(18.10 hodin)
(pokračuje Filip)
Takže hlasování pořadové číslo 79. Budeme hlasovat o návrhu na zamítnutí tisku 367, předloženého návrhu o odpadech.
Zahájil jsem hlasování a ptám se, kdo je pro zamítnutí. Kdo je proti? Děkuji vám.
V hlasování pořadové číslo 79 z přítomných 130 pro 54, proti 68. Návrh nebyl přijat.
Nyní tedy se budeme zabývat návrhem na přikázání. Opakuji tedy, že organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání výboru pro životní prostředí. Nikdo jiný návrh nevznesl.
O přikázání tomuto výboru rozhodneme v hlasování číslo 80, které jsem právě zahájil. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.
V hlasování pořadové číslo 80 z přítomných 132 pro 123, proti 1. Návrh byl přijat.
Nyní o návrhu padlém v rozpravě pana kolegy Ambrozka o prodloužení lhůty k projednání o 20 dnů.
Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 81 a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.
V hlasování pořadové číslo 81 z přítomných 133 poslanců pro 83, proti 15. Návrh byl přijat. Konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání výboru pro životní prostředí.
Končím bod 51. Děkuji navrhovatelce, děkuji zpravodaji.
Předám řízení panu kolegovi Zaorálkovi.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Kolegyně, kolegové, máme před sebou bod číslo
51.
Návrh poslanců Vojtěcha Filipa, Kateřiny Konečné, Marty Bayerové,
Ivany Levé a Pavla Hojdy na vydání zákona o Národním parku Šumava a o změně
zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 379/ - prvé čtení
Jsme v prvém čtení, takže já požádám navrhovatele, Vojtěcha Filipa, aby návrh uvedl. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedající, členové vlády, paní a pánové, svého času jsem jako jihočeský poslanec slíbil, že se budu zabývat problémy, které nastaly v Národním parku Šumava. Pokusil jsem se o to v Poslanecké sněmovně dvakrát. Pokaždé jsem dospěl do druhého čtení a zejména v roce 2001 bylo toto jednání velmi intenzivní. Absolvovali jsme řadu jednání se zástupci obcí, se zástupci parku, se zástupci občanských iniciativ. A v té době mnoho nechybělo, abychom dospěli k výsledku přijetí návrhu zákona o šumavském národním parku, tedy k tomu, abychom přijali zákon o parku, který je zřízen ještě podle ústavy federální České a Slovenské Federativní Republiky a byl vyhlášen nařízením vlády, nikoliv tedy způsobem, který předpokládá Ústava České republiky, zákonem. Tím nijak nezpochybňuji, že toto nařízení vlády je platným právním dokumentem. Podle něho se postupuje. A také park svým způsobem funguje k určité spokojenosti či nespokojenosti obyvatel, návštěvníků Šumavy a podobně.
Pro základ tohoto návrhu zákona jsem tedy zvolil ono druhé čtení po podrobné rozpravě z roku 2001 plus jednání, která jsem absolvoval od loňského hurikánu Kyrill, který zpustošil velkou část Šumavy a který připravil toto území o velmi významný podíl lesů, ale i přírodních krás, které tam jsou.
Když jsem měl o prázdninách loňského roku chvilku času, navštívil jsem Šumavu na kole, pěšky, autem. Mám tady i záběry leteckých snímků, které mohu kdykoliv zájemcům předložit a které budou součástí protokolu, pokud postoupíme do druhého čtení.
Tolik na krátký úvod.
Co je smyslem předloženého návrhu zákona? Nehodlám opakovat to, co jsem spolu s kolegy napsal do důvodové zprávy. Jen bych chtěl připomenout, že zákon sleduje to, aby bylo ochráněno toto specifické území, území, které je svým způsobem národním parkem proto, že se o toto území po dobu nejméně pěti set let starali lidé, že v něm cca před 180 až 150 lety zasáhli do té krajiny způsobem, který umožňoval jejich žití v souladu s přírodou, že došlo i k porušení některých principů ochrany přírody v minulosti, ať už to bylo na konci devatenáctého století, počátku dvacátého století nebo v období druhé poloviny století dvacátého, kdy při intenzifikaci výroby došlo k některým poruchám tohoto jedinečného přírodního území.
Co ale je principem tohoto zákona? Za prvé je třeba určit přesně hranice parku, vyhnout se tomu, abychom měli kolizi ve správě životního prostředí a přitom v činnostech, které se v parku odehrávají. Smyslem tohoto zákona je zajištění ochrany mimořádných přírodních hodnot. Je jím také to, abychom byli schopni najít symbiózu mezi životem lidí, ale i životem komuny, to znamená zejména obcí, které jsou součástí parku nebo jsou v jeho těsné blízkosti. Smyslem zákona je zřízení příspěvkové organizace Správy národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava se sídlem ve Vimperku. Zřizovatelská práva odpovídají současným podmínkám zákona č. 2/1969, tedy tomu, jakým způsobem se tady zřizují jednotlivé správní orgány.
Pokud jde o hlavní činnost správy, je jím výkon státní správy na úseku ochrany přírody a krajiny, protože park zahrnuje území dvou krajů, tj. Jihočeského a Plzeňského, a správní rozhodnutí na stejné úrovni se často liší podle toho, jestli jsme na území Jihočeského kraje, nebo Plzeňského kraje. Samozřejmě, správa může zabezpečit, aby bylo toto jednotné. Tím by se také zjednodušilo řízení před Ministerstvem životního prostředí jako ústředním orgánem státní správy.
Zřizuje se zónování parku do zónoochrany tak, aby nedocházelo k tomu, že jednotlivé části té první, druhé a třetí zóny jsou dále děleny do podzón, které potom vlastně umožňují, řekl bych, nepříjemnou a mnohdy protichůdnou manipulaci s oněmi přírodními hodnotami. Zároveň se ale umožňuje, aby toto ojedinělé území bylo přístupné turistům tak, aby si tyto krásy mohli prohlédnout a aby přitom nedocházelo k poškozování přírody.
Myslím, že je důležité, že kromě toho, jakým způsobem se v zákoně popisuje, jaký je vztah mezi obcemi, obyvatelstvem a Správou národního parku, je i jasné, jakým způsobem lze ukládat na základě zákona podle Ústavy České republiky i jednotlivá práva a povinnosti, zejména povinnosti vůči občanům, které samozřejmě nemohou vycházet z vyhlášky. Tam se dostáváme do určitého střetu a působnost například plánu péče, pokud by došla před správní soudy až Nejvyšší správní soud, by mohla být často omezena.
Co považuji za pozitivní v tom novém návrhu? Zejména to, jakým způsobem se zřizuje rada národního parku, jak do ní mohou mluvit ti, kteří v parku žijí, kteří v něm pracují, a jakým způsobem se o něj budou starat.
Bližší podmínky ochrany, myslím si, jsou ty, které jsme dohodli v roce 2001 se znalostmi, které máme za oněch šest let práce pod tím, co bylo dohodnuto a co bylo vtěleno nakonec do plánu péče. Je v ní jak péče o les, péče o přírodní ekosystémy, ale zejména také to, jakým způsobem se bude postupovat v případech, kdy dojde ke kolizi - kdo bude rozhodovat, na jaké úrovni řízení se rozhodne a co je všechno zakázáno.
***