(17.20 hodin)
(pokračuje Doktor)
Mou ambicí bylo a je něco úplně jiného. Zákon o regulaci plateb v hotovosti stanovil také některé represivní nástroje, které může správce daně, respektive kontrolující orgán používat proti tomu, kdo porušil ustanovení zákona. Velmi komplikovaně se tento zákon odvolává na ustanovení dvou zákonů, na jedné straně správy daní a poplatků a na druhé straně na správní řád, přičemž průniky v té konkrétní věci mezi oběma zákony neexistují, a tak, jak už někdy bývá zvykem, Poslanecká sněmovna při volbě, při stanovení té represe použila ten naprosto nejtvrdší metr, který použít mohla. Nebyli jsme v minulosti schopni rozlišovat mezi fyzickými osobami podnikajícími a nepodnikajícími. Stanovovali jsme výhradně povinnost správce daně uložit pokutu a zapomněli jsme na to, že správce daně, tak aby mohl používat represivní nástroje přiměřenou formou, by měl mít také efektivní možnost stanovit tuto pokutu tak, aby odpovídala míře toho prohřešku.
Nenavrhuji nic jiného než pravomoc, respektive možnost kontrolujícího subjektu, aby té povinné osobě, tomu, kdo se stal hříšníkem, tomu, kdo porušil zákon, mohl a měl uložit pokutu odpovídající váze toho prohřešku tak, aby tato pokuta byla vymáhatelná. Protože nedílnou součástí mé úvahy a důvodem, proč jsem navrhl novelu tohoto zákona a změnu příslušných ustanovení, je také fakt, že ty povinné osoby, ti "hříšníci", se proti takto nepřiměřeně stanoveným pokutám odvolávají. To odvolání putuje k Ministerstvu financí a to stojí v roli arbitra, který musí v konečné instanci rozhodnout. Já proti institutu takovéto moci nebo proti takovémuto rozhodnutí spíše varuji. Řekl bych, že ta represe má být vždy, aby ten zákon měl nějakou autoritu, nějakou váhu, ale nesmí být stanovena nepřiměřeně, protože to pak vytváří naprosto zbytečné kolize, které nakonec řeší anonymní úředník Ministerstva financí.
Tolik na úvod věci, která má být projednávána. Myslím, že bych měl zmínit, že novela ruší minimální výši pokuty 10 000 korun - zdůrazňuji pro obě kategorie - a nově rozlišuje pokuty, které budou dávány těm z vás nebo těm z nás, fyzickým osobám nepodnikajícím, nově zavádí odlišný prostor pro fyzické osoby podnikatele a pro právnické subjekty.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Doktorovi. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro první čtení, tím je pan poslanec Petr Braný.
Poslanec Petr Braný: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Vážené kolegyně a kolegové, jako zpravodaj budu vycházet z toho, že smysl a obsah návrhu této novely sdělil pan navrhovatel poslanec Michal Doktor, myslím, docela přesně. Přesto mně dovolte, abych se zastavil u souvislostí tohoto návrhu, a to zejména z toho důvodu, že vláda zde má v podstatě tři výhrady, o kterých budu hovořit. Ta třetí je ta nejpodstatnější, ta vlastně nabourává to, co pan kolega Doktor navrhuje.
Vláda v zásadě souhlasí se základním záměrem předložené poslanecké novely, ovšem s tím, že má některé legislativně technické připomínky, viz tisk, který máte, 388/1. První dvě připomínky jsou legislativně technické a věřím, že je vyřešíme v průběhu jednání o této novele. Třetí, podstatnější připomínka je to, že dosavadní povinnost kontrolního orgánu vždy udělovat pokutu se zdá vládě, že je nutné tuto podmínku zachovat a nejít na to řešení, že by mohl kontrolní orgán rozhodnout, že nemusí udělit žádnou pokutu. A to je myslím podstatná výhrada k celé této novele.
Samozřejmě, když se o tom diskutuje, tak je zde nesporné, že praní, legalizace špinavých peněz pocházejících z šedé ekonomiky či příjmů z kriminální činnosti je u nás, ale nejenom u nás jistým problémem, kterému by se měla společnost trvale bránit. Stávající znění zákona č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti, je proto jedním z nástrojů řešení této situace. Je ale také asi skutečností to, že zjišťovat, kontrolovat, jak se porušuje zákon, je obtížné. Vždyť například za rok 2005, novější údaje nejsou zatím k dispozici, aspoň z mého pohledu, dle údajů Ministerstva financí kontrolní orgány zaznamenaly 391 případů porušení tohoto zákona a udělily pokuty ve výši 6 milionů 840 tisíc. Zdá se tedy, že kontrolní uplatňování tohoto zákona je spíše marginální záležitost, neboť je vysoce pravděpodobné, že míra realizace nezákonných bezhotovostních plateb je v reálném životě mnohem vyšší, a to jak v občanském, tak i podnikatelském sektoru.
Hotovostní platby jsou českými středními a zejména malými podnikateli využívány nepoměrně více než podnikateli z ostatních členských států Evropské unie, kde je forma bezhotovostního styku součástí běžné obchodní praxe středních i malých podnikatelů. V Česku je tomu tak proto, že je to často jediná ochrana před nepoctivými obchodními a smluvními partnery. Platbu v hotovosti je sice jistě možné nahradit některými platebními instrumenty, např. neodvolatelným dokumentárním akreditivem a podobně, ale banky si za to nechají pořádně zaplatit. Platby v hotovosti jsou tak u nás jistou ochranou podnikatelů, kterou jim nedokáže zajistit stát přespříliš pomalou realizací soudní ochrany. Obdobně i v občanském životě - koupě domu, automobilu či jiné věci v hodnotě nad 15 000 eur - musí občané dle stávajícího znění zákona č. 254 o omezení plateb v hotovosti předcházet rozličným problémům s realizací platby zejména tím, že smluvní ošetření obchodu přenechají odborníkům oprávněným poskytovat právní služby. To jsou v prvé řadě advokáti a notáři, nikoliv třeba realitní kanceláře nebo různí zprostředkovatelé.
To jsou tedy problémy, které přináší stávající znění zákona č. 254 o omezení plateb v hotovosti. Je však také třeba vidět formy jeho obcházení. Především se jedná o to, že zákonný limit 15 000 eur, do něhož se započítávají všechny platby v české i cizí měně provedené týmž poskytovatelem platby témuž příjemci platby, se vztahuje pouze na jeden kalendářní den - § 4 odst. 3 zákona o omezení plateb v hotovosti. Z toho tedy vyplývá, že bude-li jakákoli vysoká částka placena hotovostně formou splátek mezi dvěma osobami, jejichž výše nebude překračovat limit 15 000 eur, respektive jeho ekvivalent v jiné měně či vysoce hodnotných komoditách v jednom kalendářním dni, bude se jednat o platby, které nebudou kolidovat s tímto zákonem. Tedy stávajícímu znění tohoto zákona nevadí rozdělení platby do více dnů. Vzhledem k úmyslu zákonodárce je to jistě absurdní situace.
Dalším problémem stávajícího zákona je jistě to, což uvádějí předkladatelé jeho novely, že nemůže ve správním řízení kontrolní orgán odpustit a nerozlišuje se zde - já to zkrátím, zjednodušeně řečeno - co je zaviněno úmyslně a co je z neznalosti zákona, byť, jak se praví, neznalost neomlouvá, ale co se činí v dobré víře k ochraně si svých jiných zájmů.
Skutečnost je to, že míra uplatňování hotovostního placení je závislá jak od zvyklostí, tak úrovně podnikatelského sektoru, jeho kultury a v neposlední řadě je to i významnější v úrovni rychlosti soudních řešení platebních sporů.
***