se počtu možných žadatelů týče, odhady samotných iniciátorů předložení zákona, Občanského sdružení Podkarpatská Rus, se pohybují mezi 250 až 6500 osobami. Tudíž lze jen velmi těžko odhadnout případný dopad na státní rozpočet.
Domnívám se tedy, že zákon v předložené podobě není pro postoupení do druhého čtení dostatečně propracovaný, a souhlasím s vládním stanoviskem, které návrh zákona odmítá.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní pan profesor Zdeněk Jičínský jako zatím poslední přihlášený do obecné rozpravy. A vidím další. Prosím, pane kolego.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedající, já chci říct pár poznámek k tomuto návrhu zákona. Nepochybuji o dobrých úmyslech navrhovatelů, ale přece jenom je tu známé rčení, kam vedou dobré úmysly nebo co je dlážděno dobrými úmysly. Podívejte se, po 17. listopadu už to první Federální shromáždění, které přijímalo celou řadu zákonů, vycházelo z toho, že se mají odstranit některé majetkové křivdy nebo některé křivdy po 25. únoru 1948, s tím, že důraz byl na tom některé, protože není možné - to myslím je každému jasné - odstranit všechny, a pokud mají být odstraněny, reálně je odstranit nelze, lze je jistým způsobem nějak vykompenzovat finančně, v některých případech bylo možno majetky vrátit, ale samozřejmě v plné míře ty věci vrátit nelze.
Toto je věc, která se vztahuje před 25. únor 1948. Kolegyně Mallotová teď hovořila o té historii. Já netvrdím, že to bylo všechno vyrovnáno v pořádku, to zdaleka takový optimista nejsem, ale přece jenom jisté věci nějak vyřešeny byly. A teď je tady navrhováno něco, co nepočítá s určitými skutečnostmi, a tady se musím přihlásit k tomu, co říkal pan ministr Svoboda. Prostě tehdy bylo Československo, českoslovenští občané, a dnes z části československých občanů jsou občané České republiky. Jak chce Česká republika rozlišovat mezi československými občany ty, kterým by případně mohl vzniknout právní nárok na náhradu, kteří budou žít na území České republiky, a budou to občané slovenského státu dneska? V rámci vypořádání při rozdělování státu tyto problémy nebyly řešeny, protože samozřejmě byla snaha řešit praktické problémy a toto se do praktických problémů tehdy nezařazovalo. Já netvrdím, že to jsou problémy zcela neřešitelné, ale jsou to problémy skutečně po právní stránce velmi komplikované, to má pan ministr pravdu.
Problém obstarat dostatečné důkazy, to je také složitá otázka. Vždyť je to už celou řadu desetiletí. Nevzniknou tu opět nějaké křivdy mezi těmi, kdo nějak odškodněni byli a budou teď odškodňováni znovu? Nebude to dvojí systém odškodňování? Já se skutečně obávám toho - a tady s tím vládním stanoviskem souhlasím, nejsou to jenom drobné formálně právní námitky, ale jsou to námitky věcné, protože schvalujeme-li zákon, který má mít určité majetkové dopady, potom musíme ta ustanovení formulovat přesně, abychom skutečně dali jasný návod pro to, jak se podle toho zákona má postupovat, a abychom opět nezatížili soudy spory, které budou mít těžké řešení, protože nebude jasný podklad pro to, jak soudy mají rozhodovat.
Takže já se skutečně obávám, že dobrý úmysl to nepochybně na straně navrhovatelů je, ale jeho právní provedení je velmi problematické. Prosím, abyste to zvážili, abychom opět nevypouštěli nějaký zákon, o němž předem víme, že je po právní stránce - říkám po právní stránce, nehodnotím opět teď úmysl, který k němu vedl, ale po právní stránce je velmi problematický.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní řádně přihlášený zpravodaj, poté paní kolegyně Dundáčková a paní poslankyně Páralová, jestli jsem správně viděl. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Pavel Hrnčíř: Děkuji. Dovolte mi jen, abych teď využil svého práva jako poslance se vyjádřit k některým ustanovením zákona, trošku ho zhodnotit a přednést v závěru určitý návrh.
Bylo už tady řečeno, že máme před sebou návrh zákona, který hodlá napravovat, možná lépe řečeno zmírňovat určité majetkové křivdy, které měly být zcela určitě napraveny v dávné minulosti. Je zapotřebí říct, že tehdejší komunistický režim se k té nápravě křivd postavil velmi laxně, poplatně své době, kdy musím říct, že nejenom majetek, ale ani základní lidská práva, a dokonce někdy ani lidské životy neměly takovou váhu, jakou těmto atributům klademe dnes. Proto si na jedné straně vážím podpisu pana předsedy komunistického poslaneckého klubu Pavla Kováčika, podpisu určitého tohoto odškodnění. Na druhé straně kdyby odškodnění v odhadované výši 1 mld. korun bylo učiněno na úkor bývalých komunistických potentátů a ne na úkor současného státního rozpočtu, vážil bych si ho určitým způsobem opravdověji.
Bylo již tady řečeno k vlastnímu právnímu stavu nebo vlastní právní úrovni návrhu zákona, ne vždy takovému návrhu, který má dobrý úmysl, samotný úmysl postačuje. Je nutné mít i správný postup a dokonalé zpracování. Troufám si říct, že tento poslanecký návrh nese rysy poslaneckých iniciativ, na které jsme si už zvykli, že jsou nedostatečné v legislativně technickém zpracování. Je vidět, že návrh zákona neprošel řádným resortním připomínkovým řízením ani neprošel Legislativní radou vlády.
Připojuji se ke stanovisku vlády, že návrh má řadu nedostatků. Dovolte mi některé z nich uvést, o některých už byla řeč.
Bylo už tady řečeno, že není jasné, koho všeho bude návrh odškodňovat, zda ty Slováky, kteří žijí už na území samostatného slovenského státu, ale je tady otazník i u dalších občanů, kteří na území České republiky nezůstali a pokračovali do dalších zemí. Víme o občanech, kteří odešli do Izraele, do Brazílie apod.
Není jasná konstrukce odškodnění. Například limitní částka 2 mil. korun se bude vztahovat buď na osobu, nebo se bude vztahovat na případ, anebo na tu nemovitost? To není jasné.
Sporné je i vymezení oprávněných osob zejména v oblasti dědění nároku po zemřelé oprávněné osobě. Vzniká řada otazníků. Mluvil o tom pan ministr Cyril Svoboda.
Pro stanovení cen budov, na které má být poskytnuta náhrada a odškodnění, má být použit podzákonný předpis tehdejšího Ústavu racionalizace ve stavebnictví. To je sporné. Není jasné oceňování majetku, který vznikl po 21. květnu 1938.
Návrh zákona, tak jak byl předložen, předpokládá poskytování údajů z evidence obyvatel, ale ty jsou v informačním systému Ministerstva vnitra teprve od roku 1953. Prokázání československého státního občanství pro vznik nároku na odškodnění je velmi problematické a komplikované.
***