(15.20 hodin)
(pokračuje Hojda)
Návrh pana profesora Jičínského byl velmi rozumný. Ať se tím zabývá vláda, příslušná ministerstva a předloží do Parlamentu návrh zákona, který budeme diskutovat a který pravděpodobně možná i schválíme, protože si myslím, že je nesmysl dnes stavět proti sobě zájmy obcí a zájmy práva jako takového na vztahu k majetku. Já si myslím, že pokud bychom to stavěli takto, tak asi jsme na úplně špatné cestě.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Já děkuji. Pan poslanec Rath se hlásil do rozpravy. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec David Rath: Dámy a pánové, já myslím, že toto je dobrá příležitost zákon pustit do druhého čtení a věnovat se tomu podrobněji. Skutečně si myslím, že asi není úplně třeba šťastné dát obci "tuto povinnost" a nedat jim za to peníze. Já si myslím, že právě v tom druhém čtení bychom měli diskutovat, jak, jestli obce na to dostanou více třeba ze státního rozpočtu, pak se musíme ptát po zdrojích, protože já se přiznám, že já jsem zastáncem spíše modelu co nejširší veřejné služby pro občany, kam podle mého soudu patří i pořádek na ulicích, a do toho pořádku na ulicích nepatří jenom boj se zločinností, ale to že tam nejsou hromady sněhu či hromady odpadků. Čili to je jedna možnost.
Ale sám za sebe se nebráním ani druhé možnosti, doplnit zákon tak, aby obce měly tuto povinnost, ale mohly ji zpoplatnit. Nechť každý obyvatel té obce každoročně třeba zaplatí nějakou částku na údržbu chodníků, případně komunikací, a ta obec skutečně o to může posílit své technické služby, může dát práci řadě lidí bez zaměstnání a má to najednou dvojí efekt. Ty ulice budou daleko čistší, bude více lidí zaměstnaných a budou spokojeni jak majitelé, tak obec, tak lidé, kteří ty chodníky používají. Přece to by mělo být cílem. A já se trošku divím zde přítomným starostům, že třeba jejich úvahy nejdou tímto směrem, protože já jako zastupitel si myslím, že tato metoda řešení by třeba našemu zastupitelstvu určitě vyhovovala.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Ano. Ale po zastupitelích se do rozpravy zapojují starostové v pořadí Bratský, Martínek, Bürgermeister. Pane poslanče Bratský, máte slovo.
Poslanec Petr Bratský: Děkuji, paní předsedající. Ono se to docela hezky poslouchá. Zvlášť mě podivilo, jak jednoduché je tady sdělit, že v obcích jsou na tom jinak než ve velkých městech. Tak já vám zkusím ze své praxe říci něco o technologii toho úklidu. Samozřejmě když přijde kalamita, tak musíte nasadit poměrně značné množství techniky, když máte třeba několik tisíc kilometrů těchto komunikací. My často ve městech nestačíme do oběda uklidit ani silnice, po kterých jezdí městská hromadná doprava, pak po nich následují teprve další nižšího významu. Teď k tomu přibudou všechny chodníky.
Já chápu, co říká pan senátor Kubera, a upřímně řečeno, v řadě věcí s tím lze souhlasit. Prostě kdo se zajímá o majetkové věci, musí se na to z majetkového pohledu dívat. To je určitě tak. Ale dovedete si představit, jak velké dvory na techniku, která je poměrně - to nejsou unibloky, které jsou vybaveny na různé letní a zimní období. To jsou prostě často specializované stroje, chodníky nejsou úplně stejně široké. Zdaleka ne všechny úklidy v obcích a ve městech odpovídají normám, takže jsou třeba i užší, jsou mezi tím lampy, stromy a podobně, čili uklízet takový chodník není tak jednoduché technikou.
Dobře se poslouchá i to, že se zaměstnají lidé - ale ono je to nárazově. Chtěl bych vidět tu agenturu, která by zrovna ausgerechnet, když ten den napadne, bude shánět agendy těch pracujících, kteří čekají ve frontách, aby mohli dostat košťata a hrabla.
Čili to jsou obrovské problémy, které neřeší ani finance. Vy můžete i z obecních rozpočtů, ano, můžeme tady předělat rudly, už se na to těším, na tu zábavu, kterou nad tím budeme mít, až se budeme bavit, kolik která obec pak bude dostávat. Nicméně uvědomme si i ty technologické věci spojené s úklidem sněhu. A jednou máte zimu jako letos, že se starostové a hejtmani těší na to, kolik peněz na jaře jim pěkně zbude, a začnou za to flastrovat, opravovat konečně chodníky a komunikace, ne které do té doby neměli, protože museli obrovskou rezervu nechávat na zimu. Jindy jsou zimy jako vloni, kdy prostě toho napadne tolik, že se začnete obávat, že možná má pan prezident Klaus pravdu, že to oteplování není zas takové, jak se říká.
Čili je to opravdu složitější věc, a pakliže obec zákonem dostane uloženo, že něco dělat musí, tak to bude muset dělat. Nebude to jenom o financích, bude to i o těch stavebních dvorech, bude to i o získávání speciálních pracovních agentur. Takže je toho ještě dost, co budeme muset projednávat, pakliže pošleme tento zákon do druhého čtení. Těším se na velmi zajímavou zábavu.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Děkuji. Nyní se slova ujme pan poslanec Radko Martínek. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Radko Martínek: Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, kolegové, myslím, že ta debata potvrzuje slova Miltona Friedmana, že nejlépe se rozdává z cizího pro jiné. On má takový žebříček: nejlépe se rozdává z cizího pro jiné, hůř potom ze svého pro jiné a nejhůře ze svého pro sebe. A myslím si, že tady tohle je jenom dokladem.
Některé věci se zdají být snadné, a ve skutečnosti tak snadné určitě nejsou. Já bych byl pro to, pokud chceme k něčemu takovému přistoupit, pak by bylo dobré, aby to skutečně vyřešila vláda a se vším všudy. Pan kolega Kubera je vládní poslanec, takže pro něj nebude žádnou podmínkou, aby zde přítomnému premiérovi sdělil, že je to důležitá věc, kterou vláda bezesporu bez problému vyřeší, a my tady jenom zhodnotíme geniální výsledek jejich uvažování.
Kolega Škromach tady správně říkal, že existuje spousta lidí, kteří by mohli uklízet chodníky. Ta situace je trošku jiná, než když kolega Škromach byl ministrem práce a sociálních věcí, protože tehdy na tzv. aktivní politiku zaměstnanosti šlo výrazně více peněz, zatímco dnes těch peněz je zoufale málo. Já tomu moc nerozumím. Nevím, proč není lepší, když ti lidé něco kloudného dělají a dostanou za to částečně zaplaceno od obce a částečně zaplaceno od sociálního úřadu a nejsou doma a nedělají nic, no ale prostě je to politika stávající vlády tak s tím asi nic nenaděláme.
Já bych, dámy a pánové, chtěl připomenout - možná by stálo za to, kdybychom udělali exkurzi parlamentní do některých obcí na jižní Moravě. Tam totiž ještě pořád platí to, co bylo kdysi ozdobou každého hospodáře, že totiž není důležité, jak vypadá barák, jaké mám vybavení domu, ale to nejdůležitější je, jak vypadá to okolí kolem. A kolega Sobotka přikyvuje a zcela jistě mi potvrdí, že ještě jsou tam lidé, kteří zametají dokonce i ulici, nejenom chodník, sázejí tam květiny a tak dále. Myslím si, že je to také určitá sounáležitost s tím prostorem, ve kterém žijeme.
To, co tady bylo řečeno jako neřešitelné, vždycky řešitelné je a já jsem přesvědčen, že většina obcí těm, kteří skutečně nemohou chodníky uklízet, tak jim zcela určitě pomáhají. Proto jsem pro zamítnutí tohoto návrhu a tímto žádám pana senátora Kuberu, kdyby byl tak laskav a oslovil vládu, aby nám přinesla lepší a detailnější návrh, pokud si skutečně myslí, že by jeho řešení mělo být to správné.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Děkuji. Nyní pan poslanec Jan Bürgermeister. Máte slovo, vážený pane poslanče.
Poslanec Jan Bürgermeister: Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové, já se zařadím do té fronty argumentů, proč to myslím takhle. Ten problém zvládnout nejde velmi stručně. Kdybychom zde diskutovali ještě chvíli, tak to vypadá, že řešení problému najdeme, protože se shodujeme v tom, že za vlastnictví mají povinnost, shodujeme se v tom, že uklízet chodníky pro obyvatele domů a pro jejich vlastníky, kteří od těch obyvatel domů často vybírají nájemné, nebo většinou, je poskytování veřejné služby, bezesporu se shodneme v tom, že za každé poskytnutí veřejné služby jsme zvyklí zaplatit - z odpadů, hromadnou dopravu, městskou apod. A tady je senátní návrh slepý, nepravdivý anebo lživý.
Já jsem si dovolil aproximovat čísla, která dobře znám z života hlavního města Prahy, na celou republiku a troufám si tvrdit, že tato povinnost daná zákonem bez zamýšlení se nad možností vypsat místní daň a dohodnout se na ní s občany by zkrátila volné investiční prostředky obcí na desetinu. V Praze tedy určitě. Myslím, že tak lehkomyslní vůči samosprávě, která zachází s veřejnými prostředky, tak jako my při schvalování rozpočtu, být nemůžeme.
Děkuji za pozornost.
***