(19.00 hodin)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Pane poslanče, promiňte, že vám vstupuji do vaší řeči, ale jsem veden jedním ustanovením jednacího řádu a tím, že řada poslanců mě na to upozorňuje. My projednáváme bod Návrh prohlášení Poslanecké sněmovny u příležitosti 49. výročí povstání v Tibetu. Já bych velmi prosil, abyste pochopil mou složitou situaci a pokud možno se koncentroval na právě projednávaný bod.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážený pane předsedající, já jsem v úvodu citoval z tohoto prohlášení a snažím se kvalifikovaně osvětlit těm, kteří o to stojí, že je to přinejmenším problematické.
Takže jestliže mám jít pomalu a jistě do finále, tak připomenu ještě jednou, že pokud bych měl teď tady parafrázovat nedávné výroky Václava Havla o vděčnosti a bezvýhradné a slepé české poslušnosti vůči americkému privatizátorovi mezinárodního práva a lidských práv, pak jeho nohsledové zde ve Sněmovně po nás žádají: nepoužívejte vlastní hlavy a přidejte se k naší hře, jinak vás dáme do klatby. (V sále je stále šum. Předsedající: Ššššš.)
V té souvislosti se ptám: Jsme zde, v této Sněmovně, připraveni vnímat i něco jiného než to, co si přeje vláda Spojených států, případně ta část Američanů a Evropanů, která je dodnes přesvědčena o vlastní vyvolenosti a o výlučném poslání bez ohledu na historický a kulturní vývoj a mezinárodní právo?
Dámy a pánové, nyní posuzujeme zcela zjevně nevyváženou politickou rezoluci, která precedentně posouvá Sněmovnu k určitému stylu tvorby oficiální zahraniční politiky. Jsem proto nucen znovu se ptát: Posoudíme zde věcně a realisticky všechny historicky vzniklé poměry všech členských států OSN, a abychom se vyhnuli podezření z politické účelovosti, tak v první řadě těch, se kterými sdílíme spojenecké závazky? Přiznáme při tomto posuzování těm ostatním alespoň taková práva jako sobě a vlastním spojencům?
Předkladatelé z určitých sobě vlastních důvodů, které nám nijak racionálně neobjasnili, navrhují zabývat se přednostně a výlučně problematikou Čínské lidové republiky a její autonomní oblasti Tibetu. Osobně je jistě právem kteréhokoliv poslance zabývat se čímkoliv. Pokud ale jde o oficiální zahraniční politiku českého státu, je na místě klást i následující otázku: Je problematika historického a současného postavení autonomní oblasti Číny, tedy Tibetu, něčím nadřazena například problematice postavení Kurdistánu a Kurdů ve spojeneckém Turecku nebo postavení Palestiny a Palestinců v případě spojeneckého Izraele? Obávám se, že chce-li někdo mluvit o kulturní genocidě, pak to platí právě o tom, co se odehrává z vůle turecké či izraelské vlády vůči Kurdům nebo Palestincům.
Dámy a pánové, mohu, když už se zabýváme srovnáním, uvést postavení jedné etnické skupiny z období šedesátých let minulého století, kterou historici a ekonomové charakterizovali - cituji: "Nezaměstnanost populace byla desetkrát větší než celonárodní průměr. Dožívali se o dvacet let méně, než byl průměrný věk zbytku populace. A procento sebevražd bylo stokrát větší než u bělochů." Byli to, dámy a pánové, na území nejvyspělejší země světa, na území Spojených států žijící Indiáni. Bylo by jistě spekulací uvažovat, jestli by na území Spojených států pod péčí vlády dopadli lépe Kurdové, jejichž strašlivé bezprávní postavení na území Turecka je obecně známo.
Jsem přesvědčen, když nám nyní nenabízejí předkladatelé tak kritické téma, jako je národní, kulturní a fyzické přežití Kurdů či Palestinců, že nejsou ve svém úsilí poctiví. Pokrytecké měření historie, složitosti historického vývoje a současnosti dvojím metrem, obcházení nejvíce kritických problémů určitého druhu svědčí o politické účelovosti. Máme-li poměřovat státy a národy, jejich vývoj a vztahy, nedívejme se do křivého zrcadla a nevzdávejme se vlastního rozumu tváří v tvář necivilizovaným zájmům a hře Spojených států. I to je důvod, proč posuzované prohlášení k situaci v Tibetu nepodpořím.
Dámy a pánové, za rozumné však považují prohlášení tibetského duchovního vůdce Dalajlámy, který sám byl překvapen projevy pogromu na čínské a muslimské obyvatele Lhasy. Násilí je proti lidské přirozenosti. Cituji jeho slova: Neměli bychom podněcovat žádné protičínské nálady. Musíme žít jeden vedle druhého. Pokud si Tibeťané nadále zvolí cestu násilí, budu nucen rezignovat. - Dámy a pánové, kéž by si jeho slova osvojili i iniciátoři posuzovaného prohlášení a vyvarovali se dalšího účelového zastírání skutečnosti.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Tak to byl pan poslanec Miroslav Grebeníček. Nyní vystoupí paní poslankyně Kateřina Konečná a připraví se pan poslanec Zdeněk Jičínský.
Poslankyně Kateřina Konečná: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, díky chystané olympiádě v Pekingu letos s větší intenzitou než v předcházejících letech zneužívají někteří politici otázku Tibetu k osobní prezentaci a protičínským kampaním. Činí tak bez znalosti historických, ekonomických i demografických souvislostí. Připomínám jen, že nejméně od 13. století je Tibet tak či onak připojen k Číně a že v něm vždy existovaly frakce, které si toto připojení přály, a frakce, které byly proti. Bylo by zajímavé dozvědět se, který z dnešních obdivovatelů Dalajlámy by chtěl žít v teokratickém režimu postaveném na feudálních vztazích a vykořisťování otroků.
Připomínám, že britská koloniální jednotka o síle tří tisíc vojáků v doprovodu sedmi tisíc šerpů vtrhla nikoli poprvé do Tibetu roku 1903 a donutila čínské jednotky stáhnout se přes Indii. Tibetské vojáky pak Britové masakrovali díky převaze ve vojenské technice. Podle některých zdrojů při obsazování zahynulo pět set tibetských bojovníků, podle jiných okolo patnácti set. Ani tehdy ovšem nebyla samostatná státnost Tibetu mezinárodně uznána. Londýn tuto ideu striktně odmítl ještě v roce 1945. Ještě při povstání mnichů proti vzniku civilních škol s výukou angličtiny a odvážením dětí na školy do Británie byly za pomoci britských jednotek stovky mnichů zabity a vůdce povstání ještě před soudem nečekaně zemřel ve vězení. V roce 1948 ministr zahraničí USA George Marshall na přímý dotaz odpověděl, že USA pokládají Tibet za součást Číny. Takový byl Tibet před příchodem Čínské lidové osvobozenecké armády v roce 1950.
V současné době více než 90 % tibetského rozpočtu pochází z netibetských zdrojů, což nejen pomáhá sociálnímu rozvoji Tibetu, ale i životu armády více než 45 tisíc mnichů v této autonomní oblasti v zemi s 2,5 milionu obyvatel. Od roku 2002 se DHP na hlavu v Tibetu téměř zdvojnásobil. V Číně žije 56 etnických skupin, ovšem v Tibetu je více než 90 % obyvatel tibetské národnosti. Pro srovnání uvádím, že na Havaji je přibližně pouze 9 % obyvatel zařazováno do skupiny původní obyvatelé Havaje či ostatních pacifických ostrovů.
K poznámce pro naše přátele ze Strany zelených, kteří tak milují politické exhibice. Anexe Havaje Spojenými státy oficiálně proběhla v červnu 1898. Za dva měsíce tedy můžete vyvěsit v oknech Sněmovny vlajku Havaje. Pokud to uděláte, budeme vám univerzalitu a nedělitelnost lidských práv opravdu věřit.
***