(17.50 hodin)
(pokračuje Schwippel)
Myslím si, že to, o co jde, je hledání nejmenšího společného jmenovatele v zájmu všech zúčastněných. Shodli jsme se již na tom, že EU musí v této situaci příslušet zásadní úloha. Významná je jistě evropská perspektiva pro celou oblast západního Balkánu, která může za určitých okolností přinést stabilitu a prosperitu.
Srbsko prochází ohromnou změnou identity a vývoj v něm je poměrně rychlý. Nevidět to znamená určité ignorantství. Nezablokujme dnes možnost nalezení shody v Evropě nějakým ukvapeným rozhodnutím. Jakkoli je ČR zemí střední velikosti a její vliv není třeba přeceňovat, nesmíme ho na druhé straně ani bagatelizovat. Jsem přesvědčen, že tu nejde o bílou a černou, o dobro a zlo, o pravdu a lež, ale o hledání pragmatického a realistického řešení za situace, kdy dnes už neoddiskutovatelně existují dvě téměř nekompatibilní společnosti. Existují v něm nesmiřitelné požadavky na jedné straně Kosova jako odvěké součásti Srbska a na druhé straně pohled albánský, který zdůrazňuje, že vzhledem k tomu, co se odehrálo, ztratila albánská populace definitivně jakoukoliv sounáležitost a jakoukoliv loajalitu se srbským státem.
Podle mého názoru rozhodující tedy musí být ne národnostní a náboženský, ale občanský princip. Rozhodující musí být hledat shodu s našimi evropskými spojenci a s USA. Rozhodující musí být nabídka evropské perspektivy a perspektivy možného uplatnění v Evropě a zapomenutí na války a historii a zapomenutí na jednu stránku mezinárodního práva. Česká republika může mít v tomto procesu důležitou roli jako tradiční partner, jako investor, jako pomocník. Střezme se toho, vyslat nepříznivý a škodlivý signál, který může znovu nahrát násilnickým frakcím na obou stranách, střezme se toho, zablokovat a znemožnit širší souhlas na evropské úrovni a shodu s našimi partnery v Severoatlantické alianci.
Vážené dámy a pánové, vzpomeňme si na Dayton v roce 1995. Tehdy byla otázka Kosova původně na programu jednání, ale nakonec z něj byla vyškrtnuta. Tím se mezinárodní společenství provinilo na kompromitaci v nenásilných řešeních, které představoval Ibrahim Rugova, a zároveň posílilo extrémní, k násilí inklinující křídla na obou stranách. Neopakujme tím, že bychom se uchýlili k silným slovům a k jednostranným prohlášením, dnes tuto chybu.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegovi Schwippelovi. Upozorňuji kolegy, že pokud chceme dokončit tento bod, je třeba být koncentrovaný na téma vzhledem k tomu, že mám avizovaný požadavek na přestávku klubů.
Slova se ujme pan kolega Lubomír Zaorálek.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Nebudu mluvit dlouho, protože bych si přál, abychom dnes usnesení schválili. Cením si toho, pokud jsme schopni dosáhnout v této Sněmovně souhlasu. Myslím si, že usnesení není projevem žádného právního fundamentalismu, spíše je povinností státu, jako je Česká republika, zdůrazňovat význam práva. Pokud nebudeme měřit stejným metrem a budou platit stejné standardy, mohou se v budoucnosti menší státy divit. Je na pováženou, pokud v tak krátké vzdálenosti od sebe, jako je třeba Turecko, které nedávno poslalo své vojenské jednotky do severního Iráku, měříme jiným metrem, než je tomu v případě Srbska a kosovských Albánců. Pokud právo neexistuje jako stejné pravidlo pro všechny, tak to není žádný právní fundamentalismus. Je to předpoklad základního právního vědomí.
Jsem přesvědčen, že tato debata by mohla být dlouhá, protože pan ministr řekl, že se připojujeme k většinovému stanovisku EU. Přiznám se, že ho neznám, protože nikdy nebylo v EU jasně řečeno. Je to něco naprosto mlhavého. Žádná rada ministrů neřekla, jaká je pozice EU v této věci. Byla sice schválena civilní mise 1800 vojáků, ale protože ji Srbsko neakceptuje, podle mezinárodního práva ji tam není možno poslat.
Rozumím tomu, že dnes je pro vládu těžké formulovat své stanovisko, ale myslím si, že určitou povinnost máme o tom mluvit v českém Parlamentu. Jestli se nám podaří tady dnes něco říci na konto toho, co se děje v Kosovu, což je nejbolestivější problém EU, bude to úspěch.
Jsem přesvědčen, že i kosovským Albáncům se nabízí evropská perspektiva, kterou jsme jim schopni garantovat. Není to tak, že jednání s nimi by nebylo možné vést korektně.
Přimlouvám se, abychom dnes odhlasovali usnesení, ve kterém možná pomůžeme vládě najít pozici, která je důstojná České republice.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Slova se ujme paní kolegyně Kateřina Konečná. Po stažení některých přihlášek je poslední přihlášenou do diskuse.
Poslankyně Kateřina Konečná: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, také se pokusím být stručná, abychom tento bod mohli doprojednat. Dovolte mi ovšem říci několik poznámek, protože to byla právě KSČM, která již na začátku ledna deklarovala, že nějakou rezoluci či usnesení v Poslanecké sněmovně chce přijmout.
Dovolte mi říci, že pokládám za velký úspěch, že toto projednávání dnes probíhá. Podařilo se nám totiž prorazit embargo, které kolem otázky odtržení provincie Kosovo od republiky Srbsko vytvořili společně vyjednávači EU, vláda a sdělovací prostředky. Naše jednání je důkazem, že my všichni chápeme vážnost situace, a chci vám za to poděkovat.
Chtěla bych dnešní jednání využít k dílčímu shrnutí našich dosavadních diskusí o porušování mezinárodního práva v souvislosti s roztrháním Srbska.
Za varující pokládám programový nezájem veřejnoprávních médií o takto závažné téma. Oněch přibližně šest měsíců, kdy je tato otázka na pořadu dne, nejen že dostala kdejaká bulvární témata přednost, ale i minimální informace byly zcela jednostranné.
Za druhé se ukazuje, že principiální postoj některých politiků při obhajobě zájmu malých států v rámci EU okamžitě ztrácí na síle, když s nimi není spojen soukromý zájem, třeba možnost prezentace v médiích. Za zcela nepřijatelné považuji tvrzení ministra zahraničních věcí na uzavřeném zasedání zahraničního výboru, ale také dnes zopakované tady na téma: Když se vlak rozjel, nemůžeme běhat v protisměru. I když by Česká republika nechtěla, Kosovo se stane nezávislé. Tedy opět podřizování se síle, diktátu mocných. Není toto všechno jen dalším projevem mnichovanství, o kterém jsme již tady několikrát mluvili?
Za třetí za problém naší diskuse pokládám jazyk, slova předstírající obsah či skrývající otázky, o nichž není slušné mluvit. Opravdu budou vedle sebe existovat dva etnicky stejně složené státy - Albánie a takzvaně samostatné Kosovo? Opravdu nedošlo po převzetí mezinárodní správy nad Kosovem pod hlavněmi jednotek NATO v Kosovu k etnickým čistkám? Proč Izrael dává najevo, že odtržení Kosova od Srbska neuznává? Opravdu si myslíte, že když přičteme k šestnácti tisícům vojáků v NATO na území Kosova 1800 pracovníků mise EU, situace se změní? Opravdu může Brusel rozhodnout, že nahradí misi OSN, aniž se tato otázka projedná v Radě bezpečnosti?
Nyní to hlavní: Opravdu se domníváte, že vynucené oddělení části území Srbska nebude chápáno jako precedens, o nichž jsme několikrát mluvili? Takováto tvrzení jsou dílem zbožného přání, opětovného používání politiky dvojího metru. Odtržení republiky Srbsko není nic jiného než projev politiky síly pohrdající mezinárodním právem. Takovýto signál vysílá Brusel a takto bude ve světě i přijat.
Žádám vás, abyste podporou usnesení zahraničního výboru vy a my tady všichni takovýto signál nevysílali. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní kolegyni Konečné. Protože ostatní přihlášení stáhli své přihlášky, byla to poslední přihláška do diskuse. Končím všeobecnou rozpravu.
Má zájem pan ministr o vyjádření? Ano, pan ministr zahraničních věcí má zájem o závěrečné slovo.
***