(19.30 hodin)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Petru Bratskému. Nyní bude hovořit pan poslanec Radim Chytka, ale až poté, co vystoupí se svou faktickou poznámkou pan poslanec Václav Exner, a po panu poslanci Chytkovi je přihlášen místopředseda Sněmovny Vojtěch Filip.
Poslanec Václav Exner: Pokud jde o právě řečené vystoupení pana poslance Bratského, chtěl bych vás všechny upozornit na jednu věc. Nedávno proběhly olympijské hry v Athénách. Doporučil bych vám všem seznámit se s tím, jak probíhala výstavba sportovišť a úpravy celých Athén právě v souvislosti s olympijskými hrami, kolik tam bylo protestů a jak byly brány v úvahu. Musím konstatovat, že nikdo se nepostavil proti tomu, co se tam dělo. A kromě řecké levice včetně mnoha demonstrací a protestů se vůbec nic nedělo. Já nejsem proti tomu, aby věci se řešily právně, ale měli bychom stejným metrem měřit všem.
Druhá věc. Mluví-li se o snaze o nenásilné řešení, pak rozhodně poslední události v Tibetu ze strany takzvaných demonstrantů nejsou příkladem nenásilného řešení.
Místopředseda PSP Jan Kasal: To byl pan poslanec Exner a nyní vystoupí pan poslanec Radim Chytka a po něm pan místopředseda Vojtěch Filip jako poslední z přihlášených do všeobecné rozpravy.
Poslanec Radim Chytka: Vážený pane místopředsedo, vážené dámy a pánové, kdybych měl brát doslova některá slova, která tady teď padla k Tibetu, tak by se dalo dovodit, že čtrnáctý dalajláma, nositel Nobelovy ceny, byl posledním otrokářem na této planetě, což si myslím, že není správný logický závěr. Proto navrhuji, držme se faktů.
Desátého března každý rok si připomínáme povstání tibetského národa, které brutálně potlačila Čínská lidová armáda, kdy během několika dnů bylo zabito více než 80 tis. Tibeťanů. Opakuji - více než 80 tisíc Tibeťanů! Tím byla odstartována jedna z největších genocid vůči národu druhé poloviny minulého století. Čtrnáctý dalajláma se musel uchýlit do exilu.
Já se domnívám, že nikomu, kdo demokraticky smýšlí zde v Poslanecké sněmovně, nemůže být lhostejný osud tibetského národa, který dal lidstvu tolik zásadních filozoficko-náboženských děl. Ale o tom dnes nechci hovořit. Já jsem jenom velice krátce chtěl připomenout příběh jednoho tibetského buddhistického mnicha, který se dostal do čínského žaláře. V čínském žaláři byl asi 15 let. V čínském žaláři byl opakovaně mučen, byl opakovaně mlácen, byl opakovaně mlácen nahý a byl mlácen elektrickým obuškem, včetně těch nejcitlivějších míst. Když se z tohoto čínského žaláře dostal, tak se mu povedlo dostat do Indie, kde se setkal se 14. dalajlámou a hovořili spolu o zážitku v čínském vězení. Tibetský buddhistický mnich říkal, že mučení nebylo to nejhorší, co tam zažil v čínském žaláři, že daleko obtížnější pro něj bylo, když o tom večer meditoval, aby odpustil čínským žalářníkům, kteří ho mučili. A jemu se to povedlo.
Já se domnívám, že s ohledem na tento příběh můžeme opravdu přijmout toto velice jemné, velice opatrné usnesení, neboť má-li se vyřešit problém Tibetu, pak každá ze stran musí učinit aspoň krok ke smíru. A když si vzpomenu na příběh onoho tibetského buddhistického mnicha, domnívám se, že tibetská strana ten krok již učinila.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk v pravé části sálu.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Chytkovi. Nyní vystoupí místopředseda Sněmovny Vojtěch Filip.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedající, pane předsedo vlády, členové vlády, paní a pánové, já nebudu opakovat to, co tady bylo řečeno. Jen bych chtěl upozornit některé řečníky, že metoda dvojího metru je jim pravděpodobně vlastní. Chtěl bych říct, že pan ministr Cyril Svoboda tady hovořil o tom, co je a co není v usnesení, a co je korektní a že toto usnesení zcela korektní je. (C. Svoboda: To je!) Já myslím, že o korektnosti….
Pane předsedající, požádejte pana ministra Cyrila Svobodu, ať na mě nepokřikuje. Myslím, že jsme ve slušné společnosti.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Pane ministře, přihlásíte-li se, dostanete slovo!
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Čili chci říct, kdybych viděl opravdu metodu jediného metru, kdybych viděl, že takové věci, které tady byly řečeny, bereme opravdu jako jednotný postup České republiky, tak bych neměl žádný problém. Nemusel bych připomínat některým řečníkům, že se neozvali, když byla genocida v Súdánu, když bylo mučení v Abú Ghrajb, když dodnes pokračuje mučení bez soudu na Guantánamu apod.
Ale chci říct, že si položím jedinou otázku: Komu to slouží? (Kolem řečnického pultu stojí hlouček bavících se poslanců a ministrů.) Je vidět, že někteří - já odbočím, ač to nerad dělám, od svého projevu. Je evidentní, že někteří ministři vlády ČR se rychle poučili od pana premiéra - ztratili vychování. Je mi to líto! Přesto dokončím svůj projev.
Pokud si položím otázku, komu to slouží, ptám se, proč Česká republika má být nástrojem někoho jiného. A v tomto ohledu mi nezbývá nic jiného, než říct: ano, není to korektní, protože pokud by to korektní mělo být, tak bychom museli dávno předtím, než budeme přijímat toto usnesení, přijmout usnesení nejen ke Kosovu, ale k tomu, co se odehrává právě v Turecku, právě v jiných zemích světa, ať už jde o Saúdskou Arábii, Izrael apod. Nikdy nic takového jsme neučinili. Je mi líto, vážené paní kolegyně, páni kolegové, ale v tomto ohledu nemohu sloužit, že bych hlasoval pro toto usnesení.
Mám totiž jedno štěstí. Měl jsem dvakrát možnost ve svém životě hovořit s tlumočníkem s tzv. živým Buddhou. Byl to buddhistický kněz z Tibetu, byl u toho tlumočník z čínštiny do tibetštiny a samozřejmě z češtiny do čínštiny, protože neovládám ani čínský jazyk, ani tibetský jazyk. Byl to rozhovor velmi zajímavý. Zjistil jsem, že tento mnich se dívá na situaci jinak než naši takzvaní ochránci lidských práv v Tibetu. Věřím víc tomuto živému Buddhovi než vám! (Potlesk zleva.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji za toto vyznání. A protože se nikdo do všeobecné rozpravy nehlásí, rozpravu končím a zahajuji rozpravu podrobnou. Hlásí se někdo, kdo by ozřejmil, že tady máme k dispozici usnesení? Ale to můžu klidně udělat já.
Máme k dispozici tisk 113 zahraničního výboru z 22. schůze z 19. března. Myslím si, že není třeba, aby zde usnesení bylo přečteno. (O slovo se hlásí posl. Jacques.) Ano, paní poslankyně a zpravodajka.
Poslankyně Kateřina Jacques: Pane místopředsedo, vážená vládo, dámy a pánové, tento bod byl přerušen minulý týden. Text usnesení zde zazněl a byl také rozdán do všech lavic. Jedná se o text usnesení, které přijal zahraniční výbor. Já pouze připomínám, že ho podpořili všichni přítomní poslanci a poslankyně, pouze tři se zdrželi.
V tuto chvíli vystoupilo v rozpravě devět poslanců a poslankyň.
Já jsem přesvědčena o tom, že text je vyvážený, vnitřně soudržný, politicky konsensuálně vyjednaný, jak nejlépe to bylo možné, s podporou zahraničního výboru, a v tuto chvíli jsem přesvědčena o tom, že jeho přijetím prolomíme dosavadní mlčení této komory Parlamentu, protože Senát už prohlášení k situaci v Tibetu, k stovkám tisíc obětí čínské nadvlády v této autonomní oblasti, přijal, a dostaneme se tak do společnosti jiných demokratických parlamentů všude po světě, které již daly najevo, že jim osud lidí kdekoliv na světě není lhostejný, těch parlamentů, které vyjádřily solidaritu s tibetským národem.
Já děkuji všem, kteří se na přípravě tohoto textu podíleli, děkuji všem, kteří jsou připraveni ho podpořit, a věřím, že se tak zařadíme do společenství slušných lidí, jak už zde v debatě zaznělo. Děkuji.
***