(11.00 hodin)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji, pane poslanče. Nyní bych požádal Zdeňka Jičínského, připraví se Jiří Paroubek. Pak tady mám ještě Václava Exnera a pana poslance Schwippela. To je poslední přihlášený. Prosím, pan poslanec Jičínský.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, chci se vyslovit v rámci vysílání našich misí do zahraničí zejména k problematice naší mise v Afghánistánu. A navazuji na to, co tu říkal ve svém úvodním vystoupení v diskusi pan místopředseda Zaorálek a teď kolega Hamáček.
Možná, že kolegové, kteří tu byli v minulém volebním období, když se o té misi rozhodovalo, tak si možná pamatují, že jsem byl proti naší účasti v Afghánistánu. Ne proto, že bych odmítal účast České republiky a jejích ozbrojených sil v těchto misích, ale protože dávám přednost tomu, aby pokud naše vojáky do zahraničí vysíláme, to bylo soustředěné. Myslím si, že soustředění jednotek má větší význam než jejich rozptýlení v malém počtu, ale to nechci podrobně rozvádět. Byl jsem tedy tehdy pro to, aby více našich vojáků bylo zařazeno do misí na Balkáně, ať už v Bosně nebo v Kosovu.
Samozřejmě jsem si vědom, že jsme součástí NATO a že musíme plnit závazky, které jsme na sebe převzali. To je správné a já v tomto směru nebudu proti této misi, byť, jak říkám, nebyl jsem původně pro ni. Ale myslím, že si po několika letech zkušeností s působením těchto cizích vojenských jednotek na území Afghánistánu je třeba položit otázku vážněji než dříve - jaké je jejich poslání a čeho tam tyto jednotky mohou opravdu dosáhnout.
Kolega Zaorálek o tom mluvil a já o tom mluvím znovu jenom proto, že se mi zdá, že obecné povědomí české veřejnosti, které je zprostředkováno především našimi médii, je velmi jednostranné a do značné míry chabé, že naše média nereferují s dostatečnou objektivitou o vážnosti těchto problémů. Podíváte-li se do německých nebo francouzských novin - protože nejsem anglista, tak sleduji především tyto noviny - tam se mluví o rizicích a o skutečném stavu mnohem střízlivěji, věcněji.
Nedávno byl v liberálním týdeníku Zeit veliký článek o tom, že nejnebezpečnější stát světa je Pákistán. Jestliže mluvíme o situaci v Afghánistánu, nemůžeme od situace v Pákistánu odhlížet. Pákistán je stát, kde žije 170 milionů lidí. A Pákistán je také stát, kde značná část bývalých mudžahedínů v boji proti sovětské okupaci v Afghánistánu byla vyzbrojena za Reagana americkými zbraněmi. Zbraně tam má skoro každý. Víte, jaká byla nyní situace s nouzovým stavem vyhlášeným nejvyšším velitelem armády a zároveň i prezidentem Mušarafem, jaké to vyvolalo vnitřní problémy i mezinárodní problémy. A Pákistán je země, která má atomovou bombu. A z Pákistánu nepochybně značná část do Afghánistánu proudí - ať už peníze nebo vojenské prostředky. Tam propojení na hraničních územích, kde hranice mezi Afghánistánem a Pákistánem vůbec není pevně vymezena, pokud se vůbec o nějaké pevné hranici dá mluvit, kde to ovládají kmenová společenství, která prostě respektují jenom vlastní zákony, to je samozřejmě situace, která není zvládnutelná vojensky. Neuspěli tam Sověti. Afghánistán je země, kterou nikdo nikdy z venčí neovládl, neuspěli tam ani Angličané.
Samozřejmě nejsem pro to, aby vojska NATO, která tam jsou na základě mandátu Rady bezpečnosti, měla z Afghánistánu rychle odejít, ale otázku, čeho tam ta mise může dosáhnout, si musíme skutečně vážně klást, protože je dosti zpráv, které říkají, že pro afghánské obyvatelstvo jsou tyto vojenské jednotky okupanty. Dříve byli Sověti okupanty, nyní jsou okupanty Američané a síly NATO. Nemůžeme tyto věci přezírat.
Luboš Zaorálek také mluvil o tom - produkce máku a na základě toho produkce opia v letošním roce stoupla o 34 %. Nejednou se píše o tom, že úkolem vojsk NATO je dbát na to, aby sklizeň máku probíhala řádně, protože samozřejmě tato vojska si nemohou dovolit tu sklizeň likvidovat. Tím by se jasně dostala do zcela nepřátelského vztahu s tím, kdo to tam pěstuje.
Berme na vědomí, že Pákistán měl sice krále Dáúda, který poté, když se dostali k moci komunisté - pokud to tak lze nazvat, protože pokud to byl komunismus, tak skutečně velmi zvláštní - žil myslím ve Švýcarsku, pak se vrátil, to ale nebyl král, který by měl v té zemi reálnou moc. To byla určitá symbolická postava, která spojovala kmenová společenství. Ale reálnou sílu mají kmenová společenství a jejich šéfové, jak se jim říká - váleční páni.
Toto jsou věci, nad kterými musíme přemýšlet. Jak říkám, nemyslím si, že se můžeme jednostranně z Afghánistánu stáhnout. Když říkám v množném čísle, nemám na mysli česká vojska, protože ta samozřejmě nejsou tak významná, ale celá vojska v rámci operace NATO atd. Ale otázka, zda tato do budoucna může mít úspěch v tom smyslu, že by se tam utvořilo nějaké státní uspořádání ve smyslu západních představ o tom, jak má fungovat stát, to myslím jsou iluze.
Mluvím o tom právě proto, že naše představy o řadě věcí v zahraniční politice jsou velmi jednostranné. Kdybych to posuzoval dnes, tak hlavním problémem jsou nedemokratické volby v Rusku, ačkoliv reálný problém je úplně jinde. Musíme se asi oprostit od představ, že v Rusku se bude vyvíjet demokracie zcela podle západního vzoru. Tak tomu nikdy nebylo a nebude.
Takže upozorňuji na tyto problémy. Pokud chceme k našim misím v zahraničí a vůbec k české zahraniční politice přistupovat střízlivěji, musíme se zbavit různých iluzí i o tom, na základě čeho jsme dosud zahraniční politiku konstruovali.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Zdeňku Jičínskému. Nyní bude hovořit pan poslanec Jiří Paroubek, připraví se pan poslanec Václav Exner.
Poslanec Jiří Paroubek: Dámy a pánové, debatujeme zde o zahraničních misích. Myslím, že to je zajímavé, závažné téma. Chtěl bych říci, že vlády vedené sociální demokracií podporovaly vždy vysílání misí české armády do zahraničí, i když s velkým rozmyslem. Je zřejmé, že vysílání takových misí je výrazem naší solidarity s našimi spojenci v rámci NATO, v rámci Evropy, v rámci světa. Je výrazem naší odpovědnosti za svět, za svobodu ve světě. Je potřeba říci, že naši vojáci odvedli opravdu a všude opravdu skvělou práci a je potřeba jim za to poděkovat. Zejména v Afghánistánu se přitom jedná o vojáky, kteří působí v prvním sledu. Jsou to elitní vojáci, kteří pracují opravdu s minimálními ztrátami. To je potřeba ocenit.
Nicméně pokud se dívám na materiál, poslouchal jsem paní ministryni a poslouchal jsem ji i na našem klubu dosti soustředěně, úplně nechápu plně rozhodnutí vlády směřující k posílení naší přítomnosti právě v Afghánistánu.
***