(14.40 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Vy dnes říkáte, že děláte reformu školství, ale více než 80 % škol je dnes ve stávce. Jak je možné dělat tak důležitou vážnou věc, jako je reforma školství, bez učitelů, kteří jsou k ní loajální? Když jste teď jmenovali po dvou měsících ministra školství, tak mě zaujalo, když v televizi zaznělo, že hlavní, na co se bude soustředit, je spolupráce s rektory a čerpání eurofondů. Při vší úctě k tomu maléru s eurofondy se nezlobte, ale to hlavní, co dneska se děje ve školství, je reforma, která se netýká vysokých škol, ale také základních a středních. O té nepadlo při uvádění do úřadu ani slovo.
Rozumíte, tohle je přece docela zásadní věc pro budoucnost této společnosti. Vy máte v ní tu složku, kterou byste měli mít na své straně, proti sobě a chcete koncepčně vládnout? To je přece docela zásadní věc. Opakuji, žádné divadlo. Tady přece nejde jenom o těch 3,5 miliardy, o to, že jste vlastně namalovali učitelům, že tři roky jim budou klesat reálné mzdy, což je opravdu velmi špatný doplněk školské reformy. Tady jde o to, že nejste schopni v rozpočtu najít prostředky na oblast, která je pro život společnosti naprosto stěžejní, a že naopak jinde prostředky mizí způsobem, který nejsme schopni tady v Parlamentu ani kontrolovat.
Podívejte se, já vám řeknu jeden takový příběh. 3,5 miliardy chybí v téhle debatě o školství. Ono tam chybí samozřejmě víc a nejde jenom o 3,5 miliardy, ale je to teď číslo, které je teď na stole. A zároveň se v této Sněmovně nemůžeme dobrat toho, abyste nás informovali o tom, jakou dohodu vláda udělala se společností Nomura, která je v této zemi trestně stíhaná za to, co způsobila v Investiční a Poštovní bance. Vy jste s touto vládou na podzim minulého roku udělali dohodu, jejíž obsah není známý. Říká se, že jste se Nomuře zavázali dát 6 až 7 miliard korun. Rozumíte, o takovéto peníze jde. Vy jste do této chvíle nesouhlasili s tím, dohodu zveřejnit, i když já jsem tedy opakovaně řekl, že to je protizákonné. Jedná se o peníze z rozpočtu. Není mi jasné, kde peníze v rozpočtu jsou, v tom, kterým se budeme zítra zabývat.
A co je ještě vrcholem, co se ještě změnilo za poslední půlrok, že jsme se dověděli z veřejných zdrojů, že společnost Nomura žaluje Evropskou komisi, potažmo znovu Českou republiku. To znamená po této dohodě jsme znovu součástí sporu se společností Nomura. K čemu tedy ta dohoda byla? A k čemu je těch 7 miliard? Tam jste 7 miliard za způsobu, který nejsme schopni kontrolovat, do kterého nás nepustíte, vyhodili a tady bráníte nároku školství a učitelů na peníze, které jim podle mě naprosto jistě patří. Takže to je jeden z konkrétních důvodů, proč říkám, že tahle vláda si nezaslouží důvěru ani učitelů, ani nás.
Kdybych se měl ještě krátce zmínit o oblasti, která je mi nejbližší, oblast zahraniční politiky, tak bych rád řekl, že kdybych měl charakterizovat tu situaci, tak bych použil výrok, který jsem si přečetl v týdeníku Euro, byl to výrok pana premiéra Topolánka, který se vyjádřil, že společná evropská zahraniční a bezpečnostní politika je jen chiméra. Naším úkolem je být komplementem politiky USA.
To je v podstatě, pane premiére, asi tak v největší kostce problém vaší zahraniční politiky. My jsme se tady v téhle Sněmovně kdysi koncepcí české zahraniční politiky zabývali. Sněmovna ji projednala, vzala ji na vědomí. Nikdy od té doby, a to už je let, co jsme se tím zabývali, jsme se znovu koncepcí české zahraniční politiky nezabývali, protože vás obecně koncepce nezajímají, ani bezpečnostní strategie, ani koncepce zahraniční politiky. Vy prostě ty koncepce měníte bez parlamentní debaty.
Výrok pana Topolánka jenom ukazuje, jak daleko jsme se posunuli v tom, jak chápeme českou zahraniční politiku a její roli, tedy naším úkolem je být komplementem politiky Spojených států. Tady v této Sněmovně nám maximálně sdělíte něco takového, jako že radarová základna Spojených států bude řešením podivného nebo mrtvého prostoru mezi Německem a Ruskem. Vzpomínám to také proto, že od té doby, kdy vy jste to řekl v lednu tady ve Sněmovně, jsem zjistil, že váš vicepremiér pan Vondra to dokonce opakoval i ve Spojených státech amerických na přednášce v Heritage Foundation, kde s určitou obměnou znovu zopakoval tuto myšlenku, že je pro nás významné a výhodné mít tady americkou základnu právě proto, že tu máme Německo a Rusko.
Ponechávám stranou, že mi připadá naprosto nevhodné takto v zahraničí mluvit o našem klíčovém spojenci, jako je Německo, jako o hrozbě, kvůli které si tady musíme pořídit protiraketovou základnu. To je jiná věc a to je něco, co vás asi těžko přinutíme změnit. Mně jde o tu podstatu té věci, že vy si prostě myslíte, že dneska Česká republika musí udělat něco pro to, aby zajistila svou pozici v Evropě, a my s vámi zásadně nesouhlasíme se způsobem, jak to chcete učinit. To je také důvod k nedůvěře, především k nedůvěře proto, že nejste ochotni se o tom vážně bavit.
Já bych souhlasil s jednou věcí. Česká republika a její role do budoucnosti, to je skutečně otázka. To není úplně jistá věc. Jedna věc je, že tady pravděpodobně nebudeme umírat hlady, protože díky postavení, které máme prakticky skoro v pomyslném středu Evropy, jsme schopni se stát ekonomicky součástí Evropského společenství. Druhá věc je, jakou roli v něm budeme sehrávat, jak bude důstojná a jak bude významná. Jde o to, jakým způsobem se máme pohybovat, jak se máme chovat. A to je to, co si myslím, že se nedaří. A nedaří se ani Parlament proměnit v místo, kde bychom se o tomhle vážně bavili, co je třeba dělat, aby Česká republika měla důstojnou a významnou pozici v Evropě.
Já si naprosto nemyslím, že je toho možné dosáhnout tou politikou, kterou děláte vy. Naopak si myslím, že tou politikou v poslední době spíše ztrácíme. Dokonce i teď v posledních dnech. Vezměte si, co se odehrává. Je tady summit o Africe, který se začíná, na kterém my nejsme. Já vím, že Gordon Brown vyhlásil protest proti Mugabemu a nebude se toho účastnit, ale ten aspoň řekl jasně názor. V případě České republiky si přečtete, že ta tam není, a nikdo ani přesně neví proč. Rozumíte, to je typické pro Českou republiku.
(Premiérova reakce ve vládní lavici mimo mikrofon.) Pane premiére, nechte mě mluvit, potom budete moci reagovat. - Pane předsedo, mohl byste panu premiérovi říci, že takhle tady nemůžeme vést debatu ve Sněmovně?
Předseda PSP Miloslav Vlček: Pane premiére, takhle nemůžeme vést debatu. (Smích v sále.) Je potřeba se přihlásit a hovořit na mikrofon. (Premiér se omlouvá.) Pane místopředsedo, pokračujte.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Česká zahraniční politika je dnes v Evropě nesrozumitelná. Ona o sobě nedává moc vědět. Myslíte si, že někdo ví, jaká je pozice České republiky ke Kosovu? Vezmeme si ale jakoukoliv významnější otázku, pozici České republiky k ní nenajdeme. Nenajdeme ji v zahraničním tisku, nenajdeme ji na evropských serverech, nenajdeme ji prostě nikde. My jsme skutečně z evropské debaty dneska zmizeli.
Nedůvěřuje se nám proto, protože nemluvíme srozumitelně o tom, co chceme, protože poslední kroky, to, co se odehrálo na posledních summitech, ty vlastně přispěly ke znesrozumitelnění a řekněme k určitému zpochybnění české zahraničněpolitické pozice. Já nevidím, že by se dělo něco pro to, aby se to změnilo. Naopak, my se řítíme do situace, kdy zanedlouho by mělo v roce 2009 dojít k tomu, že Česká republika bude předsednickou zemí Evropské unie. My máme tady v tomto předsednictví partnery, to je Francie a Švédsko. Pokud to nevíte, tak dnes to vypadá tak, že už Francouzi a Švédové spolu jednají v podstatě bez Česka. Mluví se o jakémsi bypassu, který je třeba udělat, protože se s Českem vůbec počítat nedá.
To je situace, do které se dostává česká zahraniční politika. A v tomto Parlamentu ani není ochota a potřeba se o tom bavit. To, co se prozatím zpracovalo k českému předsednictví, to je něco, na čem opozice neměla vůbec žádnou příležitost se vážně podílet. Ten materiál tady ani nechci rozebírat, protože je to ideologický materiál, který nesvědčí ani o kousku ochoty vytvořit nějaký konsensus ve věci, na které bychom se měli shodnout, že je společným zájmem. Nicméně především Občanská demokratická strana se v této věci chová tak: Tohle je teď naše hračka. Možná, až vyhrajete příští volby, tak se tím budete moci zabývat vy. To znamená pouze řeči o konsensu, ale žádná ochota učinit právě Parlament místem, kde bychom takovouto debatu a takový souhlas vytvořili.
Dalo by se mluvit o řadě dalších položek, jako je například schengenský režim, o kterém se dnes mluví, a dokonce Ministerstvo zahraničí chystá kampaň, aby informovala veřejnost, co schengenský režim obnáší. Já bych tady chtěl varovat před jednou věcí. Schengenský režim, do kterého máme vstoupit, nemusí znamenat automaticky zvýšení bezpečnosti, pokud nedokáže tato vláda a Langerovo Ministerstvo vnitra spolupracovat s Europolem.
***