(17.40 hodin)
(pokračuje Bebarová-Rujbrová)
Ať si český stát nastaví pevná a klidně i přísnější pravidla pro svoji vízovou politiku tak, aby ti, kteří k nám přicházejí, sem přicházeli v úmyslu pomoci a pracovat nejen pro sebe, ale i pro Českou republiku, ale ať tato pravidla neumožňují některým jedincům se právě z těchto povinností vymanit poskytnutím příslušného úplatku.
Druhým protikorupčním tématem návrhu je eliminace falešných dokladů o zdravotním pojištění cizinců. Jistě i o těch jste už slyšeli. Byly předmětem diskuse, kdy některé skupiny cizinců při prodlužování povolení víz cizincům žijícím na území České republiky vydávaly a podle mých informací vydávají doklady o zdravotním pojištění, které následně cizinecká policie akceptuje jako doklad potřebný při rozhodování o povolení víz. Připomínám, že pouze v roce 2006 nedoplatky cizinců na zdravotní péči činily 37,6 mil. korun.
V této souvislosti bych se ráda vyjádřila ve stručnosti k připomínkám ve stanovisku vlády, která namítá byrokratizaci procesu udělování víz. Já si nemyslím, že byrokratizace je vždy špatná. V tomto případě úplná debyrokratizace vytváří prostor pro korupci. Stejně tak, a to už jsem řekla, předkladatelé nesouhlasí s tvrzením vlády, že bychom nějakým způsobem chtěli zavést právní nárok na udělení víz, to v žádném případě. A pokud potom vláda poukazuje na možný rozpor s právem Evropského společenství, ráda bych poukázala na stanovisko Parlamentního institutu, které ve svém závěru konstatuje, že navrhované změny ke změně zákona o pobytu cizinců jsou slučitelné s právem Evropského společenství.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Zuzce Bebarové-Rujbrové a prosím, aby se slova ujala zpravodajka pro prvé čtení, kterou je paní poslankyně Kateřina Jacques. (Není přítomna v sále.) Takže prosím někoho z klubu zelených, zda by se pokusil… (Poslankyně Jacques vchází do sálu.) Paní zpravodajka Kateřina Jacques přednese svou zpravodajskou zprávu. Prosím o klid!
Poslankyně Kateřina Jacques: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já se omlouvám za zpoždění, a dovolte mi, abych vás upozornila na to, že se jedná o drobnou změnu, a doporučuji přikázat tento sněmovní tisk výboru pro bezpečnost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Jacques. Otevírám obecnou rozpravu. Mám dvě přihlášky. Jako první vystoupí pan poslanec Zdeněk Maršíček, jako druhý pan poslanec Jan Hamáček.
Poslanec Zdeněk Maršíček: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, dovolte mi, abych jako jeden z předkladatelů řekl několik slov k novele zákona o pobytu cizinců na území České republiky a ke stanovisku vlády k tomuto tisku.
Vláda a ministerstvo nereflektují dlouhodobě nejkritizovanější aspekt české migrační politiky, a to problematiku přístupu pracovníků cizinecké policie k cizincům a její netransparentní postup v jednotlivých řízeních. V současné situaci tedy nepřispívá ani skutečnost, že větší množství řízení upravených v zákoně o pobytu cizinců je vyňato z působnosti správního řádu a neexistuje obecná úprava, kterou by se tato řízení řídila. Rozhodovací praxe jednotlivých oddělení služby cizinecké policie se pak liší, což vede ke značné právní nejistotě, jak je i uvedeno ve zdůvodnění projednávaného návrhu zákona. Dle zkušeností závisí úspěch cizince při jednání s pracovníky služby cizinecké policie velmi často na jeho argumentační schopnosti či na tom, zda je při jednání přítomen právní zástupce, neuvažujíc o možném korupčním jednání ze strany některých úředníků zastupitelstev. Za vízum do Česka dávají Vietnamci až 10 tisíc dolarů. V Česku oficiálně pobývá 48 tisíc Vietnamců, dalších 10 až 20 tisíc je zde ilegálně bez potřebných dokladů. Většina z nich se do České republiky dostala poté, co sehnala právě oněch 8 až 10 tisíc dolarů.
Charakteristickým rysem a společným jmenovatelem prakticky každé novely, kterou předkládá vláda, je další omezování práv migrantů a jejich plošná kriminalizace. Bylo předloženo celkem k této problematice 17 novel. Je tak trochu nelogické, že zatímco podmínky pro rozhodnutí o doporučení zastupitelského úřadu, to je § 53 odst. 2, které je ale pak rozhodující pro rozhodnutí policie nebo zastupitelský úřad, je stanoveno naprosto vágně a nejsou blíže formalizovány pro následné rozhodnutí policie nebo zastupitelský úřad, jsou pak podmínky precizně stanoveny v § 56. Stanovisko vlády sice konkrétně nezdůvodňuje odmítnutí vypustit ustanovení § 57 odst. 4. Z kontextu celkového zdůvodnění vyplývá, že odmítnutí vypustit ustanovení § 57 odst. 4 souvisí s odvoláním na skutečnost, že řízení o udělení víza není řízením správním, a není tedy nárok na nahlížení do spisu. To by ovšem nemělo být důvodem paušálně ve všech případech zakázat, aby žadatel se stanoviskem příslušného orgánu byl seznámen. Ne ve všech případech totiž existují či mohou existovat obavy o bezpečnost pracovníků zastupitelských úřadů. Práci zastupitelských úřadů lze řídit interními směrnicemi, a nikoliv přímo zákonem, který pak může mít negativní vliv v konkrétních situacích. Práce ambasád je dlouhodobě velmi kritizovaná pro svou netransparentnost a toto ustanovení pod rouškou bezpečnostních opatření prohlubuje nekontrolovatelnost práce úředníků při udělování víz. Ostatně odst. 4 § 57 zákona 326/1999 Sb. existuje teprve v souvislosti s novelou č. 379/2007 a jeho zařazení vyvolalo negativní ohlas v diskusi, z čehož je vidět, že Ministerstvo vnitra a vláda se silou snaží držet svého stanoviska.
A naprosto nepochopitelné se jeví odmítnutí jednoduché úpravy § 180 písm. i) zákona 326/1999 Sb., které směřuje k omezení podmínek pro nekalé jednání fyzických nebo právnických osob, zaměření na obcházení podmínek stanovených pro pobyt na území České republiky. Navrhované řešení by mohlo omezit černý trh obchodníků se zdravotními pojistkami, či už falešnými nebo propůjčenými k podání žádosti i vízum. O tomto problému na upozornění pojišťoven, které působí legálně na českém trhu, Ministerstvo financí jako příslušný ústřední správní úřad a Česká národní banka jako úřad dohledu v pojišťovnictví vědí a požadují jeho řešení.
***