(11.10 hodin)
(pokračuje Paroubek)
Ty důsledky - já jsem je zatím neslyšel, ani úvahu o nich jsem neslyšel, myslím tady v těchto vystoupeních, proto je možná zmíním. Možná že se v nich pletu, je potřeba o nich diskutovat. Je možné počítat, pokud početně posílíme naši účast, také s vyššími ztrátami. Je to dost pravděpodobné, protože pokud přijdou k doplnění našich elitních vojáků, kteří se umějí pohybovat v tom terénu a v prostředí občanské války, kdy proti nim stojí velice zkušený a tvrdý protivník, méně zkušení vojáci, tak je zřejmé, že ztráty mohou být vyšší. Já to připomínám, aniž bych si to přál.
Druhá věc, druhá připomínka. Pokud tam budou nějací civilisté nebo lidé, kteří se budou zabývat řekněme něčím jiným než vojenskými věcmi, což za normálních okolností bych považoval za velmi přínosné, může se nám stát to, co se dosud naštěstí aspoň nám nestalo ani v Iráku, ani v Afghánistánu, že se tyto osoby prostě stanou cílem únosů se všemi důsledky, které to může mít. Já sleduji vlády některých zemí, které jsou vydírány teroristy, jak reagují v takové mezní situaci. Není to nic příjemného ani pro vládu, ale ani pro odpovědnou opozici. Zdůrazňuji to slovo odpovědná opozice, protože sociální demokracie o těchto věcech hovoří řekl bych velmi konstruktivně a je v zásadě připravena ty věci, které souvisejí se zahraničními misemi, podporovat.
Třetí věc je moje otázka, zda má rekonstrukce země nějaký smysl, byť v nějaké dílčí oblasti, v situaci intenzivní občanské války. To, že tady byl vznesen argument, že Lógar - to je zajímavé jméno, jen tak mimochodem - je stranou konfliktu, tak to v čase občanské války, která, jak známo, je konfliktem, který je neohraničený, který se přelévá z jedné strany země na druhou, nemusí za několik týdnů nebo měsíců platit. V tuto chvíli já beru na vědomí, že tam konflikt není nijak intenzivní nebo vůbec žádný, ale ptám se, zda toto má smysl. Určitě do budoucna je potřeba té zemi pomoci v rekonstrukci, v rekonstrukci infrastruktury, v rekonstrukci škol. Já jsem nedávno hovořil s představitelem vlády Afghánistánu a s velkým zájmem a s velkým porozuměním jsem vyslechl jeho slova o tom, kolik žáků včetně děvčat a mladých dívek navštěvuje školy. To je nesmírně důležité. Připomenu slova jednoho francouzského jasnozřivého politika, který říkal: Národy nemilují ozbrojené misionáře. Pokud zkrátka misionářství bude jenom na vojácích, tak tato mise nemá příliš velkou šanci uspět.
Pokud jde ještě o Afghánistán, myslím, že tady už mnohé řekl pan profesor Jičínský a také pan místopředseda Zaorálek. My bychom vlastně měli vědět - a to mně také chybělo ve vystoupení paní ministryně - co chceme, alespoň ve střednědobém horizontu, čeho chceme vlastně v Afghánistánu dosáhnout a zda je možné vůbec těchto cílů, v prvé řadě vojenských cílů, ale pak také dalších cílů, ve zklidnění té země, v rekonstrukci té země, dosáhnout s těmi vojenskými kontingenty, které tam v tuto chvíli jsou.
Myslím, že je potřeba chápat dějiny té země. Na to, myslím, upozornil velmi dobře pan profesor Jičínský. Centrální moc v Kábulu byla vždy spíše symbolickou mocí, za králů, ať už to byl král Dáúd, který byl jakousi symbolickou figurou, která spojovala mnohonárodnostní stát, byl jakousi figurou nad stranami, nad národnostmi, nad hnutími, která seděla v Kábulu a příliš se do politiky dalších částí země nemíchala. Já bych připomněl krásná slova, která se hodí pro tuto příležitost a která řekli čeští páni Vladislavu Jagellonskému, českému králi: Ty jsi náš král a my jsme tvoji páni. Prostě pán byl v té zemi někdo jiný.
Tato země nebyla nikdy ovládnuta ani silami britského impéria, které zcela nepochybně bylo mimořádně úspěšné po celé 19. století v jiných oblastech světa. Těžko by se hledal jiný příklad v 19. století, kdy bychom mohli hovořit o takovém neúspěchu, jaký zažili Britové právě v Afghánistánu. A koneckonců i sovětské impérium, které prakticky do té doby nezažilo vojenský neúspěch, nebo téměř nezažilo nějaký dlouhodobý neúspěch, si vylámalo zuby právě na Afghánistánu. Morálně, lidsky, ale také vojensky.
Je potřeba si odpovědět na tyto otázky. Já v tuto chvíli těžko mohu tu část usnesení, která se týká Afghánistánu, podpořit.
Pokud jde o budoucnost našich zahraničních misí, myslím si, že je v zájmu jak vlády, tak té části opozice - já bych si přál, aby o tom chtěla hovořit opozice celá, abychom konstruktivně diskutovali o tom, jak budou vypadat zahraniční mise v budoucnosti, protože já vím, že je tady určitý závazek české strany, české vlády, že bychom měli posílit naše zastoupení v zahraničních misích, ale teď je otázka, kam toto zastoupení bude směrováno. Tady se hovořilo o Kosovu. Myslím, že tam to dává velký smysl, ale je otázka, zda někde ve střední Africe, někde v Kongu, nebudou naši vojáci poněkud ztraceni, protože nemají zkušenosti s touto oblastí. A upřímně řečeno, i zájmy, které tam budou hájit, mohou být zájmy, které už pak odpovídají pouze profesionálnímu přístupu k plnění povinností. My bychom měli mít odpovědnost trošku jinou. Myslím si, že by bylo dobré, abychom se zkrátka o tom dozvěděli co nejvíce a co nejdříve. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Jiřímu Paroubkovi. O slovo se přihlásil ministr zahraničních věcí pan Karel Schwarzenberg.
Ministr zahraničních věcí ČR Karel Schwarzenberg Pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci. Samozřejmě obranná politika, nasazení sil Armády České republiky, je integrální součástí zahraniční politiky České republiky. Proto si dovoluji přihlásit se zde ke slovu.
Snad jenom několik krátkých poznámek k otázkám, které zde byly otevřeny. Souhlasím v mnohém s tím, co bylo během diskuse řečeno. Proberme jistá pole nasazení v zahraničí Armády České republiky.
***