(17.20 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Hamáčkovi. Už si sedá ke stolku zpravodajů.
Máme zatím osm přihlášených do rozpravy. Dalším přihlášeným po zprávě pana kolegy Hamáčka je Radko Martínek, připraví se pan kolega Karel Šplíchal. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Radko Martínek: Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, vážené dámy a pánové, myslím, že jsou v dějinách parlamentarismu události a věci, které jsou natolik důležité, že do oblasti zahraniční politiky bychom se měli zapojit všichni, kterým není lhostejný vývoj v Evropě. Události v Kosovu a vůbec události na Balkáně koncem minulého století, musím říci, mě hluboce zasáhly. Zasáhly mě proto, že miluji tuto oblast, miluji lidi, kteří tam žijí. Jsou to lidé, které jsem poznal z té lepší stránky, a to už ve svém dětství. Je to v podstatě země, která mně kdysi vrátila zdraví. Musím říci, že jsem velmi těžce nesl události, které se v této části Evropy odehrávaly. Nebylo mi dobře, když jsem viděl, že se zabíjejí navzájem národy, které mají k našemu národu velmi blízko. Bohužel, někdy je ten vývoj takový. Musím říci, že na druhé straně mě to až zas tolik nepřekvapilo, protože jsem se dlouhodobě zabýval dějinami Balkánu a vím, jaké těžké břímě nese tato část Evropy z minulosti ať už dávné, nebo nedávno minulé.
Dámy a pánové, já jsem bytostně přesvědčen, že událost, které se týkají Kosova, se bytostně dotýkají našeho národa. Dotýkají se nás každého, dotýkají se minulosti i budoucnosti naší země a měli bychom takovýmto způsobem také k celé záležitosti přistupovat. Je mi jasné, že v této oblasti není žádné řešení dobré. Každá řešení, která jsou přijímána v tomto sudu střelného prachu Evropy, jsou vždy velmi složitá. Měla by být přijímána zejména se znalostí poměrů, které tam jsou, ať už v minulosti, tak i v současnosti.
Nicméně to, co se odehrává teď kolem Kosova, je věc, která velmi nápadně připomíná to, co se odehrávalo kolem našeho státu koncem třicátých let minulého století. Chtěl bych, dámy a pánové, velmi výrazně upozornit na to, že v mnoha směrech je vývoj, kterým prochází v současné době Kosovo a Srbsko, velmi podobné tomu, co zažívaly české, moravské a slovenské země v roce 1938. Vzpomeňme si na misi lorda Runcimana a porovnejme s činností pana Ahtisaariho. Vzpomeňme si na to, jaké byly argumenty, kterými tehdejší německá menšina argumentovala proti tehdejšímu demokratickému Československu.
Dámy a pánové, bohužel, říká se mi to velmi těžce, ale obávám se, že události kolem Kosova jsou Mnichovem 21. století. Jak jsem říkal, velmi těžce nesu to, co se v tehdejší Jugoslávii stalo, nicméně nechápu, jak je možné, že v 21. století jsou tak rozdílné přístupy ke stejným věcem.
Určitě se shodneme, jak zde všichni sedíme, že je nutné, aby váleční zločinci z války v Jugoslávii se ocitli před mezinárodním soudem, byli odsouzeni a byli po zásluze potrestáni za zločiny, které se tam staly. Není mi ovšem jasné, jak je možné, že se přistupuje ke zločincům různým způsobem. Určitě se shodneme, že Radko Mladič by měl stát před soudem. Ale jaký je rozdíl mezi Radko Mladičem a současným premiérem tzv. Kosova Thacim? Je to stejný zločinec jako Radko Mladič. A proč jeden se má stát premiérem snad budoucího státu a u druhého chceme, aby stál před haagským tribunálem? Před haagským tribunálem by se měli ze svých zločinů zpovídat oba.
Pan ministr zahraničních věcí nám zde dal jakýsi exkurs toho, co se dělo na území Kosova. Ale vůbec se nezmínil o tisících vypálených kostelů, nezmínil se o tisících zavražděných Srbů. Protože tam také byli zavražděni Srbové. Já se ptám - proč?
Dámy a pánové, pokud Evropské společenství uzná samostatnost Kosova jako jednostranně vyhlášenou nezávislost, pak otevírá Pandořinu skřínku, jejíž výsledek si nikdo z nás nedokáže představit. Bude to obrovský problém nejen v Kosově, ale troufám si říci, že také v Makedonii, v Řecku, v Černé Hoře i v Srbsku samotném.
Měli bychom se poučit z naší národní historie a měli bychom se také poučit z toho, když bylo českému národu špatně v dějinách - ať to bylo v roce 1938, to jsem já nezažil, tehdy jsem nebyl na světě, ale v roce 1968 jsem byl shodou okolností v Jugoslávii. Vím, že Srbové jako ostatně ostatní slovanské národy tehdejší Jugoslávie byli jednoznačně na naší straně. Nebylo to také tehdy populární, mohli být možná na straně těch silnějších.
Myslím, že jsme povinni Srbům vrátit tyto věci, které v těžkých dobách stály na naší straně. Myslím si, že naše vláda by měla zaujmout zcela principiální stanovisko k této záležitosti. Pokud Kosovo jednostranně vyhlásí svou nezávislost, jsem přesvědčen, že by česká vláda měla projevit statečnost a v žádném případě neuznat takovouto republiku. Pokud bychom totiž měli jednat tak, jak zde říkal bohužel - musím říci, že mě to velmi mrzí - pan ministr zahraničních věcí, že bychom měli jít s tím hlavním proudem, pak s vystavujeme nebezpečí, že se z nás stanou lokajové mocností, jak už jsme byli v historii mnohokrát.
Nicméně na závěr si znovu dovoluji připomenout, že to, co se děje dnes v Kosovu, má velkou přímo historickou sounáležitost s našimi národními dějinami. Měli bychom na to pamatovat. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Radko Martínkovi. Slova se ujme pan poslanec Karel Šplíchal, připraví se pan poslanec František Laudát. Prosím, pane kolego, máte slovo.
Poslanec Karel Šplíchal: Dámy a pánové, já to mám podstatně jednoduší, protože přede mnou mluvil emotivně Radko Martínek a s obsahem samozřejmě se ztotožňuji. Chtěl bych jenom se dovolat toho, co jsme povinni pro tu situaci udělat. Chtěl bych, abychom schválili usnesení, které předložil zahraniční výbor. Myslím si, že je to rozumný krok.
Já jsem prožil celou tu chronologii, protože jsem interpeloval pana ministra zahraničí, pak jsem na zahraničním výboru kladl stejné otázky. Dnes potřetí jsem vlastně slyšel přehled, který něco znamená. Znamená to určité vyhodnocení situace. Ale skutečně k postoji bude potřeba odvaha, jak bylo řečeno. Myslím si, že v této situaci to není o romantickém panslavismu devatenáctého století. Toto je o současné Evropě. Jsem přesvědčen, že my bychom se měli k tomu takto postavit, abychom neztratili tvář, vlastní tvář a i jako národ, a mohli se na sebe každý den dívat do zrcadla.
Děkuji vám za trpělivost.
***