(15.40 hodin)
(pokračuje Šťastný)
To je potřeba si uvědomit. Naproti situaci z hlediska pasivního kouření, kdy jednotlivec nemá konkrétní odpovědnost. Jediný, kdo má v tomto případě odpovědnost, je stát, který tím, že legalizoval výrobu a prodej tabákových výrobků a tabákové výrobky jako návykovou látku, která způsobuje vážné onemocnění a smrt, což stát legalizuje i tím, že jsme rozhodli o označování takovýchto výrobků zdravotními varováními atd., tak stát tuto odpovědnost má na sobě. Proto v konkrétních případech a ve všech civilizovaných zemích stát přistupuje k větší či menší míře regulací a já jsem přesvědčen, že v zájmu ochrany lidského života a zdraví jsou tyto regulace oprávněné.
Kolega Lhota hovořil o možnosti restauratérů nebo svobodě restauratérů vybrat si, zda jejich provozovna bude kuřácká, nebo nekuřácká. Ano, je na politickém rozhodnutí nás, zda k takovéto regulaci přistoupíme nebo nepřistoupíme a jaká bude míra této regulace. A jsou pouze dva aspekty, podle kterých se můžeme rozhodovat. Tím prvním aspektem je míra ochrany lidského života a lidského zdraví a tím druhým aspektem jsou ekonomické zájmy restauratérů. Oba tyto aspekty jsou oprávněné, jde o oprávněnou žádost, a nyní je pouze na nás, na našem politickém rozhodnutí, kam se přikloníme na té pomyslné misce vah, na kterou stranu se v té či oné regulaci přikloníme.
Já bych všechny, kteří mají názor na to, že stát nemá právo regulovat to, kde se bude nebo nebude kouřit, chtěl požádat, aby do třetího čtení si nechali projít hlavou jistou myšlenku. Já jsem přesvědčen o tom, že jsou pouze dvě spravedlivé varianty z hlediska restauračních provozů. Tou první je úplný zákaz kouření ve všech těchto zařízeních a tou druhou je nulová regulace. Všechny ostatní varianty, to znamená, jestliže stanovíte 100 m2, jak je navrhováno podle tzv. španělského modelu, nebo 200 m2, jak je navrhováno hospodářským výborem, jsou více či méně nespravedlivé zejména pro hostinská zařízení. Je pro to velmi jednoduché vysvětlení. Můžete mít restauraci, která je na rušné třídě, na velkém náměstí velkoměsta, která má 80 m2, a vedle ní, nebo v malé obci, můžete mít 250metrovou restauraci. Mezi těmito je rozdíl jediný, co se týče ekonomiky, a to je, dámy a pánové, zisk. Pouze zisk rozlišuje tyto restaurace na úspěšné a neúspěšné z hlediska jejich ekonomické stability, z hlediska jejich prosperity. Metry čtvereční, ať se rozhodneme my, zda to bude 100 metrů, 200 metrů, 300 metrů, 500 metrů, vždy budou hendikepovat určitou skupinu těchto osob, určitou skupinu podnikatelů. Já proto takovouto variantu nikdy podporovat nebudu, i když samozřejmě bych měl mnoho dalších argumentů, jako například ten, že 75 % hostinských zařízení v České republice je právě do 100 m2, to znamená, že ochrana nekuřáků v těchto zařízeních by byla vyloučena.
Tolik moje stručné zhodnocení. Já jsem připraven ještě před třetím čtením podle jednotlivých pozměňovacích návrhů si dovolit vypracovat stanoviska navrhovatelů k jednotlivým připravovaným variantám. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Já děkuji. Nyní prosím paní poslankyni Fialovou. Připraví se paní poslankyně Šedivá. Máte slovo, paní poslankyně.
Poslankyně Jiřina Fialová: Děkuji. Vážená paní předsedající, dámy a pánové, tisk 142 je skutečně jedním z nejdéle projednávaných tisků. Podle mého názoru, kdybychom například tak dlouho projednávali tisk 222, reformu veřejných financí, možná by měl Ústavní soud o jednu stížnost méně.
Já vás chci seznámit s obsahem dopisu jednoho nekuřáka: "Jsem nekuřák, a přesto protestuji. Protestuji proti tomu, že by stát měl mít právo v prostorách patřících soukromníkovi jakkoli nařizovat, zda se tam bude kouřit, pít alkohol, nosit slipy nebo trenky apod. Do hospody, kde se kouří, jít nemusím, a hotovo. Můžu do mlékárny, McDonalda, KFC nebo do čajovny. Problém je v tom, že kouření není na seznamu zakázaných látek, a tak nemá nikdo právo někomu nařizovat, zda v prostorách, které patří soukromé osobě, se smí kouřit, tančit nebo cokoli, co není zakázáno zákonem. Dosti zásahů státu do všech oblastí našeho života a raději jeho kvalitní práci tam, kde je třeba. Příklad: bezpečnost, policie, zdravotnictví, armáda."
Dámy a pánové, já neříkám, že plně souhlasím s obsahem tohoto dopisu, ale měli bychom si všichni uvědomit, že zastupujeme zde v Parlamentu nejenom kuřáky, ale i nekuřáky, že zastupujeme i podnikatele, že zastupujeme i rodiče s malými dětmi a prostě zastupujeme všechny lidi v republice. Proto uvažujte správně, ne zbrkle, a raději ať ještě tento zákon projednáváme třeba o půl roku déle, ono se zase tak moc nestane. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já vám děkuji, paní poslankyně. S faktickou se přihlásil pan Zdeněk Škromach. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Zdeněk Škromach: Vážená paní předsedající, vážené dámy, pánové, poslanci, poslankyně, zajímavý útok zprava údajně levicovou poslankyní. Já myslím, že paní poslankyně obzvláště za komunistickou stranu by tady měla hlavně hájit pracovní podmínky pro zaměstnance. A ve všech těch, byť třeba i soukromých hospodách, což je většina hospod, pracují zaměstnanci. Ve všech zemích Evropy mají právo na nezávadné prostředí. Na všech pracovištích je zákaz kouření. A myslím si, že příklady ze světa ukazují jasně, že tady vznikají nemoci z povolání. A tento zákon v podstatě chrání zájmy právě těch soukromých vlastníků těchto hospod, protože nebudou muset platit svým zaměstnancům za nemoci, které získají ze zaměstnání. Takové případy tady zatím nebyly, ale už jsou na cestě, a myslím si, že Spojené státy americké jsou nám v tom příkladem.
Jsem rád, že paní poslankyně ukázala, kam vlastně zájem její strany směřuje.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Paní poslankyně Šedivá, prosím, ujměte se svého slova. - Pardon, velice se omlouvám paní poslankyni Fialové. Přehlédla jsem její hlášení se k poznámce faktické, tudíž má přednost. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Jiřina Fialová: Děkuji. Paní předsedající, prosím vás, k panu kolegovi Škromachovi - on mě asi špatně poslouchal. Já jsem řekla, že i tací lidé v naší republice jsou, a proto i pro ně my budeme rozhodovat. Řekla jsem zároveň, že ne se vším já v tom dopise souhlasím, ale abychom zvažovali, jak budeme rozhodovat dál.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Paní poslankyně Šedivá, máte slovo. (Stálý hluk v sále.)
Poslankyně Hana Šedivá: Děkuji. Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, členové vlády. Normální je nekouřit. Svoboda jedněch končí tam, kde začíná svoboda druhých. I toto tady dnes padlo.
Paní předsedající, prosím vás…
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Prosím, koho mám povolat k pořádku? Bezpochyby všechny, než začnu vyjmenovávat. Vážené paní poslankyně a vážení páni poslanci, prosím, věnujte pozornost projednávanému zákonu. Děkuji vám.
Poslankyně Hana Šedivá: Děkuji. Teď nevím, jestli mám říci, že jsem ve střetu zájmů, protože jsem nekuřák, nebo že jsem odnaučený kuřák.
Vadí mi na tomto návrhu zákona, že tento zákon se s otázkou kouření nevyrovnává více perfektně než tak, jak se vyrovnává.
Zajímavý je pozměňovací návrh paní poslankyně Bebarové-Rujbrové, který jsme našli na lavicích, který říká: zakazuje se vyrábět, dovážet, prodávat tabákové výrobky. Myslím si, že tento pozměňovací návrh se blíží k úpravě, která se šíří velkou rychlostí celou Evropou, a myslím si, že připomínky nebo poznámky, které se týkaly kouření ve Francii, jsou čerstvé, ale během několika měsíců se tam změní postoj kuřáků, kteří nesmějí kouřit, tak jako se změnil v ostatních státech Evropy.
***