(17.20 hodin)
(pokračuje Langer)
Mohu říci, že v rámci meziresortního připomínkového řízení jsme obdrželi celkem 117 zásadních připomínek. Každý z vás - a je tady řada z nás, kteří naplňují to kouzlo demokracie, že jednou je ten ve vládě, druhý v opozici, poté naopak, mají zkušenost z exekutivy - ví, co znamená pojem zásadní připomínka. Bylo shrnuto 117 zásadních připomínek u zákona o policii a 170 zásadních připomínek ke změnovému zákonu. Drtivá většina z nich byla vypořádána a já považuji toto číslo za důležité zmínit proto, aby bylo jasné, jak rozsáhlý materiál je, jak obsáhlé a detailní diskuse prodělal a má za sebou.
Chtěl bych poděkovat všem, kteří se podíleli na spolupráci, kteří - věřím - se budou i nadále podílet na spolupráci na realizaci této historicky nejzásadnější a největší proměny naší policie. Současně se omlouvám všem poslancům a senátorům, kteří nejsou úplně spokojeni s tím, jaká je výsledná podoba tohoto legislativního dokumentu. Je to proto, že vějíř názorů byl a je tak rozsáhlý, že nebylo dost dobře možné stoprocentně vyhovět každému, protože řada připomínek šla proti sobě. Z logiky věci není možné v tuto chvíli vyhovět všem.
Co chci zdůraznit, je metoda, kterou jsme použili. Legislativní část reformy byla původně koncipována jako dvojice zákonů, z nichž jeden měl charakter ústavního zákona o vnitřní bezpečnosti, druhý zákon o Policii České republiky. My jsme provedli velmi detailní legislativní analýzu těchto dvou metod, nebo této metody legislativního uchopení této části reformy. Došli jsme k závěru, že není vhodné a není optimální formulovat obecný zákon o vnitřní bezpečnosti, který by měl charakter lex specialis. Aby měl vůbec nějaký smysl, měl by mít spíš víc než prostý zákon charakter zákona ústavního, a ústavní zákon, v tomto smyslu příliš detailní, byl shledán jako nevhodný. Proto jsme se rozhodli jít cestou nerozšiřování zákonů a cestou nového zákona o policii a řadou novel jednotlivých existujících zákonů, neboť jsme přesvědčeni, že mnohdy ďábel ukryt jest v detailu a spíše než formulace nových zákonů, které s sebou nesou rizika, že se ocitnou v kontradikci s již existujícími, jsme šli cestou zpřehlednění, vyčištění, upřesnění existujících právních norem, které se tím či oním způsobem dotýkají činnosti policie a oblasti vnitřní bezpečnosti.
Již jsem zmínil, že celá reforma vycházela z deseti základních pilířů. A tady mohu prohlásit, že každý, kdo měl zájem se s nimi seznámit, tu možnost měl, a to ať již mimo resort vnitra, tak uvnitř resortu Ministerstva vnitra, zejména uvnitř Policie České republiky. Byl zřízen speciální web, na kterém měli možnost jednotliví policisté se účastnit diskuse, předkládat svá stanoviska a pozměňovací návrhy. V tomto smyslu mohu říci, že i takováto diskuse byla velmi bohatá.
Oněch deset pilířů se dá shrnout do čtyř, resp. pěti základních oblastí, které upravují tyto právní normy, které jsou vám zde dnes předkládány.
Za prvé je to nová organizační struktura policie. Návrh zákona předpokládá, že nejpozději k 1. lednu 2012 projde policie zásadní změnou organizační struktury ve smyslu zřízení 14 krajských policejních ředitelství, tak aby organizační členění policie kopírovalo územně správní členění České republiky. Zde chci zdůraznit, že v tomto smyslu máme dohodu s Ministerstvem spravedlnosti postupovat koordinovaně tak, aby současně tam, kde je plánován vznik nových krajských ředitelství, také byly uváděny v život nové krajské soudy.
Tato organizační změna má ale ještě hlubší promítnutí se dovnitř struktury policie. Jestli policii něco v tuto chvíli trápí, je to neefektivní organizační struktura, a zjednodušeně řečeno, "příliš mnoho velitelů". Na jednoho velitele máme osm policistů. Máme-li 47 tisíc tabulkových míst, musíme si položit otázku, zda skutečně nemáme příliš mnoho velitelů. Tato změna organizační struktury, o které hovořím, samozřejmě s sebou ponese změnu v oblasti řídicí struktury Policie České republiky, nicméně chci zde zdůraznit, chcete-li, píchnout se do prstu a vlastní krví podepsat tezi, že se v žádném případě nedotkne výkonných útvarů Policie České republiky. Tam, kde jsou obvodní oddělení, zůstávají obvodní oddělení. Tam, kde jsou jednotlivé výkonné útvary policie, SKPV, zůstávají tyto výkonné útvary.
Jestli něco občané potřebují, jsou to policisté v přímém výkonu služby. Je jim jedno, jestli v okresním městě sedí okresní ředitel, který má tři náměstky a za sebou velmi rozsáhlý administrativní aparát. Jestli něco zajímá policisty, je to, aby měli dostatečně dobře zajištěn výkon služby z pohledu personální, ekonomické, logistické, aby jich bylo co možná nejvíce ve výkonu, aby měli co možná nejpřesněji definované pravomoci a co možná nejméně zbytných činností, které policista v uniformě se služebním průkazem, pokud uniformu nemá, vykonávat vůbec nemusí.
Tedy nová organizační struktura. Tady chci garantovat, že by bylo absurdní, abychom měli za cíl zřídit nová krajská ředitelství a přitom ponechali stávající organizační strukturu tak, jak je. To bychom naplňovali onu slavnou metodu Járy Cimrmana - dopravování horníků do dolů. Tedy vytvářeli bychom nové řídicí struktury a najednou bychom zjistili, že máme víc řídících pracovníků, než je tomu dosud. A opak je pravdou, opak je záměrem.
Druhý směr, kterým jdeme na základě definice deseti pilířů, je nový ekonomický model řízení policie. Nevím, jestli víte, že policie jako instituce, která má zhruba 50 tisíc zaměstnanců, má rozpočet 36 miliard korun, má tak definované kompetence, že o nákupu nebo prodeji dvou metrů čtverečních chodníku před obvodním oddělením v té či oné obci musí rozhodnout ministr vnitra. K tomu, aby mohl policejní šéf koupit dva metry pozemku, musí vytvořit takhle tlustý spis (ukazuje), který postoupí ekonomickému náměstku na krajské správě, ten k tomu přidá další část, takže ten spis vypadá následovně (opět ukazuje), následovně dva metry pozemku putují na Policejní prezidium, z Policejního prezidia přijde na Ministerstvo vnitra již ne takový, ale takovýto materiál (opět ukazuje). Ministr vnitra rozhodne o prodeji nebo nákupu dvou metrů čtverečních pozemku. Myslím, že to je absurdita, která je do nebe volající. Myslím, že každý rozumný člověk ví, že takto firma ve třetím tisíciletí skutečně fungovat nemůže.
Druhou věcí, kterou chceme zásadním způsobem změnit, je spojit odpovědnost za výkon policejní služby se zajištěním podmínek pro výkon této služby. Vzpomínáte si - a já jsem o tom zde hovořil v minulosti - na bohužel slavné případy, kdy se v zimě, když napadl sníh, zjišťovalo, že v zimě padá sníh a že je dobré jezdit se zimními pneumatikami, a nebyly zimní pneumatiky. Je to dáno tím, že policejní ředitelé sice odpovídají za výkon policejních činností v teritoriu, ale o tom, kolik peněz, na co, v jakém rozsahu, s jakým zaměřením na priority, nerozhodují oni, ale anonymní úředníci na Policejním prezidiu v Praze.
Jestli něco má logiku, tak spojit v jedno odpovědnost za to, kdo, kde, jak, jakým způsobem slouží, s tím, jakým způsobem, co jsem udělal a zajistil pro dobré podmínky, aby tuto svoji práci mohli splnit. Jinými slovy - nový ekonomický model řízení znamená spojení odpovědnosti nejen za výkon, ale také zajištění tohoto výkonu služby. Není možné chtít po policejním řediteli, aby za něco odpovídal, když podmínky pro to mu definuje někdo, komu je úplně jedno, jestli je v tom či onom kraji dostatek policistů, jestli v Praze, máme-li vysoké podstavy policistů, potřebuje mít policejní ředitel možnost nastavit např. zvláštní příplatek jako svoji prioritu tak, aby mohl nabrat nové síly, když administrátor na Policejním prezidiu za tu situaci v Praze nebo v jiném kraji není vůbec odpovědný.
***