(18.20 hodin)
(pokračuje Filip)
Já vím, že někteří lidé neradi slyší o zákazech a příkazech, ale pokud jde o ochranu životního prostředí, v celém vyspělém světě, v Evropě, se s tím setkáváme, a když se podívám na Trojmezí, když se podívám na Třístoličník jako na ten vrchol střetu zájmů o národní park a vidím, jaká je ochrana na rakouském území, na německém území, jaká je ochrana na území České republiky, vidím, že jednotlivé podmínky my jsme nestanovili správně, že ochrana přírodních hodnot jak na území Rakouska, tak na území Německa a jejich soulad s hospodářskou činností, s žitím obyvatelstva, jsou tam připraveny lépe, a to jsme se snažili vtělit do zákona.
Zároveň řešíme i otázku zemědělské výroby, která tam oněch 500 let typicky byla, která za posledních 200 let tam byla velmi intenzivní, s přerušením, dejme tomu, v období od roku 1939 až do roku 1989. Pokud jde o myslivost a rybářství, myslím, že je řešeno v souladu se zákonem.
Pokud jde o novelu zákona č. 114, tedy o ochraně přírody a krajiny, snažili jsme se do něj zasahovat co nejméně. Jako předkladatelé víme, že je dlouhá diskuse o novele tohoto zákona, resp. o zrušení stočtrnáctky a nahrazení tohoto zákona, který je z počátku 90. let, zákonem, který odpovídá podmínkám 21. století.
Pokud jde o ta společná přechodná ustanovení, myslím, že odpovídají tomu, do čeho všeho jsme si troufli zasáhnout, a jsou velmi omezena na to, abychom nevstoupili do práv někoho jiného. Samozřejmě jedinou derogační klauzulí je potom zrušení příslušného nařízení vlády 163/1991, kterým byl Národní park Šumava zřízen.
Ještě jedna věc, kterou bych chtěl uvést jako podstatnou, to je otázka ochranného pásma národního parku. Diskutovali jsme o této záležitosti dost dlouho, ale nakonec jsme dospěli k závěru, že nejlepší je to řešení, které jsme už dvakrát dohodli, které bylo dohodnuto na úrovni obcí, na úrovni kraje, na úrovni Ministerstva životního prostředí v minulosti, to znamená, že se zřizuje bez ochranného pásma, že celé ochranné pásmo je tvořeno Chráněnou krajinnou oblastí Šumava, která má samozřejmě onen vztah k parku, řekl bych, nejpříznačnější.
Pokud jde o hranice parku, držíme se hranic, které byly vytvořeny nařízením vlády. Víme, že hranice parku jsou velké, že to je nerozsáhlejší národní park v České republice, ale přestože ty jednotlivé zóny, zejména první zóny, jsou někdy od sebe vzdálené, myslíme si, že je lépe udržet to území a že se vracet k diskusi, která panovala v letech 1990-1991, to znamená, jestli se má udělat park ještě větší, s tím, že tam zahrneme ještě oblast levého břehu Lipna až po Frymburk, nebo, chcete-li Přední Výtoň, tak jsme přesvědčeni, že to nemá smysl. Stejně tak nevidíme smysl v tom, abychom park zmenšovali na onu úvahu, která byla vypracována tehdy Československou akademií věd, územním pracovištěm v Českých Budějovicích, kdy rozloha parku byla v podstatě o jednu třetinu menší. V tuto chvíli po šestnáctiletém fungování parku bych jeho zmenšení považoval za krok zpět a k tomu jsme nepřistoupili.
To je snad nad rámec důvodové zprávy k tomu, abychom mohli diskutovat nad tímto textem.
Chápu, že vláda z určitých prestižních důvodů se vyslovila proti návrhu poslanců, ale jsem přesvědčen, že diskuse nad tímto zákonem je důležitá, že si zaslouží, abychom ho tady diskutovali, abychom ho nezabili v prvním čtení, jak se říká, abychom tomuto tématu věnovali určitou pozornost, protože je nejvyšší čas se tomuto tématu věnovat znovu. Řeknu dva základní důvody.
Prvním důvodem je ten, že jsem po roce 2001, po svém neúspěchu ve druhém čtení řekl, že se nebudu dále pokoušet o napsání toho textu a nechám to na krajských zastupitelstvech. Nechal jsem tedy krajskému zastupitelstvu Jihočeského nebo Plzeňského kraje snad dostatek prostoru, vlastně tři roky z jednoho volebního období a tři roky z druhého volebního období. Po šesti letech si myslím, že je ne mým právem, ale mou povinností předložit znovu tento text do Poslanecké sněmovny k diskusi. To je jeden důvod.
Druhý důvod je ten, že jsme na sklonku minulého roku vstoupili do schengenského prostoru. Národní park Šumava má nejdelší hranici s Rakouskem, se Spolkovou republikou Německo. Přechody a budování přechodů na tomto území se stanou velkým zájmem řady podnikatelských skupin, ale i řady spekulantů, kteří budou uvažovat o nákupu nemovitostí. Brzy vyprší i lhůta, po kterou má Česká republika výjimku na nákup pozemků pro cizince v České republice. Myslím si, že tlak na toto území bude tak obrovský, tak obrovský, že ponechat tento park v pozici nařízení vlády je velmi riskantní.
Vím, že můžete návrhu vytýkat řadu věcí. Pokud mi chcete vytýkat ideový záměr, beru to. Pokud mi chcete vytýkat jednotlivé technické nedostatky, myslím, že natolik se už dost dlouho známe, abych řekl, že kdykoli jsem připraven, pokud najdete legislativně technickou chybu, ji opravit, jsem připraven, a mí kolegové, na jednání v jednotlivých výborech - protože musím říct zcela na rovinu, že nestačí projednání ve výboru pro životní prostředí. Výbor pro regionální rozvoj se bude ještě zabývat zájmy obcí. Myslím si, že není možné, abychom nejednali o tomto textu, byť jenom z iniciativy poslanců, ve výboru zemědělském. Tím to nijak tomuto výboru nenutím, ale myslím si, že ty tři otázky, které jsou v textu zahrnuty, by si posouzení zasloužily. V tomto ohledu tedy jsem připraven na jednání, pokud bude vedeno korektně, abychom dospěli k modernímu návrhu zákona, který, tak jak vyžaduje Ústava České republiky, by byl nejen v jejím souladu, ale byl normou, která pomůže tomuto prostředí.
Dovolte mi se ještě vyjádřit k těm povinným věcem. Samozřejmě, že dopady na státní rozpočet jsme dávali jenom odhadem. Náklady na regionální rozpočty jsme uváděli také pouze odhadem vzhledem k tomu, že podstatným nákladem potom ve státním rozpočtu může být to, jak se bude platit za nevyužívání onoho lesního majetku jednotlivých obcí. Já za to nemohu, nebyl jem autorem zákona, který vydal pozemky v národním parku obcím na konci 90. let, ale už se tak stalo. Modrava, Volary, Srní a další obce mají samozřejmě velké pozemkové držby v lese, který je součástí parku, nemohou tam hospodařit a stát už ze zákona jim platí určité náhrady. Ale v tomto ohledu nevím, jak dopadne projednávání, a myslím si, že půjde o konsensus v této Sněmovně a ten samozřejmě bude mít jak rozměr ekologický, tak ekonomický. Proto tedy čísla, která jsou tam aktuálně uváděna, jsou čísla orientační.
***