(12.20 hodin)
(pokračuje C. Svoboda)
Jinak na všechny ostatní případy, opakuji, na všechny ostatní případy se pamatuje, že je možné plnit tržní cenu. Takže jsem zastáncem toho, že tady není třeba dělat zásadní úpravu.
Vidím kolegu Křečka, který kroutí hlavou, že to tak není, možná že nám dá jiný výklad, ale podle mého názoru tady to liberální prostředí platí. Z tohoto důvodu si nemyslím, že je dobré jít touto novelou.
Já bych normálně k této otázce nevystupoval, kdybych neměl za sebou zkušenost posledního zasedání legislativní rady, kdy legislativní rada vrátila předkladateli onen diskutovaný zákon o vlastnictví bytů s tím, že tento zákon je třeba přepracovat, a to z principů, o kterých dnes mluvím.
Aby bylo jasné, pohybujeme-li se v oblasti obchodního práva nebo občanského práva, mají účastníci rovné postavení, nebo nemají. Nemůžeme dělat ze všeho neustále mix různých vztahů jenom proto, že řešíme nějaké konkrétní případy, ale máme se držet obecných principů. Družstevní demokracie. Jestliže družstva špatně nakládají se svými byty, ptám se také, proč tam ta představenstva dosud jsou.
A poslední argument, kolegyně a kolegové, abych vás neotravoval moc dlouho. Toto řešení zasahuje do majetkových práv družstev, protože se zakládají nové povinnosti družstev, a to v plnění finančním, což má vazbu ke všem třetím osobám. Možná že některá družstva mají úvěry, možná že nějaká družstva mají jiné vztahy, a v tu chvíli, když jim ze zákona nakládáme s jejich majetkem a ukládáme nové povinnosti, vstupujeme do jiných vztahů vůči třetím osobám, které v oblasti obchodního práva by měly být založeny na principu rovnosti.
Proto velmi prosím, zvažujte velmi pečlivě, zda tato novela má být schválena, nebo ne, protože je tam velmi mnoho otazníků. Úmysl je dobrý. Cesta je jistě správná, protože úmyslem předkladatelů je ulehčit situaci těm, kteří si kdysi požádali a možná vinou všeho možného byty nedostali. Ale obávám se, že cena, kterou za to platíme, je příliš velká. Zasahujeme do vztahů, kde vztahy mají být založeny na principu rovnosti.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministru Cyrilovi Svobodovi. Nyní podle pořadí pan kolega Vojíř, připraví se paní poslankyně Milada Halíková. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Oldřich Vojíř: Vážený pane předsedající, pane premiére, členové vlády, dámy a pánové, jsem jedním z předkladatelů této možná velmi diskutované novely zákona. Nebudu opakovat ani slova paní zpravodajky, ani slova pana ministra.
Já myslím, že všichni jsme se zatím dokázali shodnout na tom, že existují prokazatelně úskalí, která samozřejmě jdou řešit dobrovolně a dohodou mezi družstevníkem a vedením družstva. Kdyby toto byl stav plošný, tak tu novelu teď vezmu, strčím ji do kapsy a jdu odsud. Ale ten stav prostě plošný není.
Jako zákonodárce, na kterého se obrátili lidé, kteří prokazatelně mají mnohé problémy, jsem se pokusil s kolegyní tento problém prostě řešit. A řešit ho právní cestou tak, jak si myslím, že to má být. Že vlastní dikce jednotlivých ustanovení může být na diskusi, to já si myslím, že ano. Ale od toho také bývá druhé čtení, abychom tyto věci prostě upravili tak, aby nedošlo k tomu, co říkal pan zpravodaj, abychom případně tou novelou vytvořili složitější či méně přehlednější prostředí, než je teď. To v žádném případě nikdo z nás nechce.
Rovněž rozumím tomu, že část obchodního zákoníku samozřejmě je velmi diskutabilní a opravdu platí, že pan ministr Pospíšil chystá rekodifikaci, a samozřejmě že můžeme hovořit o tom, že případně projde-li tento návrh zákona do dalšího čtení, tak vypusťme tuto část a nechme ji zpracovat panem ministrem Pospíšilem v rámci celého bloku změny obchodního zákoníku. Nicméně nám pořád zůstane ona novela zákona 72/2004 Sb.
Kdyby tady teď z tohoto místa například pan ministr Svoboda řekl: ano, my chystáme jeden zákon, máme s ním určité potíže, byl teď stažen, musíme ho dopracovat a udělat, a víme, že existují potíže i se zákonem 72/2004 Sb., a paralelně vedle tohoto zákona, o kterém jsem teď hovořil, přidáme novelu zákona 72/2004 Sb., tak bych diskutoval o tom, jestli tento návrh zákona zatím například takzvaně nezaparkovat a nepočkat na takovouto novelu.
Já samozřejmě rozumím tomu, že součinnost ministerstva by byla daleko lepší pro nás, protože je pravdou, že když se to dělá víceméně, jak bych řekl, na koleně byť s právní poradou, tak nemusíte udělat vše úplně dobře. Ale myšlenka pomoci přece těm jednotlivcům, těm družstevníkům… Já z tohoto místa rovnou říkám, mně nejde absolutně o management družstva. Mně jde o to, že družstevník, pokud požádal o svůj byt a o převod svého bytu, tak se tohoto práva má domoci v rozumném čase. Jestliže tam součinnost neexistuje, tak musí nastat nějaký sankční krok. Prostě to není možné, aby tato součinnost, když neexistuje, tak se nedělo nic. Zákonodárce přece, když vypracoval zákon 72 z roku 2004, tak měl dokonce za to, že požádá v půlroční lhůtě, a dokonce se myslelo, že všechny ty převody budou hotovy zhruba do roka, jestli já se nepletu. Ale samozřejmě se pak ukázalo, že to není prakticky reálné, a tak se i od tohoto velmi šibeničního termínu samozřejmě ustoupilo.
Já chci z tohoto místa říci, že v žádném případě by tento zákon nezasahoval do bilaterální dohody mezi družstevníkem a družstvem. Jestliže se družstevník a družstvo dohodli na tom, že převod budou realizovat, ale například jeho faktické převedení odloží do splacení anuity nebo třeba vyřešení pozemku pod nemovitostí, to znamená pod tím samotným domem, nebo prostě jakkoliv jinak, nebo tam vznikla nějaká jiná poměrně objektivní překážka a oni se dohodli, že jakmile ji vyřeší, tak proces bude pokračovat, tak nic proti tomu. Prostě se dohodli a je to v pořádku. Ale jestliže dochází k tomu, že máte listinu potvrzenou, že jste si požádali, listina je zaregistrovaná, potud je to správně, a teď čekáte na to, aby vám byl byt převeden, tak vám řeknu praktický příklad. Přijde představitel družstva a řekne: Milý pane, tento dům má 16 vchodů, je to celý blok, my ho musíme rozdělit na jednotlivé bytové jednotky, my si na to vezmeme odborníka na rozdělení bytových jednotek, vezmeme si na to právní kancelář navíc a provedeme tyto kroky a tyto kroky nás stojí 250, 300 tisíc. A protože jste si požádali jenom dva z tohoto velikánského bloku, tak vy dva to všechno zaplatíte. A víte, jaký je paradox? Tato činnosti je mnohonásobně, desetinásobně dražší než cena bytu. Je to normální stav, nebo ne? Proč například družstvo neřekne, že když je tam 128 bytových jednotek, že sumu prostě rozdělí na 128? Vy zaplatíte jednu stodvacetiosminu a druhý zaplatí druhou stodvacetiosminu. Když náhodou v budoucnu se domluví další družstevníci, byť už na dobrovolné bázi, že ty byty budou převádět, tak prostě budou platit další stodvacetiosminy. To se neděje.
Tak já říkám, že toto je nástroj, načež přišel management družstva, jak byty fakticky nepřevádět. Bylo zde řečeno, že existuje lhůta, která může tyto převody v podstatě zastavit.
Ale pro korektnost říkám, že jsem dvakrát svolal schůzku reprezentantů jednotlivých frakcí a zaznělo, že tento problém jsou všichni připraveni řešit a v podstatě odstranit možnost promlčení této lhůty. Tady si myslím, že pro korektnost dodávám, že nastane-li situace, že to budeme muset řešit i jinak než v tomto zákoně, tak že to řešeno bude.
***