(18.30 hodin)
(pokračuje Filip)
Poslední věc, kterou zde uvedl přesně a správně při jiném návrhu zákona o školství pan kolega Bartoš: Tato norma neodporuje nejen Ústavě České republiky, je s ní v souladu, ale ani neodporuje jiným našim závazkům z mezinárodních smluv, neodporuje ani tomu, jak se vyvíjí acquis communautaire. Podle mého soudu je věcí České republiky, našeho suverénního rozhodnutí, jakým způsobem naložíme s touto normou.
Žádám vás, vážené paní kolegyně, páni kolegové, abyste shovívavě propustili tento text do druhého čtení, abychom mohli o problémech, které jsem nastínil, které nás určitě čekají, alespoň diskutovat.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Já bych požádal pana poslance Přemysla Rabase, který je určený jako zpravodaj pro prvé čtení, aby se vyjádřil k tomuto návrhu také. Prosím, máte slovo.
Poslanec Přemysl Rabas: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, slyšeli jsme zprávu předkladatele k návrhu zákona o Národním parku Šumava a o změně zákona číslo 114/1992, o ochraně přírody a krajiny. Vláda se zabývala návrhem na svém zasedání 16. ledna, projednala ho a vyslovila s tímto návrhem nesouhlas.
Chtěl bych poznamenat poměrně stručně, že tři národní parky v naší republice - Krkonošský národní park, Národní park Šumava a Podyjí - byly vyhlášeny na základě zákona z roku 1956. Jejich platnost byla dále prodloužena zákonem 114/1992, dále byl vyhlášen Národní park České Švýcarsko. Máme čtyři národní parky. Zde jeden park by se vlastně měl řešit v odlišném režimu podle zvláštního zákona, což vlastně s sebou nese právní nesoulad. To je asi jeden z nejvážnějších problémů, který s sebou tento návrh nese.
Pak je tam celá řada drobností, pro které se mi tato norma, resp. její návrh nezdá příliš vhodným, např. možnost, kdy v § 4 mají obce vlastně právo v referendu si vymínit úpravu hranic. To je podle mě značně problematický paragraf, protože si nedokážu představit, že Dakotové v Yellowstonském národním parku nebo Zulu v Národním parku Krügerově v Jižní Africe či Masajové kolem kráteru Ngorongoro si rozhodnou a upraví hranice národního parku. To se mi zdá velmi nepřijatelné a značně problematické. Plně souhlasím s tím, že vláda vyslovila s návrhem tohoto předpisu nesouhlas.
Tímto bych se přihlásil do rozpravy. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu zpravodaji za jeho zpravodajskou zprávu. Samozřejmě eviduji jeho přihlášku do rozpravy. Má stejnou přednost jako pan ministr životního prostředí a místopředseda vlády. Já panu ministru Bursíkovi udělím slovo, potom hned panu Rabasovi jako zpravodaji, poté pan kolega Ambrozek. Za mě jako předkladatele usedla u stolku zpravodajů paní kolegyně Konečná. Nechtěl jsem zneužívat dobroty mých kolegů místopředsedů, aby mě vystřídali v řízení schůze.
Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.
Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Martin Bursík: Vážený pane předsedající a současně zástupci předkladatelů této novely zákona, resp. návrhu na vydání zákona o Národním parku Šumava, toto téma je o hodně vážnější než debata, kterou jsme zde vedli nad poslaneckým návrhem na malou novelu zákona o odpadech. Tam jsme měli shodný cíl, pouze jsme vyjadřovali obavy za resort životního prostředí z toho, že časový tlak by mohl způsobit problémy, a že zároveň poctivě toto téma řešíme a hodláme řešit v novele.
Toto je úplně jiná záležitost. Tady jsme předkladateli přesvědčováni o tom, že z důvodů legislativních je potřeba, aby Národní park Šumava byl vyhlášen samostatným zákonem, přičemž považujeme tuto argumentaci předkladatele za lichou - to už tady říkal zpravodaj - protože tady není zapotřebí řešit soulad, resp. údajný nesoulad vyhlášení Národního parku Šumava s platným zákonem o ochraně přírody a krajiny, protože Národní park Šumava byl vyhlášen nařízením vlády 163/1991. Toto nařízení je stále platné, protože bylo přijato v souladu s tehdy platnou právní úpravou. Čili žádná taková potřeba z pohledu formálně právního tady není.
Nepokládáme tento návrh zákona z našeho pohledu za nepřijatelný. Pokusím se vám přiblížit, proč tomu tak je.
Situace v Národním parku Šumava je, připouštíme, dlouhodobě velmi složitá. Národní park Šumava byl vyhlášen 20. března 1991 s cílem ochránit největší souvisle zalesněné území ve střední Evropě. Toto podtrhuji. Neujasněná koncepce v péči o národní park v následujících letech vedla k tomu, že autorita správy národního parku šla v očích odborné veřejnosti, obcí, nevládních organizací dolů. Také to byla jedna z priorit, na které jsem bezprostředně po nástupu do své funkce začal pracovat. Cílem bylo zmírnit napětí a zajistit dlouhodobé směřování Národního parku Šumava k managementu, který bude v souladu s mezinárodními principy ochrany přírody v národních parcích.
Mezi prvními kroky, které byly učiněny, byla změna vedení, jak jistě víte, poslanci, kteří se zabýváte touto problematikou, a také změna stávající struktury. Alespoň z mého pohledu a z pohledu resortu životního prostředí došlo k celkovému zklidnění situace, neboť park se snaží o standardní komunikaci s obcemi, kraji i s veřejností. Výkonný výbor, tj. poradní orgán, který je součástí Rady Národního parku Šumava a formuluje společná doporučení zástupců krajů, obcí a odborné veřejnosti, se stal skutečným partnerem správy Národního parku Šumava.
Cestou ke zlepšení vztahu mezi samosprávou, odbornou veřejností a státní správou podle mého názoru není přijetí tohoto zákona, ale věcně vedený dialog v regionu o konkrétních problémech, které tam obce, samosprávy především na úrovni obcí, ale také oba kraje trápí. To ostatně dokazují i probíhající jednání, která se týkají problému, který zde zmínil místopředseda Sněmovny Filip, a to je zpřístupnění hraničních částí bilaterálního národního parku po vstupu České republiky do schengenského prostoru.
Důležité je tady zmínit fakt, že většina starostů obcí sdružených v mikroregionu Západ a také v mikroregionu Horní Vltava - Boubínsko je proti přijetí tohoto návrhu zákona o Národním parku Šumava. Toto zde mohu naprosto zodpovědně říci, protože tyto rozhovory a tato jednání vede za Ministerstvo životního prostředí správa národního parku.
Zákon číslo 114 dává zmocnění ke zřízení národního parku, ale to zmocnění je explicitně v zákoně omezeno. Týká se kompetence v oblasti vymezení parku a bližších ochranných podmínek. Je to zmocnění podle § 15 odstavec 3 zákona 114 o ochraně přírody a krajiny. Problém je v tom, že tento návrh, který je zde předkládán, jde nad rámec tohoto zmocnění a řeší vlastně instituty, které se netýkají pouze tohoto Národního parku Šumava, ale jsou vlastně obecné pro všechny národní parky. Zabíhá tak daleko, že řeší postavení rady národního parku, jeho složení a fungování, řeší vztah k lesnímu zákonu, řeší vymezování hranic, kde na straně jedné je zde argumentováno potřebou vymezit hranice zákonem, ale na straně druhé je umožněno, aby obce v referendu změnily hranice zákona, což pokládá Legislativní rada vlády a i legislativci ministerstva za vážný problém a vlastně popření principu, který je nám zde v Poslanecké sněmovně předkladateli přednášen.
***