(19.10 hodin)
(pokračuje Konečná)
Připomínám zároveň, že se údaje našich mainstreamovských sdělovacích prostředků, zvláště pak České televize, o nedávných bouřích v Tibetu zásadně liší od informací některých očitých svědků. Ti hovoří nejen o rabování a útocích proti etnickým Číňanům, ale i útocích proti jinověrcům, hlavně proti místním muslimům. Nevím o žádném západním státu, vážení kolegové, kde by v případě takových nepokojů nezasáhla vláda silou.
Jsem samozřejmě pro to, abychom kritizovali každé porušování lidských práv kdekoli ve světě. Co požaduji, je, abychom hodnotili, a ne soudili. A hodnotili se znalostí věci a podle jednotného metru.
Kolegyně a kolegové, buďme k sobě upřímní a začněme tam, kde můžeme něco opravdu změnit, především doma. Česká republika se dnes jako členský stát NATO a Evropské unie podílí na porušování mezinárodního práva tím, že napomáhá rozvíjení územní celistvosti Srbska. I naším jménem jsou v Kosovu potlačována lidská práva tamních Srbů, nemluvě o Židech a Romech. I naší jménem jsou tam násilím rozháněny manifestace.
Navrhuji proto zařadit do navrhované rezoluce pasáž týkající se ochrany lidských práv v srbské provincii Kosovo-Metochie a vyslat delegaci Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky k prozkoumání situace v Kosovu-Metochii, zvláště pak posouzení nepřiměřeného používání síly proti Srbům, kteří se domáhají svých práv v kosovské Mitrovici. Pokud chceme mluvit o univerzálnosti lidských práv, začněme sami u sebe, tady v Evropě.
Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad KSČM.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Kateřině Konečné. Nyní vystoupí pan poslanec Zdeněk Jičínský - ale s faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Jan Schwippel.
Poslanec Jan Schwippel: Děkuji, pane místopředsedo. Dovolte mi jenom stručně zareagovat na to, co zde řekla paní poslankyně Konečná. Domnívám se, že její údaje o tom, kdo uznal či neuznal Tibet, byly správné, ale fakt je ten, že tento stát byl de facto nezávislým státem mezi roky 1912 až 1950 před vpádem Čínské lidové armády.
Další věc. Pokud zde citujeme dalajlámu, samozřejmě existují i jiné zdroje jeho citací, např. v rozhovoru pro New York Times v roce 1985 řekl, že Čína zničila tradiční tibetskou kulturu.
Pokud jde o čínské statistiky, které se týkají počtu obyvatel, chci upozornit na jednu věc: Čínská lidová republika nezahrnuje do těchto statistik vojáky ve výkonné službě. To znamená, jestliže se hovoří o tom, že v Tibetu je dislokováno několik set tisíc vojáků Čínské lidové armády, potom poměry na místě jsou úplně jiné, než zde paní poslankyně uváděla.
Děkuji vám.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji. Pane poslanče Jičínský, je mi to velmi líto, ale paní poslankyně Kateřina Konečná využívá možnosti k faktické poznámce.
Poslankyně Kateřina Konečná: Pane předsedající, dovolte mi jenom krátce zareagovat na pana kolegu Schwippela prostřednictvím předsedajícího. Já to znovu přečtu. Byl to ne žádný statistický údaj, ani jsem si to nevymyslela z žádné kroniky, ale v roce 1948 ministr zahraničí USA George Marshall - pevně věřím, že i vy ho uznáváte - odpověděl, že USA pokládají Tibet za součást Číny. Rok 1948. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Zdeněk Jičínský.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedající, kolegové, kolegyně, v časopisu Pro 51, který možná dostáváte, který má blízko k ODS, hodně tam píše vedoucí tiskového odboru pana premiéra, byl v předposledním číslem rozhovor s jedním českým sinologem - jméno jsem zapomněl, ale můžete si to ověřit. Ten říká, že v české veřejnosti je rozšířen v podstatě nepřátelský postoj k Číně. Dá se to pochopit, protože tak se označuje komunistický režim. A co je spojeno s komunistickým režimem, je samozřejmě hodno odsouzení.
Já jsem si často kladl otázku, protože hnutí za práva Tibetu, za samostatnost Tibetu nebo uznání jeho autonomie apod. je ve světě poměrně rozšířeno a i u nás nedávno kolegové z klubu zelených vyvěsili tibetskou vlajku, děje se tak i na řadě radnic, kladu si často otázku, na kterou samozřejmě žádnou odpověď nemám. Je to otázka, nakolik mnozí, kteří se zasazují za práva Tibetu a Tibeťanů, vědí něco o skutečné povaze toho, jaká je tibetská společnost, že to není jen ten buddhismus, to krásné náboženství, které na řadu západních intelektuálů působí přitažlivě, ale že tibetská společnost znala donedávna takové jevy, jako je otroctví, feudální systém. Na tom to bylo donedávna založeno. To jsou skutečnosti, které vám každý, kdo se tibetskou realitou zabývá, potvrdí.
Mluvíme-li o jednotnosti nebo univerzalitě lidských práv, pak lidská práva už od Všeobecné deklarace lidských práv nejsou chápána pouze jako práva osobní a politická, ale řadí se k nim i práva tzv. třetí generace, to jsou práva sociální, hospodářská, kulturní. Nemůže jít jenom o právo svobody projevu, svobody myšlení, ale musí jít také o právo na svobodu od hladu. Já bych vám doporučil, přečtěte si poslední Zeit, to je liberální týdeník v Německu, kde je velmi obsáhlý článek o situaci v Tibetu, kde se konstatuje něco podstatného - že v Číně, která má 1,3 miliardy lidí, to je v podstatě třikrát tolik co celá Evropská unie, se podařilo, režimu, který se označuje za komunistický, odstranit hlad a podstatně zvýšit životní úroveň stamilionů čínských obyvatel. To jsou skutečnosti podstatné, to nemůžeme v souvislosti s úvahami o lidských právech pomíjet. Nemůžeme přece na tu většinu světa, který je mimo euroatlantickou civilizaci, kam dnes patří asi 12 % lidí, ta většina 85 % lidí nepatří k této euroatlantické civilizaci, tam tato práva, která my považujeme za normální, za samozřejmou součást našeho života, neexistují. V tomto směru Čína z hlediska životní úrovně nebo odstranění základních fenoménů, jako je hladomor apod., učinila mnohem víc než Indie, která má demokratické uspořádání, které je tak v různých souvislostech obdivováno.
Mluvím o tom proto, abychom si uvědomili, že nemůžeme jednoduše naše měřítka a naše hlediska vztahovat na ty společnosti, které teprve v posledních desetiletích se dostávají na cestu modernizace.
Přečtu vám zde něco, co byste měli brát v úvahu, protože to je názor velmi moudrého člověka, významného německého státníka a politika Helmuta Schmidta. Helmut Schmidt v době, kdy byl ve funkci, kdy byl německým kancléřem, už jsem zde o tom hovořil, patřil spíše k pravé části sociální demokracie. Ale je to kniha, jmenuje se Mächte der Zukunft čili Mocnosti budoucnosti, píše tady něco a tady mluví i o zelených, byť o německých: Mnozí Američané a také někteří evropští intelektuálové a v Německu někteří zelení se cítí morálně legitimováni držet Číňanům výtky v otázkách demokracie a lidských práv. Chybí jim respekt před jinou kulturou vyvíjející se po tisíciletí. Chybí jim také vědomí toho, že nad namáhavým vývojem západní kultury a jejích vlastních dějin rovněž leží hrozné stíny.
***