(17.30 hodin)
(pokračuje Braný)
Když uděláme určitý exkurs do situace, která je v zahraničí, tak zjistíme, že především je nutno zdůraznit, že v západní Evropě jsou hotovostní transakce omezeny pouze ve třech zemích. Proč o tom hovořím. Já potom dojdu k tomu možnému řešení do budoucna, které nenavrhuji samozřejmě hned řešit touto novelou. Náš zákon č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti, tedy rozhodně nelze označit za harmonizační novelu. Je uplatňován pouze ve třech zemích Evropské unie. Ve všech těchto třech zemích právní řády zakazují provádět platby v hotovosti nad určitou hranici. Například ve Francii byla původně pro nepodnikatelské subjekty takovou hranicí částka 150 tisíc francouzských franků, snížena posléze na 50 tisíc francouzských franků a před několika lety dokonce na 20 tisíc francouzských franků. Pro podnikatelské subjekty ovšem ve Francii platí hranice čtyřikrát menší, to je pouhých 5 tisíc francouzských franků. Obě výše uvedené částky samozřejmě se dnes přepočítávají na eura. Belgie stanovila tuto hranici na 25 tisíc eur a Itálie na 20 milionů italských lir, dnes přepočítávané na eura.
Zajímavý, řekl bych, že velice inspirující příklad přináší legislativa USA, která zavedla naproti tomu za účelem omezení plateb v hotovosti již v sedmdesátých letech minulého století institut tzv. povinné registrace plateb. Povinná registrace plateb představuje sice řešení nepochybně nákladné, nicméně zdá se, že účinnější, protože stejný přístup zvolily ekonomicky liberální instituty v USA nakonec i pro přehled dovozu a vývozu v hotovosti z ciziny a do ciziny.
Co říci k navrhované novele. Vztah ke státnímu rozpočtu je neutrální, projednávání ve výboru bylo doporučeno organizačním výborem přikázat rozpočtovému výboru. Tady jako zpravodaj si myslím, že to je postačující z mého pohledu přikázání.
Jako zpravodaj k tomuto návrhu bych chtěl říci na úvod debaty, že podporuji propuštění tisku č. 388 do druhého čtení, vzhledem k výše uvedenému potom v rámci druhého čtení uplatnit pozměňovací návrh, který by podpořil vládní záměr. To jsou ty dvě výhrady legislativně technické. Třetí vládní připomínku ovšem odmítnout a naopak podpořit záměr předkladatele tisku ve věci možnosti uložení či neuložení pokuty kontrolním orgánem.
Zároveň bychom mohli mít ambici vyzvat vládu k urychlenému vypracování nového zákona, který by vycházel z institutu povinné registrace plateb, tedy identifikace plateb, rozumí se identifikace osob předávajících a osob přijímajících v hotovosti a výše této hotovosti s cílem nahradit poměrně kontraproduktivní z hlediska účelovosti, jak jsem se stručně snažil říci, to omezení plateb v hotovosti. Protože samozřejmě v té diskusi zejména neodborné veřejnosti je tento zákon víc chápán jako lobbistické zákonné opatření, které nahání klienty do bank, kde musí tyto transakce provádět, než tou odpovědností. Každou transakci si musí každý sám identifikovat navzájem a kontrolní orgány velmi přesně a dobře dohledávají problémy, které by v této oblasti vznikly. V tom jsou výjimečně zkušenosti ve Spojených státech amerických následováníhodné a efektivní.
Děkuji za pozornost jako zpravodaj. Zatím vše.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Petru Branému coby zpravodaji pro prvé čtení. Otevírám rozpravu. Nikdo se do rozpravy nehlásí, takže rozpravu končím. Protože nezazněl návrh ani na vrácení ani na zamítnutí, budeme se věnovat návrhu na přikázání.
Organizační výbor doporučuje návrh k projednání rozpočtovému výboru. Má někdo nějaký další návrh? Pokud ne, tak zahajuji hlasování pořadové číslo 36. Táži se, kdo souhlasí s doporučením k projednání rozpočtovému výboru, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ano. Kdo je proti?
Děkuji. Hlasování skončilo. Hlasovalo 153 poslanců, 110 bylo pro, jediný proti. Návrh byl přijat.
Mohu ukončit první čtení této předlohy s poděkováním panu poslanci Doktorovi a panu poslanci Branému.
Nyní, dámy a pánové, budeme projednávat bod 28, což je
28.
Návrh poslanců Zuzky Bebarové-Rujbrové, Františka Bublana
a Zdeňka Maršíčka na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 326/1999 Sb.,
o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 403/ - prvé čtení
Stanovisko vlády máme k dispozici jako tisk 403/1. Prosím paní poslankyni Bebarovou-Rujbrovou, aby se ujala slova.
Poslankyně Zuzka Bebarová-Rujbrová: Děkuji. Pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, v uplynulém roce jsme přijali obsáhlou novelu zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, a to v souvislosti se vstupem České republiky do schengenského prostoru. Tato novela převzala některá doporučení Evropské unie a zpřísnila podmínky pro pobyt cizinců v České republice ve snaze zabránit zneužívání výhod, které předchozí úprava poskytovala. Pokud v poměrně krátké době navrhujeme novelu tohoto zákona, není to z toho důvodu, že bychom chtěli prosadit některé změny, které se nám nepodařilo prosadit v souvislosti s projednáváním novely vládní.
Návrh zákona, který vám jménem spolupředkladatelů předkládám, má jedinou ambici, a to vytvořit legislativní překážku korupce a organizovaného zločinu, z nichž jsou podezíráni - a podtrhuji, že nehodnotíme, do jaké míry důvodně - pracovníci českých zastupitelských úřadů, policie, ale i cizinci zapojení do organizovaného zločinu v souvislosti s vízovou politikou České republiky. Jistě jste zaznamenali, že v minulosti bylo opakovaně vyslovováno podezření z vyžadování úplatků v souvislosti s vydáním doporučujícího stanoviska pro udělení víz v některých tzv. východních zemích. Mluvilo se o Vietnamu, ale i Ukrajině, Mongolsku, Číně a dalších zemích.
Současná právní úprava opravňuje zastupitelské úřady, aby při shromažďování podkladů, které slouží následně pro rozhodování o udělení víz, provedly pohovor s žadatelem a vypracovaly tzv. stanovisko. Stanovisko doporučující nebo stanovisko odmítavé. Tento postup není do současné doby žádným způsobem formalizován a žadatel se důvody, které vedly k odmítnutí jeho žádosti, v podstatě ani nemá šanci dozvědět. Vyslechla jsem i příběhy žadatelů o víza, kteří tvrdí, že pokud nedají příslušným zprostředkovatelům pro konzulární úředníky příslušný úplatek, tak že stanovisko je buď nedoporučující z toho důvodu, že o zemi, o kterou se zajímají a kam chtějí vycestovat k pracovnímu dlouhodobému pobytu, nic nevědí, a tudíž nelze předpokládat, že by jejich úmysl byl vážný, anebo naopak, že jsou až příliš podrobně informováni, a proto zřejmě chtějí předpisy vízové politiky obejít a jejich úmysl má v tomto směru zákon obejít a je další důvod k zamítnutí jejich žádosti. Stanovisko zastupitelského úřadu skutečně bývá rozhodujícím faktorem pro udělení víza a bývá podle tvrzení cizinců nejčastějším předmětem korupce.
Cílem našeho návrhu je dát tomuto tzv. pohovoru a stanovisku určitá formální pravidla, která by následně umožňovala kontrolu, a současně upravit to, že by neměla být jediným podkladem, o který se následně policie při rozhodování o povolení či nepovolení víz opírá. Podotýkám, že v tomto směru žádným způsobem, jak se domnívá vláda, nechceme zavést nárok na udělení víz.
***