(14.40 hodin)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím, pane premiére, máte dalších pět minut.
Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: Já myslím, že je pikantní, že se ty dvě otázky sešly takhle za sebou, a mně to umožňuje dokončit svoji řeč z první interpelace. Já už jsem uvedl důvody, které nás vedly k tomu, proč je třeba toto napravit, proč je třeba to udělat. Já sám na tom pracuji čtyři roky, já sám jsem vytvořil už v ODS komisi, která se tím zabývala ještě dlouho před volbami. Pak jsem pověřil Václava Jehličku, aby tu věc dokončil komunikací s církvemi. Na tom ekumenickém základě, na jakém církve dnes fungují.
To, že se - a já o tom někdy žertuji - od dob Jana Husa všechny církve na něčem shodly, to se stalo opravdu poprvé. Včetně Židovské obce, včetně evangelické církve, včetně samozřejmě dalších církví, které patří do těch 17 státem podporovaných.
Návrh věcného záměru, který ještě není přetaven do legislativního znění a který je právě podroben diskusi mj. i v Parlamentu, kombinuje metodu navrácení některých věcí, tak jak bylo původně i po roce 1989 započato, a metodu finanční náhrady za nevydávaný majetek, o kterém jsem již hovořil.
Navrácení těch věcí se týká dvojího druhu majetku. Hospodářského i nehospodářského majetku řeholních řádů, kongregací, kněžských řeholních společenství církve římskokatolické a nehospodářského majetku sloužícího k zajišťování činnosti církví a náboženských společností. Toto rozdělení vychází z dohody mezi církvemi a z dohody mezi komisí, která za vládu toto vyjednávala s tímto společenstvím církví. Vydává se pouze majetek ve vlastnictví státu. Obce, kraje, fyzické osoby ani právnické osoby soukromého práva nejsou povinnými osobami vydání. Nevydávají se zastavěné pozemky a nemovitosti na území vojenských újezdů. Z celkového množství majetku zabaveného po roce 1948 církvím se tedy bude vracet asi jedna třetina. Dvě třetiny, které se nevydávají, jsou oceněny částkou 83 miliard.
Často se mne někdo ptá, jakým způsobem jsme došli k této částce. Je samozřejmě vypočtena na základě kvalifikovaných odhadů hodnoty majetku zabaveného církvím po roce 1948. Data byla získána ve spolupráci s ministerstvem zemědělství, obrany, kultury, z Českého úřadu zeměměřického, Pozemkového fondu, Lesů ČR a dalších institucí. Přesto je to dohodnutá částka. Protože je velmi složité určit částku někde mezi účetní a tržní hodnotou a přitom pominout desítky let, po která byl majetek zhodnocován či znehodnocován státem. Délka splácení byla stanovena na 60 let, aby zatížila státní rozpočet v každém daném fiskálním období co nejméně. Alternativy k tomuto dlouhodobému splácení jsem předložil. Alternativy samozřejmě nevycházejí tak dobře jako úroková sazba 4,85 % p.a., která byla získána výpočtem, že takto vysokým úrokem by byly úročeny 50leté státní dluhopisy. Jiný příměr nemáme, ale 50leté dluhopisy jsme nedávno realizovali, proto ten příměr není od věci.
Upozorňuji, že v každém roce, kdy bude inflace vyšší, než je tento úrok, což já osobně nepředpokládám při současném vývoji ekonomiky, bude reálná hodnota finanční náhrady církvím klesat. Já nechci dělat přednášku o diskontování, ale církvím opravdu nebude vyplaceno 260 miliard v současné hodnotě. Církvím bude vyplaceno 83 miliard v současné hodnotě peněz. Jakákoli manipulace s těmito čísly je nemístná.
Přechodné období je samozřejmě zabezpečeno proto, aby církve mohly tento majetek začít zhodnocovat a mohlo dojít k částečné odluce církví a státu. Přiznávám, že tady, tak jak jsme uspěli ve vyjednávali s církvemi ve věci úročení, tak jsme neuspěli v 15letém období, je stanoveno 20 let, degresivní křivkou, částka, která je vyplácena dnes minus pět procent každý rok tak, aby po 20letém období církve nedostávaly od státu fakticky žádnou náhradu za svou činnost, žádnou dotaci ke své činnosti potřebnou.
Chtěl bych říci, že pokládám tuto dohodu za diskutovatelnou, pokládám ji za dobrou. Vzhledem k uvolněnému majetku, který nebude navracen církvím a bude moci být zhodnocován státem, obcemi, případně privátními osobami, které tento majetek koupí, je ta výhodnost pro stát těžce vyčíslitelná, ale spočítat se to dá. Spočítat se dá ušlá příležitost z tohoto majetku po dobu 60 let, ať už ten majetek bude les, pole, budova nebo pozemek určený k průmyslové zóně u nějaké obce. J
Já si v této chvíli myslím, že bylo třeba odmytizovat celou řadu těchto problémů a zahájit skutečnou, reálnou diskusi, která v podstatě tímto začala.
Děkuji vám.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ještě pan poslanec Hink chce doplnit svou interpelaci, takže prosím, máte příležitost.
Poslanec Vladimír Hink: Doplnit ani ne, ale pane premiére, pokud chcete ještě pokračovat, já bych přece jen rád ještě slyšel, pokud máte něco v rukávu, abyste nám sdělil.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Jestli máte ještě něco v rukávě…
Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: Já děkuji ctěnému kolegovi Hinkovi. Já mám jedinou věc - abychom opravdu k té věci přistoupili reálně. Po 18 letech jsme nebyli schopni odblokovat majetky, které obce dneska nemohou využívat. To si myslím, že je hlavní argument pro nás bezvěrce, kteří nemají žádný osobní zájem na tom, aby preferovali církve, tak abychom my, kteří spíše dáme na tu hospodářskou činnost, byli spokojeni.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Nyní prosím paní poslankyni Kateřinu Konečnou. Ta má k dispozici dvě minuty.
Poslankyně Kateřina Konečná: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, pane premiére, separatisté z kosovské provincie chystají na nejbližší dny či týdny odtržení od Republiky Srbsko. Jedním ze zdrojů jejich odhodlání je i příslib, že získají podporu z Bruselu. Podle dostupných informací by nejbližší zasedání Rady ministrů Evropské unie mělo rozhodnout o vyslání mise do Kosova, čímž by měl být nastartován proces mezinárodního uznání separatistické vlády v Prištině. To vše se chystá v rozporu s obecnými normami mezinárodního práva, ale i s rezolucí Rady bezpečnosti OSN a helsinského Závěrečného aktu. Je to též proti duchu i liteře našeho diplomatického uznání Republiky Srbsko.
Nejde pouze o to, že by představitelé České republiky měli být mimořádně citliví na všechny projevy mnichovanství, ani pouze o to, že zakladatelé našeho státu se ve svém boji těšili velké podpoře Srbska, a my bychom je opět měli nechat na pospas osudu. Hlavně nelze zapomínat na nebezpečí, že úspěchy kosovských separatistů povzbudí radiály a teroristy v přibližně 200 regionech světa, kde doutnají či už hoří národnostní spory. Ne náhodou vlády Kypru, Bulharska, Rumunska či Slovenska dávají najevo neochotu uznat odštěpené Kosovo.
V této chvíli však Česká republika vysílá do světa nejasné signály o své politice. Ministr zahraničí dává najevo odhodlání podřídit naši zemi zájmům těch, kdo prosazují rozštěpení Srbska. Naopak prezident republiky Václav Klaus při své prosincové návštěvě Berlína prohlásil, že případnému vyhlášení nezávislosti Kosova by měla předcházet úplná shoda všech zúčastněných stran.
Tážu se proto, vážený pane premiére, jaké je oficiální stanovisko české vlády k rozbití územní celistvosti Srbska. A vy osobně podporujete stanovisko prezidenta republiky, nebo svého ministra? Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím pana premiéra, aby se ujal slova.
Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: Děkuji za tu otázku, potřeboval bych také dvě interpelace, abych zvládl ten problém v celku, a začnu tím, že se pokusím jenom ve velmi stručných bodech, a nechci být chytán za slovo, že je to velmi stručné, popsat poslední vývoj, abych se dostal k české pozici.
Přece jen je třeba vzít v potaz při našem postoji k problému Srbska a Kosova vývoj od 80. let. Po roce 1989 po zrušení autonomního statutu provincie Kosovo bylo upřeno lidem, kosovským Albáncům, právo na vzdělávání ve vlastním jazyku, správa záležitostí přešla do Bělehradu a ekonomický rozvoj byl podvázán. Paradoxně v situaci, kdy se většina zemí začala vymaňovat zpod totalitních režimů východního bloku, kosovští Albánci zažívali opačný vývoj, a já nechci komentovat excesy, ke kterým tam docházelo, protože to bychom se dostali a asi bychom spolu souhlasili.
***