(17.40 hodin)
(pokračuje Kala)
Veřejný funkcionář se přestupku dopustí, pokud: nepodal oznámení o osobním zájmu podle § 8, nedodrží lhůtu k podání prohlášení podle § 9 až 12 a nepodal jej ani v dodatečné lhůtě. Uvedl zjevně nepřesné, neúplné nebo nepravdivé údaje v prohlášení podle § 9 až 11 a § 12 odst. 2. A dále, vykonával funkci nebo činnost, kterou tento zákon stanoví jako neslučitelnou s výkonem funkce veřejného funkcionáře. Za všechna tato porušení zákona může být udělena pokuta do výše 50 000 korun.
Původní rozsah porušení zákona byl upraven tak, že celá hlava VI Odpovědnost veřejných funkcionářů a řízení byla vypuštěna, neboť tyto skutkové podstaty lze stíhat podle přestupkového nebo trestního zákona a naopak zachování platného znění zákona by vzhledem k principu, že nelze dvakrát trestat za jeden čin, bylo chybné. Správní soudy jsou navíc koncepčně povolány k řešení jiných otázek. Jde o kontrolu rozhodování ve veřejné správě - tedy přezkum správních rozhodnutí. Poskytují ochranu veřejným subjektivním právům fyzických a právnických osob proti zásahům do nich ze strany orgánů veřejné správy. Zákon o střetu zájmů postavil správní soudy do role kvazitrestních soudů, které na základě návrhů podaných v podstatě kýmkoliv mají zjišťovat skutkový stav, tedy vinu veřejného funkcionáře, a ukládat citelnou sankci, kterou pak i následně mají vymáhat.
Hmotněprávní úprava by mohla být označena za tzv. jiné soudní delikty, nejvíce se podobající trestnému činu či přestupku, pro které však jinak neexistuje v pozitivním právu srovnatelná úprava odpovídající např. obecné části trestního zákona či zákona o přestupcích, např. úprava formy zavinění, souběhy více porušení zákona, okolnosti vylučující protiprávnost, příčetnost pachatele, zánik trestnosti, upuštění od uložení sankce a další, a pro jejichž projednávání nebyla přijata ani zvláštní úprava řízení.
V každém případě, bez ohledu na formální zařazení či označení, jde zcela jistě o tzv. trestní obvinění ve smyslu čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně základních práv a svobod, ohledně něhož platí požadavky spravedlivého procesu, v našem právu upraveného např. v trestním řádu - např. presumpce neviny, právo na obhajobu, zásada in dubio pro reo, právo odepřít vypovídat, nepřispívat k vlastnímu obvinění, totožnost skutku, vázanost soudu jeho vymezením a další.
Zjednodušeně tedy řečeno, správní soudy, které řeší úplně jiné věci podle jiných pravidel, mají řešit věci, které se nejvíce podobají trestním, aniž by však měly k dispozici patřičné trestně procesní nástroje včetně příslušných orgánů vyšetřování a žaloby.
Navíc podle expertů má zákon protiústavní ustanovení. Jeho protiústavnost je shledávána v tom, že řada institutů výše zmíněných chybí. Je neaplikovatelný a neopravitelný a je zbytečným hledáním třetích cest namísto využívání standardních mechanismů řízení o přestupku či o trestném činu, dojde-li jednáním veřejného funkcionáře ke spáchání některého z deliktů. Jestliže nikoli, jde o etický prohřešek a není to práce pro soudy, a to jakéhokoli druhu.
Kromě této nejzásadnější změny došlo k úpravám okruhu veřejných funkcionářů. Některé kategorie byly zpřesněny, příp. upraveny tak, aby nedocházelo k výkladovým sporům. To se týká zejména policie. Někteří veřejní funkcionáři, např. soudci a státní zástupci, byli z okruhu veřejných funkcionářů naopak vypuštěni poté, kdy Ministerstvo spravedlnosti přislíbilo vyřešit tuto otázku v rámci novely zákona o soudech a soudcích.
Pokud jde o další významné změny, je třeba jmenovat např. to, že občané mohou žádost o nahlédnutí do registru podávat nejen osobně, ale také prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, nebo i elektronicky do elektronické podatelny evidenčního orgánu. Údaje uvedené v registru lze zveřejnit, pokud se jedná o poslance, senátora, člena vlády a veřejného funkcionáře uvedeného v § 2 odst. 1 písm. j) až l). Elektronický registr obcí a krajů má být veden Ministerstvem vnitra, což zjednoduší jeho využití občany a odstraní administrativní zátěž obcí a krajů. Případná neochota veřejných funkcionářů odevzdat oznámení a dodržovat zákon je přestupkem, za který hrozí sankce až 50 000 korun.
Samozřejmě otázkou je, jak naložit poté, kdy dojde k podezření, že veřejný funkcionář zneužil svého postavení ve svůj prospěch. Ovšem zde nastupuje standardní postup podle stávajících zákonů. Nově koncipované sankční ustanovení vztahující se na veřejného funkcionáře v § 23 odst. 1, odst. 2 postihuje ty, kteří s údaji v registrech neoprávněně nakládají nebo poruší povinnost mlčenlivosti, si klade za cíl především donutit veřejného funkcionáře k podání oznámení v řádné lhůtě, obsahující přesné, úplné a pravdivé údaje, a postihnout výkon takzvaně neslučitelných činností a funkcí, to vše pod sankcí pokuty až do výše 50 000. Na veškeré další porušení povinností veřejného funkcionáře podle tohoto zákona, a to zejména nedodržení povinnosti podle § 3 odst. 2 písm. a) a c), to je zneužití svého postavení k získání neoprávněného majetkového prospěchu či úplatnému poskytnutí jména ke komerčním účelům, se aplikují příslušná ustanovení přestupkového a trestního zákona.
V § 13 odst. 7 a 8 je dána povinnost evidenčnímu orgánu a možnost každému podat oznámení o podezření ze spáchání přestupku. Příslušný státní orgán podle nové koncepce v § 23 odst. 2 - jde o obecní úřad obce s rozšířenou působností, jednající v tomto případě v přenesené působnosti, který oznámení obdrží nebo kterému bylo podle přestupkového zákona postoupeno - provede prověření oznámení a podle výsledku rozhodne, jak s oznámením naloží. V případě nedůvodných oznámení, kterých jistě nebude málo, je podle § 66 odst. 3 přestupkového zákona odloží a dále se věcí nebude zabývat. Dojde-li však naopak k závěru, že je věcně a místně příslušný, zahájí řízení, ve kterém aplikuje postup podle tohoto zákona. Nepůjde-li o přestupek podle tohoto zákona, ale o porušení povinností podle přestupkového zákona, např. § 46 odst. 1, přestupek proti pořádku ve státní správě a územní samosprávě, může uložit pokutu do výše 30 000 korun. V praxi ovšem může nastat i situace, že příslušný obecní úřad po zahájení řízení zjistí, že skutek není přestupkem, ale naplňuje znaky trestného činu, tedy že jeho stupeň nebezpečnosti pro společnost je vyšší než nepatrný. A zde pak připadá v úvahu zejména § 158 a 159, trestné činy veřejných funkcionářů, třeba i v souběhu s trestnými činy úplatkářství, zpronevěry nebo podvodu. Pak má samozřejmě tento orgán za povinnost řízení zastavit a postoupit celou věc orgánům činným v trestním řízení. V trestním řízení by pak třeba i v případě § 158, zneužívání pravomoci veřejného činitele, hrozila sankce zákazu činnosti nebo odnětí svobody až na tři, popř. deset let.
Mám za to, že takto koncipovaná odpovědnost veřejných funkcionářů za porušení povinností podle tohoto zákona by měla být za předpokladu patřičně proaktivního jednání příslušných obecních úřadů funkční a plně dostačující.
Jsem přesvědčen, že předložený komplexní pozměňovací návrh, sněmovní tisk 171/2, který byl ústavněprávním výborem jednomyslně přijat, bude významným zlepšením. Stručně řečeno, cíl je jasný - veřejnost má získat bezbariérový přístup k informacím o majetkových poměrech veřejných funkcionářů. Povinnost předložit úplné, správné a pravdivé údaje je vymáhatelná a její neplnění je sankcionováno. Všechna ostatní porušení zákona se navrhuje vyšetřovat a sankcionovat ve standardním přestupkovém nebo trestním řízení.
Závěrem bych vás chtěl, vážené kolegyně a vážení kolegové, požádat, abyste navrženou novelu ve znění komplexního pozměňovacího návrhu podpořili. Děkuji za pozornost.
***